Janův blog

Jak důvěra souvisí s porodem a dětstvím

2012-02-20T01:40:00.002-08:00

To, co nám na přelomu druhého a třetího tisíciletí chybí zdaleka nejvíc – i když si toho často nevšímáme – je důvěra. Vidím to denně v seminářích konstelací, což je technika, která je schopná vytvořit mezi lidmi atmosféru důvěry během velice krátké doby. Lidé přijdou v pátek odpoledne „normální“, tak trochu uzavření do sebe, dívajíc se na spoluúčastníky s odstupem, hodnocením a jistou „bazální“ nedůvěrou. Tím zpočátku neexistuje ve skupině žádná synergie, žádné propojení sil, žádná vzájemná sympatie.

To se během jednoho dne radikálně změní. Lidé se otevírají a zjišťují, že druzí se otevírají také. Začnou se dít zázraky, zapředou se rozhovory o hlubších věcech než banálních a celý kruh vstoupí do energetického procesu, který nazývám „síťováním“. Síť je báječná věc – nemá střed, nemá vrchol, nikdo zde není ten, který by ostatní ovládal. A přece se síť pohybuje; když se jeden uzlík pohne, pohnou se i ostatní.

Občas si naivně představuji, jaké by to bylo, kdyby například v poslanecké sněmovně panovala důvěra. Kdyby každý zastupitel měl důvěru v to, že každý jiný poslanec chce nalézt optimální způsob správy společnosti, pouze se liší ve svých kořenech – ve vzdělání, specifickými informacemi, který každý přinesl a emočním „habitem“ každého. Kdyby byly různé strany náhle osvícené důvěrou v to, že opozice chce také dobro, jen jinak, a že je možné se dohodnout. Jak by to vypadalo na pracovišti jakékoliv firmy, kdyby vedení důvěřovalo zaměstnancům, že jim záleží na blahu firmy, a zaměstnanci vedení, že si jich váží a že je potřebuje. Kdyby učitelé důvěřovali žákům, že dělají to, co můžou, a žáci učitelům, že jim chtějí poskytnout, co vědí.

Jenže pak jedu tramvají odněkud někam a setkám se s cestujícími, kteří jsou zahaleni do své základní, vše prostupující nedůvěry vůči okolí. A pochopím, že ji mám v sobě i já. Odkud pramení? Kde se vzala naše neschopnost věřit (důvěra je koneckonců spojená s vírou), že věci skončí dobře? Že i kdyby mi náhodou někdo v té tramvaji ukradl peněženku, že mě to nezabije, ale jemu nebo ji to uškodí? Takže bych si mohl oddechnout a uvolnit se v důvěře, že zdali tu je někdo poškozen, tak je to zloděj… Usmíváte se teď? Přehnal jsem to?

Ne, nejsem Ježíš, a jako bývalý Oshův sanyassin náboženství a „boží přikázání“ zrovna nemusím. Nemyslím si, že by nám bůh, ať už křesťanský, hebrejský, islámský nebo hinduistický, něco přikazoval. To mohou věřit jen idioti, jak říkal Osho. Jsem přesvědčen, že nedůvěru nám do srdce zasel způsob, jakým přicházíme na svět, a že tato počáteční nedůvěra byla pečlivě zalévána během prvních let našeho života. Vidím to ve své práci s lidmi a zažil jsem to i sám, když jsem se za pomoci různých metod prokousával zpátky ke svému vlastnímu porodu.

Už před porodem je matce sugerováno, že porod je velice nebezpečná záležitost. Každopádně nevhodná, aby proběhl „jen tak“, třeba v domácím prostředí. (Ano, zažil jsem dva domácí porody a obě děti po porodu syndrom „nedůvěry“ neměly.) Ačkoliv jsme před nástupem moderní medicíny miliony let rodili sami, dnes je to považováno prakticky za vraždu nebo sebevraždu. S touto „nedůvěrou“ v přírodní proces jede rodička (už ten název!) na „sál“. Tam, pod oslňujícím světlem OP-lampy, je z ní „vyndáno“ dítě, které právě prodělalo svoji velikou první cestu „ven“ – někam, kde to nezná. Které by určitě v tento nový svět rádo důvěřovalo.

Co zde na něj čeká? Láskyplné přijetí do teplého, voňavého, a tlumeně osvětleného prostoru? Tělo šťastné matky, slibující přitulení, odpočinek, mír? Pevné obětí někoho, kdo ho má rád? Bohužel nikoliv. Plácnutí přes prdelku, aby dítě řvalo (porodník tak ví, že dítě je v pořádku a může „toho nechat“), měření, vážení... Důvěra? V prdeli, vážení.

V rámci jednoho „primárního“ workshopu, spojeného s holotropním dýcháním, jsem zažil vzpomínku na čas krátce po vlastním porodu. Dotýkaly se mě ruce, ve kterých nebylo ani zbla něžnosti, lásky, citu. To byly asi ruce sestřiček v podolské nemocnici, kde jsem se narodil. Pak přišly další ruce – mámy? Tyto ruce byly zmatené a nevěděly si se mnou co počít. Pochopil jsem, že je to nikdo nenaučil. Že osoba, která k nim patřila, byla sama ve stresu. Že se mě dotýkala způsobem, jakým se lidé dneska objímají – vzít do náruče s pocitem, ten druhý může být „divný“ a párkrát ho/ji poplácat po zádech. Začal jsem se v semináři smát, ležel jsem na matraci a kuckal se smíchy nad absurdností vzpomenuté situace, ale vevnitř mi bylo smutno. Od té doby zakazuji svým klientům, když se objímají, toho druhého plácat.

Tímto stylem pokračuje pak celá výchova. Jedno trauma stíhá druhé, jedna nevyřčená lež následuje druhou – malé dítě je ještě velice dobře schopné číst energie a nepotřebuje vysvětlení, proč rodič lže. Prostě jim přestane důvěřovat. A vyroste z něho politik, nedůvěřivý manažer, korupčník, zloděj či lhář, kteří si všichni namlouvají, že to, co dělají, je správné, protože přece „nemůžeš nikomu věřit“. A budou tvrdit, že „kdo nekrade, okrádá rodinu“. Nebo se z našeho novorozence stane „jen“ docela „normální“ slušný člověk, který, jak to dělávala moje máma, když vidí žebráka, si řekne: „No, na alkohol mu nic nedám“.

Existuje cesta, jak opět začít důvěřovat? Jsem přesvědčen, že ano. Je to ale velice bolestná a nelehká cesta – musíme na ni projít všemi těmi traumaty, ve kterých jsme naši důvěru poztráceli. Musíme najít toho maličkého v nás, který přestal důvěřovat a vysvobodit ho z jeho šoku. Musíme se probrečet k tomu, kterého v porodnici nechali ležet, protože máma to neuměla a všichni ostatní měli přece práci. Který řval a řval a řval, a když už nemohl, tak si řekl: „Na ně fakt není spoleh. Na ty se můžu vykašlat.“ A začal se starat sám o sebe. Na úkor všech ostatních. Tak, jako to dělá naše civilizace už staletí. Musíme ho vzít za ruku a říct mu, že to tenkrát nedopadlo moc dobře. Ale že teď, TEĎ se o něj (nebo o ni) postaráme lépe. A že tomu může začít, pomaloučku, po milimetrech, věřit.

Nemyslím si, že „boj s korupcí“, že „Occupy Wall Street“ nebo „Arabská revoluce“ bude mít nějaký velký úspěch, dokud nezačneme s tím malým, ztraceným dítětem v nás. Docela rád bych byl pozván do sněmovny. Nebo k panu prezidentovi. Nebo nějakými kapitány průmyslu či bankovnictví. Ale vím, že ti všichni vyrostli z dětí, které po porodu a v dětství dostávali na zadek nejvíc. Takže do té doby pracuji se všemi ostatními, kteří přijdou. Pojďme si prostě trochu důvěřovat. Navzájem a sami sobě, dovnitř.

Váš Jan.

(O práci s vnitřním dítětem zde: http://www.konstelace.info/vnitrni-dite.html)

Kde se fyzika potkává s esoterikou

2012-02-18T06:35:00.000-08:00

Nadpis je samozřejmě tak trochu bulvární. Ale to, co se děje v teoretické fyzice posledních let je natolik zajímavé a blízké „esoterickému“ pohledu na svět, že bych rád seznámil čtenáře s několika fakty i domněnkami.

Cesta fyziky

Nejprve tedy několik vět o fyzice. Té teoretické, které už od časů Einsteina přestala většina „normálních“ lidí rozumět. Přesto se pokusím pár základních věcí vysvětlit a doufám, že vás přitom nebudu nudit. Fyzika je totiž docela dobrodružná, hlavně ta nová.

Od smrti geniálního objevitele relativity hledají fyzici tak zvanou Theorie of Everything (TOE, angl. pro „prst u nohy“), tedy teorie všeho. Mezi teoriemi, popisujícími vesmír a jeho vznik skrze Big Bang, (velký třesk) a těmi, které se věnují tomu nejmenšímu, totiž kvantové mechanice, existují totiž jisté nesrovnalosti. Především do kvantové mechaniky nepasuje gravitace, nejslabší ze čtyř „základních“ sil vesmíru (to jsou elektromagnetická síla, silná a slabá interakce a právě gravitace).

Zatímco relativní velikosti třech zbývajících sil se pohybují v řádech 10^38-25, tancuje gravitace z řady. Její „síla“ je jen 10⁰. Zato má největší dosah a nelze ji vyrušit účinkem opačně nabitých částic – jinak bychom už dávno sestrojili létací přístroje, založené na antigravitaci. Prostě dělá kvantovým fyzikům těžkou hlavu.

Jistý čas pracovali kvantoví fyzici a kosmologové jaksi odděleně. Ti první objevili Strings-Theory, tedy teorii strun. Podle jejich pohledu do nitra materie není hmota tvořena částicemi, ale jednorozměrnými strunami, které podle toho, v jaké rezonanci vibrují, vytváří základní částice kvantové mechaniky. Řečeno téměř vědecky – čím vyšší vibrace strun, tím energetičtější částice.

Kosmologové se tou dobou zabývali několika záhadami. Mimo jiné se totiž stále nedařilo vysvětlit, jak došlo k onomu velikému třesku, který stál na počátku našeho vesmíru. Zároveň překvapeně a v jistém smyslu až pohoršeně zjistili, že několik důležitých fyzikálních konstant v okamžiku vzniku našeho světa bylo „někým“ nastaveno přesně tak, aby mohl se to, co vznikalo, okamžitě zase nerozletělo na své prvočástice a později zde mohl vzniknout život. To bylo podivné – pokud by tyto konstanty totiž byly jen o málo jiné, nemohli bychom existovat. Náhoda nebo „bůh“? (Slovo, které dokonce ani k metafyzice naklonění teoretičtí fyzici nemají příliš v oblibě.)

Vysvětlení je buď nesmírně banální – protože existujeme, musely být tyto konstanty takové, jaké jsou, jinak bychom je nemohli pozorovat – nebo se doufalo, že konečná teorie všeho (jak už ostatně její název říká) nalezne důvod, proč tomu tak je.

Deset nebo jedenáct dimenzí?

Při vývoji teorie strun pracovala většina vědců s deseti dimenzemi. To je další věc, kterou si dovedeme jen těžko představit. Náš vjemový aparát je totiž schopný vnímat pouze tři prostorové dimenze (výška, šířka a hloubka) a ještě jednu dimenzi k tomu, čas. To ovšem na popis teorie strun nestačí. Postupně se do rovnic fyziků přidávaly další a další dimenze, až se jejich počet ustálil na deseti. Tyto „dodatečné“ dimenze si fyzici představovali jako srolované mikro-dimenze v nesmírně malých, subatomárních prostůrcích. Zároveň se dělo něco velice znepokojivého. Původně jediná teorie strun se rozdělila na dohromady pět různých a přesto zjevně bezchybných teorií. Místo aby vznikla JEDNA teorie všeho, rozbila se velice slibně vypadající strunová teorie na různé fragmenty.

Mezi fyziky existovala však malá skupina zabývající se tzv. supergravitací, která pracovala s jedenácti dimenzemi. Pak přišel někdo na nápad, jedenáctou „supergravitační“ dimenzi přenést do teorie strun. A všichni užasli – tato dimenze sloučila všech pět teorií strun do jedné. A nejen to, výsledná M-Teorie („M“ jako „Membrána“) postulovala jednu nekonečnou strukturu ve vesmíru, jakousi membránu, která spojuje veškerou hmotu. A nejen hmotu, prakticky cokoliv, co existuje. Jinak řečeno, v našem vesmíru není nic, co by touto jedenáctou dimenzí nebylo spojeno. A protože membrána, která spojuje vše, je prakticky nepředstavitelná, stojí ono „M“ také pro Magic, (kouzlo) nebo Mystery (záhada).*

Vraž do toho špetku změněného vědomí!

Ponoříme-li se do hloubky meditace, nebo dostaneme-li se jiným způsoben do stavu změněného vědomí, otevírá se nám jakýsi „prostor“. S tímto popisem se setkáváme prakticky u každého „esoterického“ směru. Podívejme se na několik typických popisů toho, co člověk ve stavu změněného (nebo lépe: rozšířeného) vědomí prožívá: „Je zde vše a zároveň nic“. „Cítil jsem se spojený s celým světem.“ „Otevřel se přede mnou úplně ‚jiný‘ prostor, který s normálním pojetím prostoru a času nemá nic společného.“ Bylo to jako nekonečné nic, které ale je naplněno vším…“.**

Jak vidíme, zážitky popisují cosi, co bychom mohli přirovnat k nějaké další, „normálním“ rozumem nepochopitelné dimenzi. Výraz „prázdno, naplněné vším“ by mohl sloužit jako přiléhavý obraz pro kvantové vakuum, kde podle už poměrně široce přijímané teorie kvantově-mechanické fluktulace neustále vznikají a zanikají páry částic. Vakuum tedy není prázdné a přesto tam „nic není“.

Nemůže být i naše vědomí prostě další dimenze, kterou ještě neumíme „uchopit“, prostě protože pokročilý „lidský“ druh vědomí existuje teprve cirka čtvrt milionů let? Třeba nám změněné stavy vědomí pouze pomáhají udělat ve vnímání vědomí coby další dimenze malý krůček vpřed?

Odkud pochází gravitace? A odkud vědomí?

Vraťme se na chvíli zpátky k teoretické fyzice. Zmiňovaná M-teorie by mohla také vysvětlit „slabost“ gravitace. Někteří vědci se domnívají, že gravitace „prosakuje“ ze sousední membrány, tedy z paralelního univerza. A právě proto je tak slabá – do našeho univerza se dostává pouze její malá část.

Můžeme si – fyzicky a matematicky sice nesprávně, ale pro zvýšení názornosti výhodně – představit, že gravitace se z „jiného“ světa dostává do našeho tím, že ji „zajímá“ hmota. Propůjčuje ji „přitažlivost“. Nebo, řečeno jinak: Čím větší je hmotnost jakéhokoliv tělesa „našeho“ světa, tím více přitahuje jiná tělesa „našeho světa“ a to skrze sílu, která pochází z „jiného světa“. Tato síla se nedá ničím vyrušit a přibývá se čtvercem vzdálenosti, tedy spíše „blízkosti“ obou těles. Gravitace nemá „protipól“, působí tedy vždy přitažlivě a nikdy ne odpudivě.

A už zase esoterika – přichází totiž „Láska“ a „Vědomí“

To, co jsme řekli o gravitaci, se nápadně shoduje s tím, co říkají mystici o lásce. „Láska pochází od boha.“ (Je tedy z jiné dimenze než té námi poznatelné.) „Láska nemá proti-pól, nenávist není opak lásky.“ „V systému existuje jen jedna síla, a to je síla, která přivádí lidi k sobě, síla dostředivá.“ (Poslední citát Bert Hellinger.)

Možná tedy, že to, co platí pro gravitaci (a pro lásku), platí i pro vědomí. Že je naše vědomí pouze cosi, co je přitahováno složitostí struktury (například mozku) – čím složitější struktura, čím větší propojení více buněk, tím hlubší a vyvinutější vědomí. A protože v tomto smyslu přichází vědomí z nějaké „jiné“ dimenze, můžeme s klidem tvrdit, že ho máme od boha. To je totiž synonymum pro to, co prostě přesahuje naši představivost a co prostupuje vším. A možná, že nám „změněné“ stavy vědomí umožňují, se na toto „nepoznané“ a „nepoznatelné“ napojit. Fyzici by možná řekli: Navštívit jinou dimenzi.

Hezký den v mnoha krásných dimenzí vám přeje
Jan

--------------

*Je nelehké si představit jiné dimenze, než ty, které známe a ještě těžší membránu, tvořenou nějakými dvěma „vyššími“ dimenzemi, která vše prostupuje.
Pomůže si s příkladem: Představme si, že existují stvoření, které jsou schopni vnímat jen dvě prostorové dimenze. Pohybují se ve světě, který je na našem obrázku označen jako dvourozměrný svět. Těmto stvořením budou jevit třírozměrné objekty jako ploché „stíny“ promítající se do jimi vnímané dvojdimenzionální plochy. „Tělesnost“ pro ně nebude mít žádný smysl, protože prostě nebudou schopni si třetí prostorovou dimenzi představit.

Nyní do jejich světa přijde nějaký fyzik (tedy spíš stín fyzika) a vysvětlí jim, že existuje ještě třetí dimenze. V této dimenzi mají dvourozměrné objekty, které „leží“ v rovině jejich dvourozměrného světa, ještě třetí dimenzi, „hloubku“. Naši stínoví obyvatelé si samozřejmě pod tím nedovedou nic představit, z našeho pohledu to však je jednoduchá věc.

Ale nejen to. Onen fyzik jim také řekne, že existuje ještě třetí dimenze, která vše prostupuje. Z každého bodu jejich dvourozměrného světa totiž lze „vycestovat“ (směrem nahoru nebo dolů) do oné třetí dimenze. Červené šipky na druhém obrázku ukazují toto „vycestování“ do třetí dimenze. A ještě víc – z každého bodu této (ve skutečnosti nekonečné) šipky lze vytvořit další rovinu, která bude probíhat paralelně k oné základní rovině původního, dvourozměrného světa. Toto je pro obyvatele dvourozměrného světa nepochopitelný „paralelní“ svět.

--------------
** „Udělejte mi jeden ze vším“, řekl mystik prodavači hamburgerů.
(Nalezeno ve výborné „Knize o nekonečnu“, John D. Barrow, nakl. Paseka, 2007)

Láska, sex, polarita. Aneb: proč někdy muži nemůžou

2012-02-13T07:51:00.000-08:00

Ve smíšených vztahových ale i ve speciálních seminářích „jen pro muže“ se ukazuje, jak důležité pro mužskou (ale i ženskou) identitu je správné pochopení polarity. A tak bych chtěl tímto článkem vysvětlit několik z mého pohledu důležitých bodů. Jedná se o domněnky, nikoliv tvrzení – ale i tak si myslím, že mohou přispět k pochopení problémů ve vztazích. Než začnu, musím ještě poznamenat, že v tomto článku vycházím nejen z „konstelací“ Berta Hellingera, ale především z tezí Davida Deidy, jemuž právě vyšla první do češtiny přeložená kniha „Cesta pravého muže“ (Synergie 2012, vřele doporučuji).

Co je to „mužský a ženský princip?“

Vše co existuje, je tvořeno směsí ženského a mužského principu – kterým se také ve východních filozofiích říká „jin“ a „jang“. Ženský princip (dále ŽP) lze přirovnat k neustále tekoucí, měnící se a stále nové turbulence tvořící řece. Nelze ji logikou a racionální myslí uchopit, definovat a „vysvětlit“. Je životadárná a život beroucí, je to „matka příroda“ či Gaia, Země, je temná a tajemná, hmotná a těžká (viz gravitace a gravidita = těhotenství).

Pokud chápeme ženský princip jako nekonečný oceán, bylo by snad možné mužský princip (jang, dále MP) popsat jako kapitána lodi, která po oceánu pluje. Kapitán musí loď navigovat, dávat jí směr a určovat její pozici, musí na mapách vyhledat, kde je cíl plavby a jaká nebezpečná úskalí nutno obeplout. Nebo, jinak řečeno, MP strukturuje „bezbřehou“ tvorbu ŽP. Je lehký, světlý, logický a spojený s „duchovním světem“ (zatímco ŽP je spojený s duší, s tím, co Řekové nazývali „psýché“). To je ovšem jen malý úvod do teorie, který lze pro pochopení dalšího přeskočit*. Co je důležité, je vědět, že každý z nás, tedy jak muži, tak ženy v sobě mají oba principy.

Tyto dva principy jsou polární, tedy jejich „čisté“ formy (které ovšem ve světě nikdy nenajdeme), leží na opačných koncích skály:

Zrazený ženský princip

Ve své ryzí podstatě jsou ŽP a MP neslučitelné, nikdy si „neporozumějí“ (neboť porozumění je vlastnost MP). Toto „neporozumění“ má už jeden důležitý následek: Pokud se žena (která je zrovna ve svém ŽP) a muž (ve svém MP) hádají, a muž „přesvědčí“ ženu, aby se „uklidnila a vysvětlila mu, co vlastně chce“ a pokud to žena udělá, zradí tím svůj ŽP. Situace pak vypadá takto:

Vidíme, že na „ženské“ půlce zůstala jakási „duše ŽP“, jehož vlastností není logicky vysvětlovat, ale cítit. Pokud tedy žena přistoupí na mužovu žádost o „racionalitu“, je nutné, aby obě strany pochopily, co se děje a lépe dříve než později situaci vyvážily. (Např. tím, že muž koupí ženě hned odpoledne růže). Neudělají-li to, bude „zrazený“ ŽP torpédovat vztah.

Polarita

Pojďme ale dál. Aby fungoval sex (samozřejmě na základě lásky, i když tato láska nemusí být nutně doživotní ani se nemusí upínat na jednoho partnera), je třeba, aby mezi oběma partnery existovalo napětí. To vzniká – tak jako tomu je u elektřiny – na základě opačné polarity. Muž a žena (nebo dvě ženy, pokud se jedná o lesbický pár, či dva muži, pokud se jedná o pár gayů) musí stát na opačných půlkách MP-ŽP-škály. Ale nejen to.

Ukazuje se, že v zájmu zachování rovnováhy musí oba stát přibližně ve stejné vzdálenosti od středu. Ukážeme si to na následujícím obrázku:

V případě páru A jsou oba blíže svých krajních poloh – jejich vztah bude asi docela bouřlivý. Možná, že se častěji pohádají a po hádce skončí v posteli. On ji „vezme“, ona se mu „odevzdá“, jejich sex bude možná více vášnivý. Pár B je k „neutrálnímu“ středu blíže. Budou mít tedy vyrovnanější, harmoničtější vztah a jejich sex bude třeba více tantrický, jemnější, něžný.

To, co jsme řekli, ovšem neznamená, že by muž musel vždy stát na straně MP a žena na straně ŽP. Jejich pozice se také může prohodit: Muž se dostane na stranu ŽP a žena na stranu MP. To není nikterak na překážku - i v tomto případě může sex a vztah dobře fungovat.

Proč ženy opouštějí muže

Další možnost spočívá v tom, že se oba páry mohou pohybovat sem a tam. Bohužel se v současné době ukazuje, že díky delší emancipaci se většina žen umí na škále pohybovat lépe, než muži. Muži si často nedovolují postavit se na stranu ŽP („budu působit zženštile“, „budou mě považovat za teplouše“ atd.). Pokud se ovšem jedna strana pohybuje častěji než druhá, vzniká opět nerovnováha. Viz další obrázek.

Zde se žena, která se častěji pohybuje mezi ŽP a MP, bude po jisté době cítit unavena. Může to vyústit v to, že muže opustí, nebo že se stáhne do sebe kdesi ve středu škály. V prvém případě často muž vůbec nepochopí, proč žena odešla. „Vždyť nám to tak výborně klapalo“, bude tvrdit. Jistě, klapalo, ale jen tehdy, když žena běhala sem a tam. V druhém případě se setkají (pokud vůbec) někde uprostřed a možná že se oba budou divit, proč z jejich vztahu zmizel sex.

Řešení tohoto problému už v pokročilejších kruzích mužů probíhá. I my muži se nyní učíme, jak se volně pohybovat mezi oběma principy. Začínáme si dovolovat emoce, nevyhraněnost, plynutí a bezcílnou květnatost, přestáváme se bát občasné pasivity a podnikáme výlety do hlubin naší duše. Někdy nás takto objevovaný ŽP přivede do potíží – například když se dostaneme do mlhy, nerozhodnosti a sebelítosti. Ale to jsou zrovna tak dětské nemoce, jako je prožívaly sufražetky a průkopnice emancipace na začátku minulého století.

Impotence

Když muž nemůže, má (většinou) problém. Řešení hledá buď v konzumaci Viagry, v různých vytáčkách a omluvách, nebo ve zkoušení různých rad typu: musíš udělat to a to, aby to (zase) šlo. Impotencí je postiženo překvapivě mnoho mužů, o problému jich mluví ale jen nepatrný zlomek. Jako taková má impotence určitě mnoho příčin. Pro jistou část mužů zde nabízím „netradiční“ vysvětlení právě na základě výše probírané polarity.

Nejprve mi dovolte vyslovit dost odvážnou myšlenku: Pokud souhlasí polarita a pokud žena muže opravdu chce (a to nejen jako hodného a bezpečného „kamaráda“, ale na tělesné rovině coby objekt touhy), působí tato její touha na muže zpravidla jako velké afrodisiakum. Muž by tedy neměl mít se svou potencí (projevující se především erekcí) žádný problém.

Pokud muž v tomto případě „nemůže“, pak se to může dít z následující příčiny. Muž se na základě chybného sebeobrazu umístí na škále někde jinde, než kde je jeho „substance“, tedy kde opravdu stojí. Například ho dominantní otec manipuloval ve smyslu, že musí být „opravdový chlap“. Nebo si z něho matka vytvořila obraz „náhradního manžela“. Muž se tedy postaví do pozice „opravdového chlapa“ a podle této pozice si také bude „zrcadlově“ hledat partnerky, které jsou v podobné vzdálenosti od „nuly“, v jaké se on domnívá být. Viz poslední obrázek.

Pokud je tedy skutečně někde jinde, než se domnívá a pokud bude existovat asymetrie mezi jeho a pozicí partnerky, pravděpodobně se bude jeho podvědomí, jeho „sexuální substance“ či „vnitřní muž“ cítit partnerkou, která je podstatně polárnější než on, ohrožen. Její „ženskost“ prostě neustojí – a to i v doslovném smyslu slova.

Toto tedy pro někoho možná dost „dobrodružně“ znějící teze, které vyplynuly z mé konstelační práce. Zdali někomu pomohou, nevím. Protože se tyto jevy ale často ukazují v mých workshopech, jsem přesvědčený, že bychom je všichni měli znát a těším se na případnou diskuzi.

................

*Pokud čtenáře/čtenářku konstelace „vnitřního muže a vnitřní ženy“ zajímají, odkazuji ho (nebo ji) na své dvě knihy: „Láska, vztahy, konstelace“ a „Růže pro Plúta“, obě vydalo nakl. Maitrea.
http://www.konstelace.info/me-knihy.html

To copy or not to copy?

2012-02-02T07:49:00.000-08:00

Polonius: „Co to čtete, princi?“
Hamlet: „Slova, slova, slova...“
Polonius: „Už jste zaplatil OSE?“

Samozřejmě jsem proti ACTA. Samozřejmě mě štve buzerování OSY, když napálí mnohatisícovou pokutu malému krámku jen proto, že někde bylo puštěno rádio, které zákazníci mohli slyšet. Také jsem podepsal petici proti PIPA, SOPA a jak se všechny ty pokusy zábavní mega-industrie vyrýžovat, co mohou, jmenují. Jenže – ono to s těmi autorskými právy není tak jednoduché. Vím, že tímto článkem budu možná opět „plavat proti proudu“. Budiž.

Dnešní svět je postaven na spolupráci (jinak bychom ještě jedli bobule – ani mamuta neulovíš bez spolupráce) ale také, jako celá přírodní říše, na konkurenci. Inteligence, důvtip, schopnost vymýšlet nové a nevídané věci je dozajista jistá výhoda, se kterou se ti, kteří jí vládnou, prosazují oproti těm, co jí až tak nevládnou.

Od dob lovců mamutů se naše civilizace poněkud zjemnila. Zatímco „dříve“ to byla spíš svalová hmota, která zajišťovala přežití, dnes jsou to jiné vlastnosti. Pominu-li ony negativní (křiváctví, podlézavost a zkorumpovanost), je invence, tedy tvůrčí síla či vynalézavost určitě jednou z nich. Myslím si, že by měla být okolím také honorována. Vše je ovšem otázka míry a měřítka.

Vezměte si mne. Když jsem před deseti lety přijel do ČR, byl jsem šťastný, že mi někdo vůbec umožnil tady dělat semináře. Byl jsem ve svém živlu, a tak jsem vymýšlel jeden druh „konstelací“ za druhým – a semináře měly obrovský ohlas. Po dvou letech jsem ovšem zjistil, že existují lidé, kteří velice bedlivě čtou mé webové stránky a nejpozději do čtrnácti dnů poté, co jsem „vymyslel“ nový seminář, ho nabízí také. S doslovným překopírováním textu (znáte to: Ctrl+C, Ctrl+V)

To mě tehdy velice s..lo, no, řekněme nelíbilo se mi to. „Můj milý Jane,“ uklidňoval mě tenkrát můj kamarád Bohdan, „prostě si řekni, že je to známka toho, že máš úspěch.“ A tak si to, když opět vidím někde „můj“ text, říkám dodnes. A uklidňuji Barboru, když se to na Internetu hemží více-méně opsanými „ženskými konstelačními rituály“ nebo „červenými vlákny k ženské síle“. Především v esoterické oblasti se kopíruje ostošest. Asi proto, že my, pokročilí v duchu, už na nějaká ta pravidla nebereme ohledy. There is no enlightenment-rules.

Barbora tvrdí, že když člověk něco dává (například učí), tak na to, co učí, nemůže mít copyright. To by se sice autoři takových „technik“ jako je Reiki nebo The-Secret-knížek nasmáli, ale i já se přikláním k tomuto výkladu. Jak je to ale s tím, když někdo nabízí nějaký seminář a druhý mu zkopíruje název a (více-méně) i text? Jak je to s tím, když někdo navštíví jeden seminář a poté to, co tam viděl, začne (bez jakéhokoliv výcviku) nabízet sám? Kde je zde hranice „svobody“ a kde už začíná parazitování na tvorbě druhého?

Nechci zde vůbec moralizovat. Vím dobře, že v současné PIPA-SOPA-ACTA-diskuzi vůbec nejde o toto. Možná jen, že bych byl rád, kdybychom se my všichni zamysleli nad tím, co děláme. Co vlastně způsobujeme, když si stáhneme něčí dílo z internetu. Prosím (ano, ještě jednou o to prosím...) nezačínejte mi teď o hlavu omlacovat, že při horentních cenách vstupenek do kina má každý právo se podívat, zdali se mu dotyčný film vůbec líbí. Jednak sám nejsem žádný svatý a také vím, že je nutné pro hudbu, fotky a filmy na internetu vymyslet nějaké nové nástroje, abychom si je mohli všichni stáhnout za přiměřenou cenu a hlavně bez průtahů a byrokracie. Zábavní industrie prostě totálně zaspala a teď se snaží ucpat díru.

Ale přesto bych chtěl položit provokativní otázku. Jak je to s uctěním toho, kdo danou věc (skladbu, film, seminář, techniku) vypustil do světa? Je to podobné, jako s uctěním mámy nebo táty? Nebo je to, co je ve světě, vždy a za každou cenu vlastnictvím všech? Mají pravdu američtí Indiáni, že půdu nelze vlastnit nebo má pravdu Fred Kofman, který říká, že vlné ressource si každý může přivlastnit a pak patří jen jemu? Nezavání to trochu dlouholetým sporem mezi komunismem a kapitalismem? Ach, už jsem jako Hamlet. Chodím po Elsinoru a nevím si rady.

Já to prostě opravdu nevím. A tak Vám děkuji za rady a nápady. Do té doby, než si udělám jasno, asi nic nestáhnu. Možná, že zavřou „Uloz-to“ dříve, než na to přijdu. Takže se věc vyřeší sama. Což by byla škoda, protože řešení, násilně narvaná zvenčí, nikdy nefungovala.

Hezký den vám přeje
Jan©

Kde vzít moudrost?

2012-01-30T13:59:00.000-08:00

Kdysi jsem byl velice naivní. Představoval jsem si, že vlády (například v Americe, v Německu, ale i v Česku) jsou tvořeny lidmi, kteří chtějí pro jejich zemi to nejlepší, a tak je jim (při vší občasné korupci atd.) jasné, že vzdělávání národa směrem k moudrosti je ten nejlepší způsob, jak zajistit jeho prosperitu či třeba i pouhé přežití. Divil jsem se, proč patří učitelé k nejhůře placeným profesím, proč se na vzdělání vynakládá mnohonásobně méně, než například na zbrojení. Ale především jsem nechápal, proč jsou mladí lidé nuceni ve školách a na univerzitách biflovat nepřeberné množství údajů, namísto aby se učili porozumět souvislostem.

Když jsem trochu zestárl, pochopil jsem. Ti, co jsou u moci (tedy například každá vláda) nemá valný zájem na vzdělávání lidí. Potřebuje totiž jenom voliče, a ti by neměli rozpoznávat souvislosti a hlavně by si neměli mnoho pamatovat*. Prostě - měli by být jednoduše manipulovatelní. Tehdy jsem si uvědomil, že učení (se) moudrosti je vlastně nejvíce podvratná činnost. Moudrost je to, co nám všem chybí (není ji totiž nikdy dost), co ale především katastroficky chybí v politice i ve vědě a co se neučí na běžných školách a univerzitách. Co je to ale moudrost?

Při zkoumání pojmu „moudrost“ narazíme na zajímavou stopu počátků zblbnutí. Moudrost (německy „Weisheit“, latinsky „sapientia“, řecky „σοφία“ - sofía) je označována českou Wikipedií za první a nejdůležitější (křesťanskou) kardinální ctnost. To se ovšem česká Wiki mýlí. První kardinální ctností je „prudentia“ (německy „Klugheit“, řecky „φρόνησις“ - phrónesis) což latinsko-český slovník překládá jako „předvídavost, zkušenost, znalost“. Tedy vlastnosti, související s chytrostí, nikoliv s moudrostí. Že by se jednalo o počátek záměny těchto dvou pojmů? O zmatení jazyka?

Každopádně to, co je podvratné, je moudrost. Moudrost nás totiž činí imunními nejen vůči manipulaci a ovlivňování, ale vůči mocenským vlivům všeobecně. A to nejen směrem z venku dovnitř, ale i naopak. Chce říci, že moudrý člověk nebude své okolí manipulovat podle svých (mocenských) zájmů. Proč ne?

Protože chápe relativitu věcí. Pokud pozorujeme nějakou věc (nebo osobu, skupinu lidí, národ, ideologii…) s odstupem, a pokud ji vidíme v její celistvosti, nelze si nevšimnout její odvrácené strany. Každá věc má svoji pravdu, kterou také považuje za pravdivou. Odvrácená strana této „lokální“ pravdy je ovšem nepravdivost (lež), viděná „těmi druhými“. Odtud pramení každý konflikt. A žádný z jeho účastníků, pokud není nadán moudrostí, neuvidí svoji vlastní, odvrácenou stranu, každý se bude dívat na tu „lživou“ stranu druhého.

Moudrý člověk toto ví. Tak jako onen proslulý rabín, ke kterému přišli dva rozhádaní bratři. Poté, co vyslechl prvního, pravil: „Ty máš pravdu“. „Počkej,“ nato druhý, „tak to nebylo,“ a spustil se svojí verzí. „I ty máš pravdu“, řekl mu rabín, když skončil. Nyní vyskočili oba bratři najednou: „To ale nejde, že máme oba pravdu!“ „No, to máte pravdu,“ ukončil slyšení rabín.

Jde to vůbec? Moudrost? Nenastaví si nakonec moudrost sama sobě nohu nekonání, o kterou musí zakopnout? Lze například „moudře“ vést firmu? Nebo „moudře“ spravovat komunitu? Řídit stát? Jsem optimista – myslím si, že to jde. Svoji naději čerpám – jak jinak – ze systemických konstelací.

Zde se v každé takové konstelaci setkáváme s tím, že členové systému (například rodiny) vidí to, co je „venku“ pod svým vlastním, specifickým úhlem. To je „jejich“ pravda, kterou nutno uznat. Pokud se to zdaří, ožije v systému cosi jako „systémová“ moudrost. Ta se také dá nazvat láskou – je to takový prazvláštní druh lásky, který spojuje, aniž by nárokoval. Láska, která není žárlivá a už vůbec nevytváří závislosti. Láska/moudrost, která je ku prospěchu jak i celku, tak i jeho členům. Vidíte tady tu společenskou utopii? Pozor – to slovo používám zásadně v jeho nádherném smyslu, nikoliv v tom nereálném či totalitním.

Jistě, každý systém (tedy v našem příkladu rodina) vytváří pak i svoji vlastní „meta-pravdu“, která se vůči jiným rodinám stává „obyčejnou“ pravdou, tedy tou s již popisovanou odvrácenou stranou. Uznáním každé „rodinné“ pravdy dojdeme k meta-meta-pravdě (například národa), která opět vůči jiným národům vytvoří „obyčejnou“ pravdu a tak dále do nekonečna. Je snad moudrost fraktál? Možná ;-)

V konstelacích se ovšem setkáváme i s jinými aspekty, které jsou spojovány s „moudrostí“. Tak například s nutným odstupem k „dění“. Klient se konstelace „svého“ systému zpravidla neúčastní, ale pozoruje ji „zvenčí“. Také je zde přítomný ve filosofických dílech o moudrosti hojně diskutovaný prostor mezi věděním a intuicí, mezi rozumem a pocitem. Zde sídlí moudrost a zde, aspoň v mém pojetí, se nachází též konstelační práce. (Mnozí mi ovšem vyčítají, že konstelace „rozkecávám“.) No a „last not least“ – jak moudrost, tak i vedení konstelací pramení ze zkušenosti. (Takže – drazí účastníci výcviku – nikoliv učit se učit se učit se, ale konstelovat až do úmoru ;-)

Na konci mého krátkého výletu k moudrosti mi dovolte se zmínit ještě o jednom předpokladu moudrosti. Je jím setkání se smrtí. Je na cestě k moudrosti nutné. Možná právě proto „blbne“ naše společnost, neboť jsme smrt „vyloučili ze systému“. A nahradili ji každovečerním masakrem v televizi. Setkání se smrtí ještě před odchodem do důchodu, několikanásobné, intenzivní, vědomě prožité a zpracované nás upozorní na naše hranice. Právě na onu relativnost věcí, blahobytu, manželek či úspěchů.

A tak mě nechte skončit zenově: Po dosažení osvícení, poté, co vše zmizí v jednotě (viz osmý obrázek zde: http://www.konstelace.info/ox.html), se moudrý vrací zpátky do vesnice. Mísí se mezi vesničany, kteří mu neochotně dělají místo v hospodě, kde s nimi pije víno. Ráno jde za Sluncem, když vyjde a večer pozoruje hvězdy, když zrovna neprší. Docela normální život.

To je jeden z důvodů, proč jsem si jist, že moudrost a vedení firmy (státu, manželství...) se nevylučuje.

Hezký den vám přeje
Jan

--------

*Malý příklad setrvávajícího zblbnutí českého národa jsou poměrně stabilní výsledky nejen voleb, ale i různých průzkumů volebních preferencí během volebních mezidobí. Nehledě na drastické kauzy, všemu "lidovému" znechucení politikou natruc a přes drsnou kritiku na sociálních sítích či v hospodách dosahují tři hlavní politické směry v České republice stále stejných výsledků: Pravice (ODS + TOP09) ca. 35%, umírněná levice (ČSSD) také přibližně 35% a komunisti plus mínus 15%. Zbylých 15% si dělí jednoperiodní, „jepiční“ strany (ODA, Zelení, VV, atd.)

Nemuset fungovat

2012-01-23T06:41:00.000-08:00

Pozastavení se nad zajímavou konstelací.

Trému zná téměř každý - a tak jsme, jako poslední konstelaci na včerejším výcviku*, řešili zakázku jednoho ze studentů na toto téma. Pavel (jméno změněno) vysvětloval: „Kdykoliv se nacházím ve skupině lidí, kdykoliv mám pocit, že po mě něco chtějí, že se něco očekává, vyleze zevnitř mě něco, co mi sevře krk, co mě zablokuje na hrudi a já pak nejsem sám sebou.“ Na dotaz ještě vypráví, jak se jeho rodiče rozvedli, když mu bylo pět, jak vyrůstal u mámy a jak má dodnes formální vztah k tátovi. „Mezi ním a mnou něco drhne,“ říká, „a totéž se teď děje mezi mnou a mým synem.“

Přeskočím další podrobnosti a půjdu hned ke konstelaci**. Nejprve stavíme základní rodinný systém - táta, máma a klient. Hned od začátku konstelace se ukazuje, že nejhůře se daří matce klienta. S odstupem asi pěti metrů od ní stojí její muž (otec klienta), který ji pozoruje se založenýma rukama. „Já nevím, co má“, ptá se. „Proč je taková divná?“

„Můj muž po mě něco chce. Nevím, co. Ale je mi to hrozně nepříjemné“, říká matka. Otáčí se od manžela pryč a je celá zaražená, stažená do sebe, jako kdyby se chtěla schovat. Přidáváme do konstelace ještě trému a rodiče matky, tady babičku a dědečka Pavla. Když vstoupí do konstelace tréma, situace se změní. Zástupce Pavla se schovává za tátou, je vyděšený. Máma a tréma se dlouho dívají do očí, přičemž se máma stále více třese. Babička se dívá na dědečka (který od ní stojí ve stejném odstupu, jako manžel od mámy Pavla, podobně udivený nad tím, „co ty ženský maj...“. Babička na dotázání, jak se jí daří, říká šeptem: „Já se ho (ukazuje na dědečka) strašně bojím.“ „Ale vždyť já ti nic nedělám“, říká na to (bezradný) dědeček.

Tréma si stoupá za babičku. K ní se nyní blíží třesoucí se a plačící máma, její dcera. Po dlouhé době a pomalém pohybu centimetr za centimetrem se obě ženy nakonec obejmou. Babička říká své dceři: „Už nemusíš fungovat.“ Dlouhou chvíli se drží v objetí. Tréma pomalu ustupuje a může nyní vystoupit z konstelace. Obě ženy se podívají na klienta, který se zpoza otce dívá s velkým zájmem na to, co se před ním odehrává. „Už nemusíš fungovat“, říkají mu. Konstelace končí.

Jak můžeme tomu, co se odehrálo, porozumět? Jakýsi návod jsem podal už v mé druhé knize „Láska, vztahy, konstelace“, kde se nachází kapitola, nazvaná „Nepřítel v mé posteli“. Jde o jev, který můžeme někdy ve vztazích pozorovat - o zdánlivě nevysvětlitelný „výbuch“ odporu ženy vůči jejímu muži, partnerovi, a to především na tělesné, sexuální úrovni. Taková žena jedná, jako kdyby se u ní projevovala vzpomínka na nějakou traumatickou událost (například zneužití), a to tehdy, když si ničeho takového vůbec není vědoma.

V knížce vysvětluji, že může jít (alespoň z pohledu systemických konstelací) o jakési vzpomínky „přes generace“, které se objevují až tehdy, je-li jejich samotné uvědomění, prožití a posléze i vyléčení možné. Tedy v generaci žen, které žijí v poměrech, kde je „ne“ vůči muži vůbec myslitelné (což, jak víme, dříve v mnoha případech neplatilo).

S prožitky „přes generace“ se v konstelacích setkáváme častěji – a výše popsaná konstelace „trémy“ k nim zřejmě patří. V úvodu chce manžel od své ženy jediné – aby „normálně“ fungovala, jako jeho žena. Toho ona není schopná, brání ji právě jeho očekávání a to, že a jak se na ni dívá. To její manžel prostě nechápe – a ani nemůže, bez hlubokého vhledu do zranění žen. Zde vidíme podobnost s trémou nejlépe. I „trémista“ je vystaven pohledům ostatních a má, tentokrát sám na sebe značné očekávání. Nemůže-li se žena muži otevřít, nebude moci ani projevit svoji esenciální lásku a její „výraz“ bude trpět. Jako jediné možné řešení, pokud nemluvíme o pochopení souvislostí, se zde jeví rozchod. Žena bude tak dlouho „nefungovat“, až to muže omrzí a uteče. Ještě předtím se často u ženy projeví z nedostatku „otevření se“ gynekologické problémy, které její „nefunkčnost“ ještě zvětší. A zase – i zde můžeme přirovnat sevřené hrdlo trémisty k „neotevření se“ během bolestného a násilného pohlavního styku. Pouze směr je jiný – nic „nevyjde ven“.

Podobně na tom byla i babička. Ta se svého muže bála. Nevíme proč, ale to, co ji v konstelaci pomohlo, bylo, že se tréma postavila za ni, jako spojenkyně. Tréma v konstelaci představovala to, co bylo nutné uvidět, to, co se chce a potřebuje ukázat - tedy bolest a stud žen, které byly donucené „fungovat“. Proto bylo „dítě“, tedy za tátou se schovávající zástupce klienta, tak vyděšený. Děti často vědí to, co dospělí přehlížejí, rozumí pocitově tomu, co rodiče už rozumově nechápou. Tréma tedy představovala v konstelaci to, co muselo být viděno. A jedině poté, co jako „bolest předkyň“ přešla na stranu babičky, mohla babička vzít plačící dceru a říci hojivou větu: „Už nemusíš fungovat.“

Bez pochopení souvislostí, bez uctění traumat předchozích generací není skutečného vyléčení. Zůstane jen pochopitelné nepochopení na straně mužů a stejně nepochopitelný stud (a tréma) na straně žen a dětí. Neříkám, že všechny případy trémy se dají vyřešit podobným způsobem. Chtěl bych jen upozornit na to, jak se v konstelacích objevují nečekané souvislosti a paralelní pocity rodinných příslušníků, navzájem generace vzdálených. Můžeme tak rituálně „rozpustit“ zdánlivě nepochopitelné problémy, které ve své hloubce vyjadřují to, čemu na první pohled vůbec nerozumíme.

* Výcvik systemických konstelací viz zde.
** O konstelacích jako metodě osobního růstu se více dočtete na mých stránkách www.konstelace.info

Jít či nejít do politiky?

2012-01-16T06:47:00.001-08:00

Jeden můj kamarád – úspěšný podnikatel – se rozhodl jít do politiky (ne, není to Babiš...). Na svém webu a v rozhovorech s medii píše, že jinak nemohl. „Pokud máte možnosti a prostor, jakou najdete výmluvu pro to, sedět s rukama v klíně a dívat se, kam tahle země spěje?“ ptá se v rozhovoru. A protože si ho vážím a před několika lety jsem také kdesi v rozhovoru řekl, že účast na obecných věcech považuji především v Česku za nesmírně důležitou, přimělo mě jeho rozhodnutí zauvažovat o smyslu či nesmyslu vstupu do politiky. Zde jsou mé, přiznávám kritické, úvahy.

VŠEOBECNINY

Slova „politika“ a „politik“ pochází z řeckého „polis“, což označuje obec. Obec ovšem není pouze skupina spolu žijících jedinců, které spojuje biologický druh nebo společné úsilí přežít či vydělat. Mraveniště nebo stádo ovcí netvoří ještě žádnou obec. „Polis“ tedy nevzniká a neudržuje se spontánním růstem, ale „je ustanovena jako důsledek lidského jednání, na základě rozumového poznání a svobodné volby“. * Co obec dělá obcí je vědomé rozhodnutí jejích příslušníků (občanů), řešit věci spolužití, zákona, etiky a budoucnosti jakousi dělbou práce – pověřením několika jedinců ze svého středu vedením, tedy dohledem nad uskutečňováním společných zájmů. Obec je tedy vždy spojena s vládou (rozhodováním) několika pověřených a akceptací této vlády zbytkem obce. V případě, že souhlas k vládnutí zanikne, nutno ustanovit jiné vládce, jinak obec přechází v tyranii.

V tom, co jsem právě popsal je ovšem zakopáno hned několik psů. Jeden ořech vězí ve výrazu „na základě rozumového poznání“. To znamená především, že občané jsou schopni rozpoznat a formulovat své zájmy a také poznat, když je ti, kteří obec vedou, již nereprezentují.
Další pes je zakopán ve výrazu „svobodná volba“ a „vědomé rozhodnutí“. Abychom měli svobodu něco volit (nebo nezvolit), musíme být nadáni schopností se alespoň v našich představách dostat vně toho, pro co se máme nebo nemáme rozhodnout. To je důležitý předpoklad jak svobody, tak i vědomého rozhodnutí – schopnost reflexe, což není nic jiného, než odstup od toho, co je nutno reflektovat. Filosoficky viděno to znamená nikoliv fyzický odstup, ale metafyzický, tedy schopnost, rozhodnout se pro něco zcela jiného (i kdyby to měla být třeba totální autodestrukce, smrt).**

Proto byli v antickém Řecku otroci vyloučeni z možnosti, stát se součástí obce – jednoduše se u nich tato schopnost uvědomělé reflexe nepředpokládala. Koneckonců také neměli právo na to, rozhodnout se pro svoji vlastní smrt, nacházeli se naprosto a ve všem v rukou svého pána a tím jim byla upřena schopnost se na svůj osud dívat „zvenčí“.

Třetí a největší obtíž vězí v množství informací, o kterých se rozhoduje. Antické obce rozhodovaly o válce, o výši a termínu výběru daní a o několika málo dalších věcech, podstatných pro chod obce. Dneska v důsledku byrokratizace, ale i technizace společnosti, musí ti, kteří obec vedou, rozhodovat o myriádách blbostí, ve kterých se ta velká a důležitá rozhodnutí ztrácejí. (Nebo jsou záměrně zamlžena). Informacemi (většinou spíše blbinami) zahlcený občan tedy většinou nemá kapacitu na uvědomění, potažmo kontrolu toho, co ti, které pověřil vedením, dělají.

Kdo by toho nevyužil! Naplňme naše ovčany seriály, zábavou, podávejme jim jednu „zavádějící“ informaci za druhou a oni už nepoznají, co je důležité a co ne.
(Příkladem tohoto jednání je pan ministr Dobeš (školství). V okamžiku, kdy mu začalo téci do bot ohledně zmrvených grantů „vymyslel“ nesmyslnou informaci o zkrácení přestávek, na kterou se národ lačně vrhl. Po několika dnech Dobeš onu pitomost s přestávkami odvolal – a na granty se zapomnělo.)

Vidíme tedy, že k vykonávání smysluplné politiky potřebujeme NEJDŘÍVE fungující obec. Moje první „výtka“ vůči vrhnutí se do politiky by se tedy dala nazvat:

PRO POLIS

Prakticky kterýkoliv politik, který se v minulosti dostal s jakkoliv vysokými či mizernými předsevzetími do politiky, neuspěl. To je fakt, který by měl všechny ty Babiše a podobné, kteří „to myslí upřímně“ (s uvozovkami i bez nich), přimět k zamyšlení. Otázka zní, co je to, co politik, který to myslí skutečně dobře, potřebuje?

Tak zaprvé dozajista musí vládnout téměř nadzemskou dokonalostí a imunitou vůči individuálnímu zisku (tedy korumpovatelnosti). Už tady mi moc nesedí, že politici přicházejí z řad (úspěšných) podnikatelů. Podnikáme přece primárně kvůli dosažení zisku na úkor (přiznejme si to) spoluhráčů, konkurence a tedy i okolí. U prakticky každého podnikatele, kterého jsem poznal, sedělo jakési (možná i velice zdravé) silné „já“ na předním místě. Mnohdy si toho klucí a holky ani moc nevšimli, ale to neznamená, že by ho neměli.

Také se prý musí do politiky v současné době „prorazit“, „dostat se tam“ s „odhodláním“, „porazit protivníky“ a „zvítězit“. Nezní vám to až trochu příliš bojovně? Znáte ten starý moudrý citát o rozsévání větru a sklízení bouře? Chápete, proč je v politice, aspoň té dravé, české, tak málo žen?

Nakonec ale přicházím s posledním argumentem. Kdo chce dělat rozumnou politiku, potřebuje rozumné lidi, kterým chce „vládnout“. Tedy, formulováno pro ty méně otrlé: Jejichž věci veřejné chce spravovat. Tedy lid, který je schopen svobodně a s odstupem rozlišit, co je důležité a co ne. Podstatné od pouhého (uměle vytvořeného) „inputu“. A tento lid tady chybí.

Takže můj plaidoyer zní: Než vstoupíme do politiky, vytvořme zde nejprve občanskou společnost. Zaměřme se na vzdělávání, na kurzy a diskuze pro a s „normálními“ lidmi, na sousedské vztahy, na vzájemné pomáhání si, na vytvoření silné mimoparlamentní opozice.

Přestaňme utrácet za hovadiny, za elektronické hračky, luxusní auta, drahé zájezdy do exotických krajin, přestaňme se zabývat „nicotnostmi“ a investujme takto ušetřený čas a (především) peníze do podpory vzdělávání. Dopřejme my, kteří vyděláváme více, těm, kteří vydělávají méně (ale tvoří většinu), aby se mohli v té směsi infotainmentu, v tom guláši zábavy, blbin a důležitého, vyznat. To by podle mě byl politický a podvratný čin par exellence. Teprve pak se z lidí totiž stanou voliči, kteří nás (případně) zvolí v souladu s tím, co jsme, a ne kvůli tomu, že zoufale hledají nějakého „Mesiáše“, který je vytáhne ze srabu, jenž je způsoben nikoliv politiky, ale námi všemi.

PRO POLITIKU

Jistě, už během tohoto „ozdravného“ období je nutné zajistit, aby nám současní politici neházeli klacky pod nohy a aby nerozkradli už úplně vše. Jistá kontrola současné politiky je tedy nutná. Tato kontrola ovšem podle mě nemůže vycházet od strany „businessu“, neboť právě ten je nutno kontrolovat politicky – ve smyslu, zdali to, co businessman dělá pro zisk, je také dobré pro POLIS. A tak nezbývá, než doufat v kontrolu skrze POLICII (i v tomto slovu vězí Polis) a skrze ty, kteří jsou neprivilegovaní a tím nepatří k žádné zájmové ani nátlakové skupině. Skrze občany, kteří jsou společností znevýhodněni, protože neprodukují zisk, ale třeba učí. Nebo zametají ulice. Nebo pobírají důchod. Prostě ti všichni, kterých jsme si my „úspěšní“ dosud moc nevšímali. Zní to jako utopie? Možná že ano, ale doufejme, že je aspoň lidská. Na Islandu to prý už funguje.

Prostě, namísto abychom šli do politiky, obraťme se k polis. K lidem vedle nás. Neboť - „pokud máme možnosti a prostor, jakou najdeme výmluvu pro to, sedět s rukama v klíně a dívat se, kam lidé v této zemi spějí?“

-------------

*Citát z výborné knihy „Kritika depolitizovaného rozumu“ s příspěvky od Martina Škabrhy, Václava Bělohradského, Terezy Stöckelová a dalších.

** Mimochodem, systemická práce a speciálně konstelace tuto schopnost reflexe výtečně podporují.

Dávat nebo brát - aneb jsme národ nevděčných?

2012-01-09T13:22:00.000-08:00

V souvislosti s diskuzí o poskytnutí nebo neposkytnutí půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) na "záchranu" Eura je nesmírně zajímavý jeden málo zmiňovaný jev: Ačkoliv od vstupu do Evropské Unie Česká republika obdržela ve formě dotací a fondů do dnešního dne více než 400 miliard korun* (a do konce roku 2013 by mohla dostat dalších ca 300 mld.), jsou Češi vůči EU a především vůči Euru čím dál tím nepřátelští. Mezi "lidmi" se čím dál více prosazuje názor, že bychom EU neměli dát ani korunu! Existuje pro tento paradox nějaký důvod?

Dovolil bych si zde nabídnout vysvětlení, které vychází z dlouholeté zkušenosti stavění systemických konstelací, především ve firemním prostředí a zde pak obzvláště ze zkoumání vztahů a problémů v neziskových a příspěvkových organizacích. Ty, kteří se s pojmem "systemické konstelace" ještě nesetkali, si dovoluji odkázat na své stránky: www.janbily.cz a www.konstelace.info

Při zkoumání vztahu mezi neziskovou organizací a objektem její péče (např. bezdomovci, sociálně slabými, ale i jinými skupinami příjemců) se téměř vždy ukazuje následující mechanismus: Kdo dává, aniž by bral nebo vyžadoval protislužbu, dělá z příjemců závislé a tím "menší". K tomu krátké vysvětlení, co znamená v řeči konstelací pojem "menší-větší". Menší jsou například děti vůči rodičům, a to na základě jednoduché úvahy: Pokud by nebyli naši rodiče, nebyli bychom i my, jako děti. Ale pokud bychom nebyli mu (jejich děti), naši rodiče (tedy potenciální) by stále ještě existovali. V konstelacích tedy říkáme, že co se týká života, tak nám ho rodiče "dali" a my nemáme možnost, jim to oplatit - snad jen naší láskou. V relaci k rodičům jsme tedy "menší". To nás ale většinou dost zatěžuje - rádi bychom byli rodičům "rovni" a tím nezávislí. Na úrovni toho, co jsme od rodičů dostali, (totiž život) to ovšem nejde.

V partnerských vztazích toto ovšem neplatí. Partneři si musí být v dávání a braní (plus-mínus) rovni, jinak bude ten, kdo přijímá a tím je "menší", chovat vůči tomu, který je "větší" zášť. Tak například, když manžel podporuje neustále manželku (např. penězi) a nic za to nedostává, může tím nevědomky způsobit, že ho manželka jednoho dne (například) podvede. Na první pohled to vypadá jako do nebe volající nespravedlnost - jak mu to ta ... může za jeho obětavou péči udělat?! Přesto se ukazuje, že takové jednání má svoji logiku - manželka nemá jinou možnost, než se tímto jednáním vymanit ze závislosti na svém "větším" manželovi. Problém je, že se toto děje téměř vždy absolutně neuvědoměle a bez pochopení souvislostí.

V neziskovkách je situace obdobná - ti, co dávají, se dělají "většími" a ti, co berou, jsou, ať chtějí nebo ne, "menší". To je dříve nebo později přivede k (opět většinou neuvědomělému) odporu vůči "dávajícím". Ten se například může projevit v nepřizpůsobivosti (coby odporu vůči morálním představám "podporovatelů") nebo v torpedování "dobře míněných rad" či dokonce v kompletním znehodnocení poskytnuté pomoci.

Situace v EU po vstupu "nových" členů je velice podobná situaci mnoha příspěvkových organizací, které jsem měl možnost konzultovat a kterým jsme v seminářích stavěli konstelace. Čím více Česko bere (aniž by dávalo), tím více zde sílí (velice málo pochopený) odpor vůči EU. Mimochodem nalezneme tuto situaci také v Maďarsku, Slovensku a jiných zemích. Ze systemického pohledu by naopak bylo překvapivé, kdyby v České republice s pokračujícími dotacemi sílilo pro EU nadšení.

Nacházíme se tak v bludném kruhu: Čím více nám EU "dává", tím více podporuje už tak existující českou tendenci "enfant terrible", zlobivého děcka, které se brání další, byť dobře míněné krmi. Řveme "ne" a tím se dostáváme do pozice outsidera, nepochopeného těmi "velkými" (např. Německem a Francií). Dokud tento mechanizmus všichni zúčastnění nerozluští a nepřejdou tak k opravdovému, vyváženému partnerství, do té doby se nejen Češi, ale i Řekové a podobní "příjemci" budou centru EU vzdalovat. Když to nepůjde jinak, tak i skrze nesmyslnou a kontraproduktivní nacionalistickou politiku, jak to právě vidíme v Orbánově Maďarsku.

---------------

* Podle oficiálních údajů MF ČR vyplatila EU České republice za roky 2004-2010 ca. 355 mld. Kč, zatímco za stejné období zaplatila na členských příspěvcích ca 210 mld. Kč. Tím je Česká republika od svého vstupu čistým příjemcem - ke konci roku 2010 vykazovalo saldo vůči EU čistý příjem ve výši přes 140 mld. Kč. (viz zde).

Trocha poezie nikoho nezabije...

2011-12-28T08:04:00.000-08:00

Dne dvacátého sedmého prosince se vlastně ani moc nerozednělo. Ne že bych upadal do deprese, ale nedostatek světla v období "Raunächte" (což je 12 magických nocí mezi 24.12. a 5. 1. kdy se podle pověstí Odin oddává se svými druhy divokému lovu, další podrobnosti jsou zde) mi připomněl mého milovaného básníka ponurnosti - Georga Trakla. (O jiném básnickém geniu, o Ranke-Gravesovi jsem již psal zde). Trakl zemřel, patrně na předávkování kokainem, ve věku 27 let (přežil tedy Wolkera o tři roky). Do své smrti stačil napsat přibližně dvě stovky krásných, hnědých, rudo-zlatých a podzimně-temných básní.

Na Trakla, jehož sonety se rýmují, si netroufám - proto jsem se zaradoval, když jsem našel na internetu šest výborných překladů od Ludvíka Kundery (bratrance Milana). A tak bych vám ve dnešní "šerosvitný" den (třetí den Raunächte) chtěl naservírovat malou ukázku...
Užívejte si, než vám zaklepe na okno rozevlátý pán Hugina a Munina s Fenrirem v patách. :-) Že nevíte, kdo to je? Google rules!

VERFALL

Am Abend, wenn die Glocken Frieden läuten,
Folg ich der Vögel wundervollen Flügen,
Die lang geschart, gleich frommen Pilgerzügen,
Entschwinden in den herbstlich klaren Weiten.

Hinwandelnd durch den dämmervollen Garten
Träum ich nach ihren helleren Geschicken
Und fühl der Stunden Weiser kaum mehr rücken.
So folg ich über Wolken ihren Fahrten.

Da macht ein Hauch mich von Verfall erzittern.
Die Amsel klagt in den entlaubten Zweigen.
Es schwankt der rote Wein an rostigen Gittern,

Indes wie blasser Kinder Todesreigen
Um dunkle Brunnenränder, die verwittern,
Im Wind sich fröstelnd blaue Astern neigen.

ROZPADÁNÍ
(Přebásnil Ludvík Kundera)

Když zvony večer vyzvánějí mírem,
let ptáků vidím nad vodou a lesy,
jsou roztaženi jako na procesí,
ve vzduchu mizí podzimkově čirém.

Zahradou chodím s temnotnými zraky,
jasnější osudy jim tiše snuji,
rafije už se sotva posunují.
Za letem ptáků táhnu nad oblaky.

V tom roztřásl mne závan rozpadání.
Kos zalkal na bezlisté sněti.
Psí víno na rzi mříže v rozevlání.

Jak tanec smrti tančily by děti,
tak ve větru se modré astry sklání
kol roubení, jež rozpadá se v smetí.

Sedm trendů 2012

2011-12-21T15:30:00.000-08:00

Tak nejprve – jsem přesvědčen, že 2012 bude (nezávisle na mayském kalendáři) přelomový rok. To, co již roky sílí – jakési „vibrace změny“ – nyní nabralo takových obrátek, že hluboké proměny světa a nás všech (tedy aspoň té trochu pokročilé části lidstva) jsou nevyhnutelné. A tak jsem se na sklonku 2011 pustil do předpovědí s vědomím rizika, že mi budou kritičtí čtenáři možná vyčítat nepřesnost, logické chyby, přílišný optimismus nebo „esoterické bláboly“. Budiž :D

1. Nejistota znamená šanci nechat věci plynout.
S rostoucí nejistotou (ekonomika, peníze, práce, vztahy, osobní krize…) se společnost bude dělit na ty, kteří začnou volat po „silném vůdci“, jenž jim slíbí návrat k jistotě a řádu, a na ty, kteří se vypořádají s tím, nemít nic pevného. Od Archiméda („dejte mi pevný bod a pohnu Zemí“) je civilizační snažení zaměřeno na eliminování nejistot a rizik. V časech, kdy se to nedaří, tedy v obdobích vzrůstajících nejistot, se většina vždy obracela k populisticky silným osobnostem, které jim ukázaly cestu, ať už zdánlivou nebo skutečnou. „Musíme jít tudy“ ovšem z pozdějšího hlediska téměř vždy znamenalo cestu do pekel, neboť jakékoliv „tudy!“ neguje všechny jiné směry a tak s každým dalším slibem, s každým metrem vpřed a s každým „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ roste přirozeně i odpor proti takovému diktátu. To následně a nutně ústí v násilí a katastrofy. Možná, že máme poprvé v historii možnost se vědomě rozhodnout pro přijetí rizika a nejistoty. Možná, že máme opravdovou šanci, nechat se úmyslně unášet řekou a přestat volat o pomoc.

2. Posun ekonomiky a výroby od globálního k lokálnímu.
Neřiditelnost globálních, příliš komplexních procesů a celků způsobí jejich stagnaci a rozpad. Vlastní zahrada, ekonomika farmářských trhů a sousedské vztahy jakož i podobné lokální události se pomalu ale jistě stanou protiváhou globálního šílenství. Nepotřebujeme jahody v lednu (jinak skončíme jako v pohádce o dvanácti měsíčkách), naše firmy se obejdou bez nejmoderněkšího vybavení za miliony a třetí mobil v průběhu dvou let je také spíš na obtíž. Virtuální sítě jsou prima, skutečné vztahy mezi fyzickými osobami ale nenahradí. Opět se začneme zabývat tím, co dělá soused, navštívíme bleší trhy, na kterých si vyměníme pár (pro obě strany) užitečných věcí, budeme pořádat malá a „ekologická“ setkání namísto velkých „konzumních“ konferencí, na která se dopravíme spolujízdou. Což nás bude úžasně bavit. Lokalní se znovu stane „in“.

3. Pomalé opouštění materiálního růstu.
Konzumismus, kopce dárků pod stromečkem, nutkavé nakupování nebo závislostní hltání stále rychlejších zpráv a informací nás přestane sytit. Nikoliv „input, input!“, ale kvalita informací a především rozpoznání souvislostí, hluboké porozumění věcem i lidem se 2012 ještě víc dostanou do popředí našeho zájmu. HDP bude vystřídáno (alespoň několika osvícenými ekonomy a spoustou neosvícených, normálních lidí) indexem štěstí a udržitelné spokojenosti. V korporacích a giga-firmách, které své zaměstnance lákají na vysoké platy, ale požadují za to identifikaci s duchem firmy a/nebo práci do vysílení, zůstanou jen lidé-roboti. Ti si samozřejmě i nadále budou vynahrazovat chybějící smysl práce dalším konzumem. Ale bude jich ubývat stejnou měrou, s jakou se deprese, infarkty a sebevraždy v „nezastavitelném“ a „super-výkonném“ prostředí budou množit.

4. Vpád srdce do veřejného i pracovního života.
Začínáme chápat, že k smysluplné práci patří také srdce. A ačkoliv hlava vyrábí nápady a ruce vydělávají, bez srdce, bez lásky a emocí to půjde čím dál hůře. Manažeři i zaměstnanci firem a korporací začnou praktikovat strategii „statečného srdce a mírného hysterického záchvatu“, aby omezili působení „korporátního ducha“, který nemá pocity a není brzděn „lidskou“ etikou. Ve velkých firmách se začnou formovat ostrůvky „pozitivního devianství“, jakési partyzánské buňky, které budou šířit lidskost, aniž by zpochybňovaly hierarchii firmy a dívaly se na své nadřízené jako na idioty. Změnu v systémech můžeme prosadit jedině tehdy, máme-li ostatní členy systému bez výjimky rádi. (To už věděl i Kristus.) Což ovšem neznamená, že bychom jim čas od času neměli uštědřit výprask. S láskou, rozumí se.

5. Síťování.
Síťové struktury (viz zde) jsou jednoznačně trend budoucích let. Nejen že mají oproti hierarchickým strukturám informační náskok (informace v síti nejsou zkreslovány obavami, zdali to, co říkám, je to, co nadřízení chtějí slyšet), reagují podstatně pružněji na měnící se prostředí (viz bod 1) a dávají nám pocit svobodné participace na celku. Nadto nás síťové struktury učí i akceptovat rozdílné „pravdy“ a spojit se nejen s těmi, kteří jsou „jako my“, ale i s naprosto rozdílnými lidmi. „Nemuset souhlasit“ a přesto zůstat ve spojení je veliká výhoda sítě. I zde budou hrát prim mezi-sousedské vztahy, přímý a osobní marketing a lokální struktury. „Překupníci“ vypadnou ze sítí, neboť jich nebude třeba. Zrovna tak jako kněží (překupníků mezi Bohem a člověkem) a politiků (překupníků mezi polis = obcí či státem a lidmi).

6. Akceptace svého vlastního stínu.
Dějí-li se nám „hrozné věci“, je to zpravidla vpád toho, co nechceme sami u sebe akceptovat – našeho vlastního stínu, zla a temnoty – do našeho života. V minulosti jsme se snažili, být pouze „světlí“ - prostě stát na té „správné“ straně. Jenomže temnota je součást světla a tím i vždy naše součást. Přijmeme-li svoji vlastní negativitu se všemi důsledky, můžeme ji přestat projektovat na druhé a hledat v okolním světě to, co nás děsí a s čím pak bojujeme, čemu se usilovně bráníme, nebo pod čím klesáme v roli oběti. Naproti tomu, chceme-li být jen „dobří“ a „osvícení“, musí být někde někdo, kdo je „špatný“ či „zatemněný“. Jinak bychom nebyli schopni naše světlo definovat. Tmu, bolest, ztrátu, úpadek, zlo a smrt prostě nelze z našeho života eliminovat, protože je to součást nás samých.

7. A především: Nástup ženského principu!
Dostáváte se do chaosu a mlhy? Ztratili jste orientaci, nedostává se vám řešení? Zaručené návody „jak na to“ už nefungují? Přestávají být guruové zajímaví? Naskakují vám pupínky, když slyšíte „růst-růst-růst“? Budíte se v noci strachem a ležíte hodiny ve světle Luny bez oka-zamhouření?
Nebojte, jde jen o vpád ženského principu do mužského světa, který pár staletí zapomněl onen ženský princip uctívat. Přečtěte si k tomu báseň geniálního Ranke-Gravese tady, speciálně onu poslední sloku: Až k ránu zjevíš se, ó paní,/Jak pocuchaný jeřáb, rudonohá;/Ty, jíž bát se zapomněli,/Je trefíš zobákem jak kopím,/By, děcka, vrátili se domů.
Bohyně je sice láskyplná, ale protože je to bohyně, není pro ni žádný problém, nás pár miliard nechat proskočit skrze obruč, nazývanou buddhisty „bardo“, což znamená mezistav. Je to trochu, jako když si naši předci (v konstelacích) mumlají pod fousy, když čekají na naši pokoru: „Když se to nepodaří za života, podaří se jim to po smrti“.

No - ale já doufám, že to vše půjde mnohem lépe a hladčeji. A tak Vám tedy, moji drazí, přeji do 2012 "easy living".
Váš Jan

Dodatek, napsaný 29.12. po tom, co mě můj kamarád upozornil na to, že jeden důležitý trend zde chybí: Tak tedy:
7,5. Pro mě je tento bod tak samozřejmý, že jsem ho úplně opominul. Sedmapůltý, ale vlastně první bod je ultimativní a absolutní převzetí zodpovědnosti za svůj život a za vše, co se v něm děje. To samozřejmě neznamená, že bychom bezpráví, nespravedlnost, korupci, atd. měli akceptovat. Tedy - trend je, mít dvě nohy... Jedna je: "To, co se děje, je výsledek toho, co je uvnitř mě" a druhá noha: "A přesto se ohradím, přesto to od nich nebudu akceptovat!"
Paradox? No, snad byste se v éře Vodnáře nelekli paradoxů :-)))
Jan.

Muži, létající polena a trochu konstelací

2011-12-20T05:10:00.000-08:00

Jděte do divadla na "Muže". Pokud vás netrefí letící poleno, prožijete výjimečný večer, plný hlubokých obrazů, neotřelých nápadů a dobré zábavy. Pokud vás poleno trefí, budete se pyšnit pár stehy, tak jako Adéla, autorka představení a zároveň, vedle pěti mužů-vlků, jediná žena na place. Ta dostala polenem poslední den zkoušek a tak na premiéře dělala své roli "vlčky-fenky" opravdu čest. Jizvy přece dělají muže... a ženy, aspoň co se týký jejich vnitřního mužského aspektu. Koneckonců je setkání se smrtí předpokladem uzrání "štěněte" v opravdového vlka. Pardon, chtěl jsem říci chlapa. Takto viděno by naši politici potřebovali také pár polen, nebo aspoň kus hlubokého lesa.

Hra je - jak jinak - o mužích, o jejich hrách a vítězstvích, ale taky o strachu a touze, o přijetí do skupiny a o přijetí svého táty. A také o setkávání se s něčím, co je úplně, ale dočista jiné - se ženou.
Muži se stávají vlky a z nich opět muži, nebezpečí a zkoušky číhají na každém kroku a nad tím vším svítí Luna jako symbol mateřského lůna, ze kterého jsme všichni vzešli a do kterého, tedy do lůna Matky Země, se všichni jednou opět vrátíme. Mezitím se ovšem z děcka musí vyklubat kluk a ten dospět v muže-vlka, najít si svoji fenku a mít s ní malé. Věčný koloběh. Krásná to látka na dechberoucí divadlo.

Aspoň mně se občas dech opravdu tajil. Zatímco v "La Putika" je akrobacie tak vytříbená, že je jasné, že herci mají vše pod kontrolou, zatímco "La Fura del Baus" vás tak uchvátí, že ani nestačíte myslet na to, co by se stalo, kdyby se něco stalo, jsou "akční" prvky v "Mužích" syrové, skřípající a na hraně katastrofy. A to je právě to geniální. Zde si nikdo nehraje s efekty, ale používá je k vyjádření pravdivosti a hloubky. Když pak v závěrečné scéně vyleze ono "štěně" na jakési lešení, instantně a vratce postavené z polen a holí, jde o opravdovou zkoušku odvahy. Jak se pak Aleš-"štěně" dostal za úplné tmy před aplausem dolů, mi zůstalo záhadou.

Měl jsem tu čest se souborem během zkoušek několikrát konstelačně pracovat. Což bylo napínavé, hluboké a někdy i smutné - to když jsme na posledním "sezení" pracovali bez Marka, který ležel v nemocnici a "jakoby náhodou" se nám do konstelací stále drala smrt. A když jsme se pak loučili, přišla zpráva, že minulý den Marek v nemocnici zemřel. Asi to nebyla náhoda, že premiéra se konala den po úmrtí Havla.

Zrození, život muže a smrt - a jeho nové zrození, ať už "jen" v našich vzpomínkách nebo v budhistickém reinkarnačním kole. Málokterému divadlu se povede, tyto existenciální témata tak lehce, jednoduše a přitom pravdivě ztvárnit. Díky za to, Adélo, a díky za to, "klucí".

"Muži".
Skupina Skutr.
Koncept a choreografie: Adéla Laštovková Stodolová a kol.
Hrají: Aleš Bílek, Jakub Folvarčný, Jaro Ondruš, Ondřej Nosálek, Petr Vaněk a Zuzana Stavná / Adéla Laštovková Stodolová.
V divadle Ponec od 19.12.2011

Vymírání opravdových pohádek aneb plastifikace společnosti

2011-12-01T10:19:00.000-08:00

Za několik dní budu opět po roce „stavět“ pohádkové konstelace. To je předvánoční seminář, na který se celý rok těším – klienti si nestaví rodinné, firemní nebo partnerské konstelace, ale vyprávějí svoji oblíbenou pohádku nebo pověst z dětství. Pak vyberou mezi účastníky zástupce za postavy té „své“ verze příběhu a následně se před zrakem všech přítomných rozvine někdy zábavné a nečekané, ale vždy hluboké drama.

Jsou ovšem pohádky a pověsti, které mají větší hloubku a jsou příběhy, které takřka nelze stavět, neboť jsou jaksi „hluché“ či prostě se v konstelaci nic hlubokého neděje. Často se tak děje v případu nějaké novodobé televizní pohádky nebo pokrouceně převyprávěné pověsti nebo mýtu. Jako kdyby se zásoba „opravdových“ pohádek tenčila. Je to trochu jako s vymíráním vzácných druhů v přírodě – postupující civilizace jim prostě sebere životní prostor a poslední tygr zahyne hlady nebo se lední medvěd utopí v roztávajícím ledu. Bohužel, „postupující civilizace“ jsme my všichni – já, ty, každý z nás.

Ano, skutečné a „pravdivé“ pohádky mizí – dělají místo infantilně-syntetickým pohádkám páně Trošky a spol. nebo moderním verzím hemžícím se roboty, upíry a ufóny. Což se dozajista neděje teprve v současnosti - už i Božena Němcová pohádky „make-upovala“. Pověsti, mýty a pohádky, které mají archetypální hloubku a tím působí na naše podvědomí, se totiž jen těžko dají vymyslet. Musí být vyprávěny, předávány z generace na generaci. Jistě – i tak se pozvolna mění, neboť další generace možná vynechají detaily, kterým už nerozumí, a nahrazuje je jinými detaily, které jsou zrovna „in“. Nicméně smysl a hloubka takového příběhu zůstávají stejné po dlouhé období.

Naskýtá se otázka, k čemu nám takové „archetypicky správné“ pohádky vlastně jsou? Zde se dotýkáme jednoho téměř nepovšimnutého problémů naší doby – ztráty mytologického vnímání reality. Náš „nos“ na to, co je mytologicky pravdivé, se ucpal. Téměř. Což je obrovská škoda, možná dokonce naší kulturu ohrožující fenomén. Mytologická (někdy používám i termínu „meta-logická“, tj. nad- nebo mimo-logická) úroveň vnímání je pro přežití nesmírně důležitá. Představuje totiž v nás spojení s tím, co je větší než my sami a co je tak základem spirituality (prosím nezaměňovat s náboženstvím).

Chcete-li několik příkladů čiře „mytologického pocitu“, zde jsou: Pohled do hlubokého, hvězdného nočního nebe s mléčnou dráhou nad hlavou – divoká letní bouřka v horách – padající mračno bílých květů třešní – půlnoční hrozivý sen – smrt milované osoby – báseň, při jejímž předříkání se člověku ježí chloupky v zátylku a tak dále. Náš „mytologický nos“ dovede také rozeznat originál od kopie, skutečnou květinu od její plastické, sice nevadnoucí, ale také neživé sestry. A to ještě není vše.

Mytologické vnímání reality nám pomáhá především tehdy, nevíme-li si již rady. „Rada“ totiž přichází vždy z oné racionální části mozku, zatímco ta část našeho já, která je spojena s mytologií a archetypálními hlubinami lidstva, používá zcela jiné postupy. Například motlitbu. Případně víru či magii. To vše se nám ještě bude moc hodit – až dnešní krize dospěje do stádia, kdy už bude úplně jasné, že nic, ale skutečně nic „logického“ nepomůže. Ale nechci malovat čerta na zeď :-)

A tak bychom měli svým dětem k Vánocům (ale i poté) vyprávět zase pár „opravdových“ pohádek. Třeba těch bratří Grimmů. Ano, to jsou ty, o kterých jsem nedávno slyšel jednu matku prohlásit, že „toto bych tedy svým dětem opravdu nevyprávěla, vždyť by se bály!“. No právě, maminka asi něco nepochopila. Protože pohádky a mýty, ty „správné“ nám vždy ukazují obě strany naší existence – tu hezkou, mírnou, harmonickou, ale i tu ošklivou, děsící, temnou. Pokud neprohlásíme obě strany za „naše“, skončíme špatně. Buď nás (naše vlastní, neuznané) zlo sežere, nebo skončíme ve vnitřní prázdnotě a plastifikujeme se, tak jako (mnozí) Číňani či Američani. Ti první teď zrovna budují pro svoji stále početnější upper-class obrovské, umělohmotné napodobeniny alpských vesnic, ti druzí už léta obdivují vše nepravé v Disneylandu.

Kváák vám přeje
Jan.

Proč muži platí za ženy

2011-11-07T02:23:00.000-08:00

Přepis jedné podivně krásné konstelace

V sále v kruhu sedících účastníků semináře stojí na jedné straně Muž. Má problém – cítí se být až příliš v roli živitele: „Vydělávám peníze a platím za svoji ženu. Vlastně platím všechno. Dělám to rád, ale občas se ve mně ozve pochybnost, zdali je dávání a přijímání vyrovnané. A ta pochybnost se nedá vymýtit, je jakoby zažraná pod kůží a když tu je, zvětšuje se s každým zaplaceným účtem v restauraci nebo za dovolenou.“

Naproti němu stojí Žena. Je krásná. Dívá se na svého Muže a mlčí.

Vedle muže stojí zástupce, kterého si Muž vybral, aby hrál roli jeho „peněz“. Budeme mu říkat Peníze, ačkoliv je to také muž. Je neklidný a chtěl by se pohybovat. Možná, že by si chtěl hrát, téci, kutálet se. Ale neví kam a s kým.

Tu se Muž podívá na Peníze, popadne je a postaví před sebe tak, aby se dívaly na Ženu. Trochu je popostrčí: „Tak si jdi, jdi k ní!“

V tom okamžiku se Žena odvrátí – jako by chtěla odejít. „Takhle cítím vinu,“ říká. „jako kdybych mu za to, co dává, musela být vděčná. Mě zajímá on ne jeho peníze.“

Muž je bezradný. A to je pro každého muže snad to nejhorší, ještě děsivější, než prohra. I nebytí se snáší lépe, než neschopnost něco udělat, nemožnost „řešit“. Proto my muži stále vymýšlíme návody, pokyny, instrukce, zasedáme ve správních radách a jezdíme do Davosu, proto se to na světě hemží poradci a jen málokdy potkáte nějakou poradkyni. Proto milujeme období růstu a hrozíme se časů stagnace a úpadku. A to je také důvod, proč se smrt už neděje, vyjma uzavřena za zdmi jednotky intenzivní péče, nebo někde daleko za devatero horami ve „třetím“ světě.

„Nevím, co teď,“ přiznává Muž, „mám v hlavě prázdno.“ A opravdu – Peníze poodstoupily a vedle Muže je Prázdno. V tu chvíli se Žena opět otočí a podívá se na Muže. V jejích očích je láska. Opět nic neříká. Ale její mlčení jakoby Muže inspirovalo a on začíná tvořit. A celou dobu se přitom dívá na Ženu.

Peníze se pohybují, krouží kolem Muže a náhle stanou tam, kde dříve bylo Prázdno. Fiat lux! Nemáme snad „fiat - měnu“? Peníze, tvořené z „ničeho“, ničím nekryté? Peníze se dívají na Ženu: „Přitahuje mě!“ A dávají se do pohybu, od prázdnoty k plnosti, od mužského principu k ženskému. Jak by je také Žena mohla nepřitahovat, ona gravidně-gravitační bohyně, Matka Země, Luna, lůno a živitelka všeho živého. Přicházejí k Ženě a ta je objímá. Ale stále se dívá na Muže. A je stále krásnější.

A tu se u Muže, v Prázdnu, které nastalo odchodem Peněz, objevují další peníze. Vskakují jako houby po dešti. Rojí se. Neboť Muž je tvoří z ničeho, napájen Ženinou inspirací. Měli bychom se bát inflace? Není potřeba, když „nově“ vytvořené peníze plynou do života, k ženskému principu, k bohyni. Slouží Ženě k vytváření krásy a hojnosti, k inspirování Muže.

A nakonec se v konstelaci ukazuje ještě něco: „Když peníze nebo jakákoliv jiná forma energie plyne ke mně,“ říká Žena, „nejsem zodpovědná za to, zdali se muž nevyčerpá. On sám si musí ohlídat své možnosti, svoji hranici dávání. Předá-li se a zkolabuje-li, opustím ho. S láskou v srdci a pevným krokem.“

„Tak to je,“ říká Muž v konstelaci a dívá se na Ženu, obklopenou (utracenými) penězi, „to co říká, mi paradoxně dává sílu.“

V sále sedí polovina mužů a polovina žen a je ticho, že bychom mohli slyšet spadnout stokorunu. Podivná konstelace končí. Jdeme domů.

O mužských cílech a ženském plynutí

2011-10-28T01:39:00.000-07:00

Vlastně by v titulku měly být slova "mužský" a "ženský" v uvozovkách - máme přece každý svého "vnitřního muže" a svoji "vnitřní ženu". Jen je občas nevnímáme a pak je projektujeme na partnery, milenky, do techniky nebo přírody...

V minulých týdnech jsem se několikrát zúčastnil schůzek v Prague Business Clubu. Šlo o spojování a propojování různých skupin, rašících zrovna v české krajině jak houby po dešti. Skupin lidí, kteří chtějí jinou politiku, vědomější byznys, možná dokonce i jinou, lepší, svobodnější či spravedlivější společnost. Kdybych měl sklony k patetismu, řekl bych, že "doba je těhotná změnou". A protože toto píši 28. října, v den výročí založení Českého (tedy tenkrát Československého) státu, kteréžto datum zároveň (prý) znamená jakýsi konec Mayského kalendáře, dodávám: "Už aby porodila - už aby se ona kýžená změna, totiž vývoj globálního (a speciálně: českého) vědomí uskutečnil!"

Zároveň si ovšem myslím, že změny nepůjdou tak rychle, jak si všichni přejeme a jak mí esoteričtí přátelé po studiu různých kalendářů doufají. Jsem pevně přesvědčen, že dnes nenastane nic "světoborného" - jednoduše proto, že všechny důležité změny vědomí nepřichází zvenčí, naráz, ale pomalým, vnitřním vývojem. No - ještě uvidíme.

K vývoji našeho vědomí patří - alespoň pro mě - pochopení rozdílnosti mužského a ženského přístupu. Tedy - opět - spíš rozdíly v tom, co nazývám "mužským principem" a "ženským principem". Nicméně - v Clubu je vidět, že my muži jsme stále ještě víc doma v "našem" principu. A ženy patrně v tom "svém". V čem tento rozdíl vězí?

Především v tom, že mužský princip potřebuje cíl, zatímco ženský princip plyne, tak trochu jako řeka. Zatímco mužský princip klade otázky typu "jak a kdy dosáhneme oceánu / a jakého oceánu chceme vůbec dosáhnout?", užívá si ženský princip plynutí, zákrut, meandrů, malých i větších vírů, je srozuměn s neočekávaností a nepředvídatelností.

Když čas od času přednáším o mužském a ženském principu v byznysu, ptají se často manažeři: "Ale jak lze skrze nepředvídatelnost a plynutí vést firmu?" Tehdy často odpovídám (v souladu s mojí vnitřní ženou:-) "Nevím." Což manažery nechává neobyčejně neuspokojené. Když se zrovna rozpomenu mého vnitřního muže a pochopím naléhavost jejich otázky pro "náš", mužský princip, říkám: "Skrze důvěru v to, co se děje."

A podobně probíhaly i setkání v Clubu. Na nich jsem poznal úžasné muže, ale - dosud - jen dvě ženy, které jsem ovšem znal už před tím. Což je škoda. Většina úžasných mužů hledá cíl. Jak změnit českou společnost, kde začít, co je výstup tohoto setkání a jakým způsobem nutno vést setkání příští. Koho ještě pozvat. Jenomže toto byly a jsou často otázky, které produkuje hlava. Které náleží mužskému principu nás všech, tedy i mužskému principu žen. Možná, že právě převaha "mužských" otázek vysvětluje absenci žen. A kdo ví, zdali tato převaha nevede i k tomu, že politika je dnes vnímána jako "velké hádání se". Což je - nejen pro ženy - nuda.

Když jsem byl před mnoha lety členem německých Zelených, mohl jsem si všimnout procesu, který jsem tehdy nazval "přechod od občanské iniciativy k politické straně". Dnes bych ho nazval přechod od srdce k hlavě. Proboha - nemám pranic proti racionalitě, cílům, plánům a záměrům. A ani proti hledání hodnot. Jenže, nezapomínejme na onu nádhernou scénu z Hamleta, kde dánský princ, bloudíce v pochybách (srdce) po Elsinoru, na otázku svého přítele, co že to čte, odpovídá: "Slova, slova, slova."

To, co mužský princip často produkuje, jsou slova. Cíle a záměry můžeme cítit i svým srdcem. Jenže mnohdy se v nedůvěře k "plynutí" snažíme to, co srdce cítí, vyjádřit slovy. A zde už srdce často chybí. Ledaže bychom se vyjadřovali poetickým či mystyckým jazykem.

A vida, pokud se nám to podaří, ujme se tento mystický jazyk jako do vlhké jarní půdy zaseté obilí. "Kruh králů". "Cesta krále a královny". Pojmy, které jsem před pár roky "hodil" do byznysu se ujaly. Byl bych rád, aby se v "kruzích" ujala i důvěra v plynutí. Nikoliv jako jediná cesta. Plánování a výstupy jsou také potřeba. Ale vedle nich by měla stát radost z "bytí". Důvěra v to, že srdce se propojují skrze sympatie, nikoliv skrze ideologie. Tak jako "Occupy Wall Street" nemá jasný cíl (což je tomuto hnutí často vyčítáno), ale spojuje lidi skrze pocit nemožnosti dalšího nicnedělání, tak i kruhy "králů a královen" by měly důvěřovat v to, že "být u toho" je stejně tak hodnotné, jako "výstupy a cíle".

Je mnoho cílů. Každý z nás má ty své, které jsou odlišné od těch našeho souseda, přítele i protivníka. To je podstata "moderních" časů. A možná, že právě toto je výsledek "konce Mayského kalendáře". Existuje tedy mnoho "názorů" - pravd naší hlavy. Ale v řece jsme všichni společně. Nevím, kam tato řeka plyne. Můj mužský princip to poněkud znervozňuje. Ale má "vnitřní žena" se těší pohledem na podzimní stromy na březích a pocitem bytí v proudu. Bytí v proudu spolu s mnoha jinými.

Hezký 28. říjen Vám přeje
Jan.

Válka.

2011-10-09T13:53:00.000-07:00

Eurokrize? Nedozírné ekonomické změny? Rostoucí cena zlata? Někteří autoři v tom spatřují stín přicházející války. Ale ta už dávno probíhá. Pouze nevypadá jako ty války, které naši "západní" civilizaci zužovaly před mnoha lety. Tyto války "starého typu" jsme vysídlili na okraj naší konzumní kultury - do Afganistanu, Libye nebo do Mexika, kde stále otevřeněji probíhá válka mezi státem a narkomafií. Do Čečny nebo Barmy. Naše válka je občanská, skrytá. Probíhá mezi jednotlivými skupinami ve státě a co je horší, probíhá uvnitř nás všech.

Ony dvě válečné strany, které se nacházejí v (dosud) skrytém konfliktu, jsou na jedné straně stále menší skupina lidí, kteří drží stále větší moc (finanční, což je podoba moderní moci, a politickou, což je pouze loutková moc peněz) a na straně druhé stále větší skupina lidí, kteří se cítí být vůči první skupině bezmocní. Válka se nevede krvavě. Nestřílí se, nepadají bomby, neuvidíte lazarety plné raněných a hřbitovy válečných obětí.

Naleznete jen zchudlé nemocnice, zanedbané školství, zničenou krajinu, demotivované a depresivní lidi. Uvidíte zradikalizované "vlastence" (oběti) jak se tlučou s Romy, přistěhovalci a jinými "nepřizpůsobivými" (také oběti). Najdete stresovaného bankéře, který byl právě propuštěn (oběť) a jeho pět kolegů, kteří si zachránili džob tím, že slíbili být "velkému bratru" korporaci ještě bezohledněji věrní (také oběti). Důchodce, kteří sedí hodiny před televizí. Každý sám před svojí televizí, ve které běží estrády a pořady o korupci.

Jen málokdy uvidíte někoho z "druhé strany". "Ti z druhé strany" jsou velice dobře skryti. Už se nenacházejí, jak tomu bylo v dřívějších, starých a dobrých časech, na druhé straně hranice, už nenosí jiné uniformy, než my a ani neobětují jiným bohům než my. V této válce není na koho střílet.

Možná dokonce, že na té "druhé straně" ani moc lidí není. Že je tam často jen jakýsi duch korporace. "Big Boss", který nemá tělo s emocemi, krvinkami a nadýmáním. Který byl vytvořen námi všemi (nebo minimálně všemi, které Velký Kapitál zaměstnal) a který od nás/od nich dostal do vínku jedno jediné slovo: Profit. Pes, kterého jsme pustili ze řetězu, aby honil jeleny. Jeleni ale došli, vyhynuli. A on nyní honí nás.

Je těžké najít nepřátele, neboť válka, o niž píši, probíhá uvnitř nás všech. Je to válka, kterou už mnoho lidí popsalo přede mnou: válka mezi "mít" a "být". Konflikt mezi tím nekonečně hladovým malým dítětem v nás, které chce stále víc MATERIE, neboť mu chybí máma (máter) a probouzejícím se dospělým, který chápe, že je něco špatně. Že vítězný "there is no alternative"-kapitalismus je postaven na koncentraci kapitálu a že kapitál se za ty tři století opravdu a dokonale zkoncentroval.

Jistě, na "druhé straně" jsou i lidé, nejen duchové. Tito lidé jsou jen o něco chamtivější, než zbytek a o něco bezohlednější. Trochu více zkorumpovaní. Jejich univerzitní vzdělání (či špatné prostředí) jim do vínku dalo nástroje, jak si sami před sebou mohou zachovat tvář. Tvrdí (většinu času sami sobě) že to, co dělají, je ku prospěchu všech. Nebo že na to mají právo. Nebo, že není vyhnutí. Ale to není pravda. A v dobách sítí, internetu, volných informací se to začíná proslýchat. A hněv těch méně chamtivých sílí.

A konec pohádky? Vidím dvě verze. Vyberte si. Buď hněv té velké skupiny povede k tomu, že (nejdříve) podřežou své chudší sousedy a (později, možná) i ty nesmírně bohaté. Protože neporozumí tomu, že válka se odehrává v nich, v nás všech, uvnitř. A druhá verze? Staneme se konečně dospělými. Domluvíme se, (nejprve) s chudšími sousedy, (poté i) s velmi bohatými sousedy a nakonec s těmi, co křičí hlady. Uvnitř nás. S našimi malými dětmi, hluboko v nás zapomenutými sirotky.

Krásný den vám přeje
Jan

Return of the Goddess

2011-10-07T14:28:00.000-07:00

...můj milovaný Ranke Graves. Nevím, zdali má dnes nějaké jubileum, nebo co, ale našel jsem na netu jeho báseň. Tady je:

Return of the Goddess

Under your Milky Way
And slow-revolving Bear
Frogs from the alder thicket pray
In terror of your judgement day,
Loud with repentance there.

The log they crowned as king
Grew sodden, lurched and sank;
An owl floats by on silent wing
Dark water bubbles from the spring;
They invoke you from each bank.

At dawn you shall appear,
A gaunt red-legged crane,
You whom they know too well for fear,
Lunging your beak down like a spear
To fetch them home again.

Návrat Bohyně (nejprve doslova)

Pod Tvojí mléčnou dráhou
A pomalu se otáčející Medvědicí
Žáby se modlí z olšinového houští
Ve strachu z tvého soudného dne,
Nahlas a s pokáním.

Ta kláda, kterou korunovali za krále
Shnila, zavrávorala a potopila se;
Sova se vznáší kolem na tichých perutích
Temná voda bublá ze zřídla
Oni Tě volají z každého břehu.

Při východu slunce se zjevíš
Vychrtlý, červenonohý jeřáb
Ty, kterou znají až příliš dobře, než aby se ji báli,
Svrhneš na ně svůj zobák jako oštěp
Abys je přivedla opět domů.

Hmmm, tak takhle to nejde. Zkusme to jinak:

Pod stříbrem Galaxie
A Medvědicí z hvězd
Hlas žab se z olšin dere
Bojí se konce, soudných dnů,
Teď se strachem a kajícně se modlí.

Ta kláda, kterou udělali králem,
Jim vrávorá a padá a jde ke dnu;
V tichu svých křídel výr je minul
A pod nimi už černá voda bublá;
Volají po Tobě teď z každičkého břehu.

Až k ránu zjevíš se, ó paní,
Jak pocuchaný jeřáb, rudonohá;
Ty, jíž bát se zapomněli,
Je trefíš zobákem jak kopím,
by, děcka, vrátili se domů.

Lepší... Hlavně ta poslední sloka. Ale On je prostě boží.

Hezký návrat všech bohyní a Bohyně vám přeje
Jan

Potřebujeme univerzální hodnoty?

2011-09-28T13:52:00.000-07:00

„Při pohledu kolem sebe vidíme, že "pokrokáři" všeho druhu vedou soustavný a stále nezakrytější útok na naše tradiční společenské hodnoty a ctnosti.“
Václav Klaus, 28. září 2011, Stará Boleslav

Někdy mě přemůže moje vnitřní „enfant-terrible“, což Wikipedie překládá jako „postrach rodiny“ a dodává, že je to „dítě, které všechny uvádí do rozpaků svou upřímnou prostořekostí a působí tak ve společnosti drobné skandály“. Moje „rodina“ je, zcela bez pochyb, ta esoterická - jinak to pro náruživého stavěče konstelací (novočesky „konsteláře“) snad ani není možné. O této „rodině“, tak jako mnoho dítek, nemluvím vždy dobře. Vlastně se s ní často hádám. A tak jsem se v den české státnosti pustil s několika lidmi, kterých si vážím, do debaty o hodnotách a ctnostech, které, jak znělo „rodinné“ mínění, prý potřebujeme. Samozřejmě, že každá společnost potřebuje hodnoty. Jenomže – a o to mi v tomto článku jde – je potřeba hodnot v současné době opravdu prioritní? Nebo je to pouze výraz strachu a nejistoty, které jsou průvodním znakem každé proměny?

Existují časy stability a pak, bezpochyby, časy, ve kterých se vše bortí a bourá, časy revoluční či transformační. Rozdíl mezi revolucí a transformací vidím hlavně v tom, že revoluce je proces působení sil zvenčí, zatímco při transformaci působí síly, které jsou transformovanému subjektu imanentní. Asi takto: Pokud lid (ať už zmanipulovaný či ne) zaútočí na Zimní palác, máme revoluci. Zatímco proměna housenky v motýla je transformace.

To, co revoluci s transformací spojuje, je jejich druhá, prostřední fáze: Nekontrolovatelnost. Ani útočící dav, ani housenka „to“ nemají pod kontrolou. Jistě, dá se namítnout, že dav byl někým šikovně „poslán“ a tím použit, a že housenku ovládají její geny, které, jak víme od dob Richarda Dawkinse, myslí jen na sebe*. Přesto jsou oba procesy z pohledu jimi procházejícího subjektu chaotické, nekontrolovatelné a tím i strach nahánějící. To je také důvod, proč jakákoliv státní moc, Klause nevyjímaje, jak revoluci, tak i transformaci nenávidí.

Zatímco na hodnotovém žebříčku takové housenky stojí zcela nahoře „sežrat co nejvíce zelí“ (v případě budoucího běláska), hodnoty motýla jsou – dovolte mi opět jednu podpásovku – velice esoterické: vznášet se nad kvetoucími loukami, případně být chytán Helenou Vondráčkovou. Ale které hodnoty jsou ty správné? Správně – správná odpověď zní, že transformací (a také revolucemi) se hodnoty mění.

Také koexistující království mají různé hodnoty. Pouze, a to je to opravdu důležité, se v rámci nějaké mírové dohody musí shodnout na tom, že právě tuto rozdílnost budou akceptovat. A byly doby, kdy tomu tak bylo. Ještě Jules Verne popisuje cesty do exotických zemí (ačkoliv sám nevytáhl paty z rodné Francie) podobným udiveným stylem, jakoby šlo o výlet k Měsíci. Teprve naše pozdně kapitalistická kultura začala úspěšně vyvážet „naše“ hodnoty do světa. A to se nám dneska mstí – „oni“ vzali z „našich“ prosazovaných hodnot jen to, co se hodilo (konzum, televizi, sex, násilí) a doplnili to „svými“ hodnotami, které zase nepasují nám (např. víra v „jejich“ boha, nadřazenost muže nad ženou atd.).

Výsledek je hodnotový guláš, který děsí nejen Klause. Ten volá, tak jako mnoho českých konzervativců, po návratu k „tradičním hodnotám“. A varuje před „pokrokáři“. Těmi myslí nejen homosexuály, ekologisty, Evropskou Unii a ty, kteří mluví o změně klimatu, ale zcela jistě (pokud by Jeho Výsost vůbec byla schopna rozeznat takové blechy v prachu) i esoteriky. Tedy, jak už jsem zmínil, moji rodinu. Zatímco my, esoteričtí pokrokáři hledáme „nové“ tradiční hodnoty. V tom se vyznej, kdo chceš.

A tak bych radil zanechat hledání hodnot do té doby, než se změníme v motýly. Což bude ještě chvíli trvat. V mezičase se pojďme koncentrovat na to, co dělají moudří králové: praktikujme ve svých říších své vlastní hodnoty a ctěme hodnoty říší sousedních i vzdálených. Protože univerzální hodnoty jsou blud každé církve a každé totality. Nepropadejme šílenství, že známe pravdu. To už se stalo, bohužel, zjevně našemu panu prezidentovi.**

*Richard Dawkins: Sobecký gen, Mladá fronta 2003, rozebráno :-(
** Jeho staroboleslavský projev až nápadně připomíná agitku komunistů:
„Při pohledu kolem sebe vidíme, že "zpátečníci" všeho druhu vedou soustavný a stále nezakrytější útok na naše socialistické společenské hodnoty a ctnosti.“

Mohou být konstelace politikum?

2011-09-14T04:58:00.000-07:00

Jsem si jistý, že vytrvalé stavění systemických konstelací*, tady zaobírání se CELÝM systémem, otevírá oči pro souvislosti, které jsme předtím nevěděli. V tomto ohledu považuji po deseti letech mé práce v ČR tuto metodu za společensky relevantní, možná dokonce – dovolte mi ten výraz – za revoluční. Nemohu si pomoci, z emigranta, který byl 1989 nadšený koncem „socialistického šílenství“ jsem se tak stal člověkem, který má stále větší výhrady k „vítěznému“,neoliberálně-kapitalistickému modelu společnosti, ke kterému, jak se tvrdí, není alternativy.

Cítím se být v pozici pasažéra Titaniku (kde, vzhledem k mému opravdu dobrému výdělku, obývám luxusní kabinu), který z okénka pozoruje, jak se loď řítí směrem k ledovci. Takový cestující, poté, co zastavil kolem procházejícího námořníka s dotazem, zdali o tom ti „nahoře“ vědí a dostal odpověď: „Jaké ledovce? Tady žádné ledovce nejsou!“ se možná, na konci své Odyssey od jednoho důstojníka k druhému, začne dobývat páčidlem na kapitánský můstek. Budeme se mu divit? Nebo pochopíme, že tak musí činit, protože mu došlo, že se z této lodi jen tak nedostane?

Existuje několik „konstelačních pravidel“ (tedy zákonitostí, ovládající lidské systémy, ať už jde o rodinu, nebo celou společnost), které, jak se empiricky ukazuje, mají pro chod systému nesmírnou důležitost. Jedním z nich je „dávání a přijímání mezi členy systému musí být v rovnováze“. V souvislosti s tímto asi každého napadne současný rozruch okolo „nepřizpůsobivých Romů“. Podle mínění „lidu“ (ať už je tímto pojmem označován „dezinformovaný dav“ nebo „zdravý selský rozum“) prý dostávají Romové více, než do společnosti dávají zpátky. Což, jak vidíme, nemůže fungovat.

Úplně se však zapomíná, že v „romském problému“ se artikuluje pouze daleko rozšířenější, ale většinou občanů neuvědomělý fakt, že žijeme ve společnosti, která nerovnoměrné rozdělení dávání a přijímání institucializovala. Co jiného je oněch 700 miliard (a bude jich víc) vydaných americkou vládou 2008 na záchranu finančního systému? Riziko části společnosti (přesně řečeno několika super-bohatých) tak bylo přeneseno na ty, kteří sice na funkci finančního systému participují (koneckonců na konzum jsme si zvykli všichni), ale na jeho směr nemají žádný vliv. Co jiného je krácení výdajů státu za současného růstu korupce? Co jiného představují zlaté padáky generálním manažerům krachujících – nejen soukromých – firem?

Další, ještě hlouběji působící konstelační pravidlo zní „Každému, kdo patří k systému, musí být přiznáno právo na jeho místo“. Znamená to, že ti, kdo jsou ze systému vyloučeni (ať už jsou si toho vědomi nebo ne), působí jako zátěž celého systému. Nadto jejich úlohu převezme někdo, kdo v systému zůstal, kdo ale pro tuto úlohu není vyzbrojen. O výsledku porušování tohoto pravidla ve firmách jsem psal v článku „Problém vězí v neúctě“ na tomto blogu. Tam jsem se zabýval tím, co se stane, když jsou ve firmě „ti dole“ (většinou neuvědoměle) přezíráni „těmi nahoře“.

Na společenské úrovni však toto pravidlo působí ještě hlouběji. Až na velice málo výjimek jsme totiž my všichni „ti dole“. Slavoj Žižek ve své i pro zapřisáhlé kritiky komunismu (nezapomínejte, že jsem bývalý emigrant) doporučeníhodné knize „Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška“ (Rybka publishers 2011) píše mj. o „Vyloučených“. I když touto skupinou lidí povětšinou a v tradici své levicové filosofie označuje „proletariát“, v závěru své knihy připouští, že tito „Vyloučení“ jsme prakticky my všichni, ať už živící se prací svých rukou či intelektem. Vyloučeni jsme ve smyslu stále se zvětšující propasti mezi „kapitánským můstkem“ a pasažéry.

Žižek tak zcela správně (a v souladu s tím, co pozoruji, stavím-li společenské systémy) dovozuje, že korupce ve společnosti je dvojí. Ta „skutečná“ – sem patří jednání politika, který, tak jako je to v české politice zvykem, „prodá“ před nástupem do úřadu svoji firmu, která pak zázračně zvýší svůj obrat) – je jen malá sestra jakési skryté, „systémové“ korupce. Tato působí podobně jako „korporátní“ duše ve velkých, nadnárodních korporacích. „Já vím“, slyším čas od času os svých klientů, kteří zastávají v těchto korporacích manažerské posty, „orientace na profit a jen a jen profit je hrozná. Ale my opravdu nemůžeme nic dělat. ‚Tam nahoře‘ totiž, zdá se, nikdo není.“

Tato „systémová“ korupce způsobuje, že ačkoliv jsme a zůstáváme nevinní, ačkoliv to opravdu „myslíme upřímně“ a nebohatneme skrze „zázračně“ se zhodnocující akcie, podílíme se na systému, který je a zůstává korupční per se. A tak může Norman Eisen, americký velvyslanec v Praze, přednášet jeden den v Prague Business Clubu o protikorupční strategii americké vlády včele s jeho přítelem Obamou a příští den poslat českému ministrovi zdravotnictví dopis, v němž žádá úpravy zákona o lécích.

Tento článek o politických aspektech konstelací nechci ukončit bez nějakého „světla v tunelu“. Doufám, že se nejedná o světlo protijedoucího vlaku, ale o jedno z mnohých východisek (jsem zapřisáhlý optimista). Jde o popis jedné globální konstelace** na vděčné (doufejme, že ne věčné) téma „korupce v Česku“, kterou jsem stavěl přibližně před rokem.

Konstelace, v níž stáli coby představitelé politici, prezident, podnikatelé, peníze, národ, ale i láska, děti a budoucnost a samozřejmě, jako centrální postava, i korupce, se nehýbala až do okamžiku, než u „kultury“ (také jedna z postav) nastal zajímavý zlom ve vnímání sebe sama. Do té chvíle se žena, která „kulturu“ představovala, považovala spíše za něco oficiálního – tedy to, co podléhá pod správu ministerstva kultury: Divadla, filmová tvorba, galerie, granty a dotace. Pak kdosi z publika vyslovil slovo „Woodstock***“ což kulturu okamžitě proměnilo. Podle jejích slov si uvědomila, že kultura vzniká v srdcích, a nikoliv na papíře nebo v hlavách. Že kulturu tvoří také a hlavně alternativní, neoficiální, nedotované projekty, které jsou výsledkem kreativního lidského potenciálu a jejichž výsledkem je pocit sounáležitosti.

Poté, co si „kultura“ uvědomila tuto svoji dříve neviděnou stránku, se celá konstelace rázem proměnila. Mnoho účastníků po konstelaci prohlásilo, že od tohoto okamžiku vstoupila pro ně do dění opět naděje. Netrvalo dlouho a „korupce“ prohlásila: „Nyní mohu odejít, moje úloha je u konce“, politici a prezident se stáhli do pozadí a národ a děti se přidaly ke kultuře. Vím, tento závěr je příliš pohádková, příliš naivní a „pravdoláskový“. Nicméně ti, kteří se konstelace zúčastnili – ať už jako protagonisté, nebo jako sedící diváci – byli hluboce dojati.

Výše popsaná kultura má základ v občanské společnosti, ve které vytváří přirozenou opozici nejen vůči „vrchnosti“ – tedy státní moci – ale i vůči moci ekonomické, tvořené podnikateli, finančním sektorem a především korporacemi. Tato kultura pochází ze srdce a jen tak – skrze srdce – by mohla začít fungovat jako onen filosoficko-mytologický „agens“, kterého je třeba k prolomení horizontu společenského common sense, všeobecně přijímaného souboru paradigmat, k „jimž neexistuje alternativa“.

Jak veliký teoretik konstelací Matthias Varga von Kibéd píše, problém bez řešení není z definice problém, ale axiom. V tomto smyslu jsem přesvědčený, že současný neoliberální kapitalismus není bezalternativní axiom, ale problém. A tak bych si přál, se s Vámi sejít na semináři konstelací. Nebo, ještě lépe, na výcviku.

Krásný den a pozdravy z Řecka (no problems here :-) Vám přeje
Jan.

----------------

*K popisu, co konstelace jsou viz www.janbily.cz a www.konstelace.info
** Globální konstelace jsou konstelace, kde se neřeší jednotlivá zakázka klienta, ale globální problém. K popisu viz http://www.cisk.cz/texty.html
*** Woodstock – hudební festival „květinových dětí (flower power) pořádaný 18.8.1969, viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Hudebn%C3%AD_festival_Woodstock

O matérii a o duchu.

2011-09-07T04:09:00.000-07:00

Malé zamyšlení o naší době, jejíž mainstreamová metafyzika spočívá v zarputilém popírání jakékoliv metafyziky. Schválně – myslíte si, že věda si vytvořila kapitalismus, nebo že tomu bylo naopak? A co má společné „zbožný“ kapitalismus s „bezbožným“ marxismem?

„Jistěže existuje materie. A jistěže existuje duch.“ Toto je výrok mého přítele z gymnasia „Jeffa“ Prouzy. Byli jsme tehdy docela mladí, já už coby emigrant v Německu a on, jako vždy zoufalý a zatrpklý v normalizačním Česku, mi posílal své filosofické odpovědi na mé filosofické otázky. Později se Jeff zřítil při zalétávání ultralehkého kluzáku, byl léta ochrnutý a před deseti lety zemřel. On už tedy prošel oním rozpojením ducha (dnes bych řekl „vědomí“) a hmoty, které vzniká, jak tenkrát napsal, „protože hmota přitahuje ducha a duch se zase musí vtělovat do materie, neboť jinak se nemohou vzájemně reflektovat a tak by nebylo poznání“. (Citát z dopisu Jeffa.)

Když se podíváme na stále ještě „vítězící“ kapitalismus, neujde nám, že jeho dva největší nepřátelé – levicová filosofie a spiritualita – netvoří žádnou koalici, ačkoliv se říká, že „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“.

Například na jinak inteligentním a ke kapitalismu kritickém serveru „Britské Listy“ nemá šanci článek, ve kterém by se autor zmiňoval o osobním rozvoji, o nějaké té „spirituální“ metodě (konstelacích, holotropnímu dýchání, meditaci) ani nemluvě. Čím to je? Co se děje ve hlavách jinak bystrých a před hloubkou necouvajících filosofů typu Slavoje Žižka, že, dovolte mi ten výraz, se spirituality bojí jako čert kříže? Proč ohrožuje žitá a individuální spiritualita (na rozdíl od náboženství) nejen Západ, ale i dřívější „komunistický“ blok a nynější čínsko-venezuelský marxo-kapitalismus? Je opium lidstva náboženství, jak to psal Marx, nebo i spiritualita?

Žijeme v zajímavé době. Společnost kolem nás je vybudována na dvou hlavních pilířích, které se zdánlivě vylučují – na materialismu a monismu. Tři současná dominantní náboženství – křesťanství, islám a židovství se zakládají na víře v jednoho patriarchálního, vševědoucího a všemožného boha. Ten se ovšem s normálním smrtelníkem nebaví. Bůh v monistických náboženstvích se projevuje pouze skrze svůj klerus, jemuž nutno věřit.

Na druhé straně nás učí věda, že veškeré projevy ducha nejsou nic jiného, než rafinovaná složitost chemických a fyzikálních procesů neživé hmoty, potažmo souhra enzymů a bílkovin v našem nervovém systému. Právě komplikovanost vědeckých teorií a složitost výzkumů způsobuje totéž, s čím se setkáváme u náboženství. I vědcům (expertům) je nutno věřit. Nebo se vy snad vyznáte ve funkci neurotransmiterů?

Spiritualita ovšem není spojena ani s vědou, ale ani s náboženstvím. C. G. Jung pro ni používal výrazu „numinosita“ (od slova „numen“ = působení božského principou ), tedy to, co působí na člověka takříkajíc „shůry“ a nezávisle na jeho vědomí. Spiritualita je úzce spojena se zkušeností, s vlastním, individuálně-duchovním prožitkem. Ten buď je, nebo není – a pokud je, nelze o jeho existenci nebo neexistenci diskutovat. Prožitek je prostě prožitek a spirituální prožitek nás ve většině případů změní natolik, že už nemusíme „věřit“, neboť „víme“. Přesně řečeno, nemůžeme věřit. Právě to je na spiritualitě tak revoluční – zbytečnost výkladu, postradatelnost apologetů (vykladačů písma), absurdita prostředníků mezi bohem (ať už jakýmkoliv) a člověkem.

Pro materialistickou vědu „numinosita“ (coby zasahování čehosi vyššího, spirituálního do našeho světa) neexistuje. Tím se věda odmítá o spirituálních prožitcích vůbec bavit a odkazuje je do říše mytologie a primitivního strachu před smrtelností a konečností lidské existence. Výzkum metafyzických (tedy „nad-materiálních“) jevů věda v podstatě zakázala tím, že neguje existenci metafyzického prostoru jako takového, případně přenechává jeho definici a průzkum oficiálním náboženstvím, která jsou stále ještě natolik silná, že si je věda nechce rozhněvat. Ačkoliv existuje mnoho věřících vědců, jsou ti z nich, kteří se setkali se spirituálními (tedy metafyzickými) zážitky v nezáviděníhodné situaci. Mají totiž na vybranou – buď se o nich raději nezmiňovat, nebo se ocitnout na okraji vědecké komunity, případně hned docela mimo ni.

Komu tato věda slouží? Proč nebere spiritualitu vážně? Proč nenastartuje výzkum toho, co vyjmula ze svého pátrání – metafyziky? Vždyť tomu tak dlouhá tisíciletí bylo – věda (fyzika) a metafyzika byly vždy sestry?

Potřeba spirituality patří k základním potřebám každého člověka – koneckonců právě spiritualita nám dává odpověď na otázky po smyslu našeho bytí, odpověď, která přesahuje konec naší materiální existence. Konstelačně řečeno je to právě spiritualita, která nás spojuje s tím, co je větší než my sami a tím zajišťuje, že se společnost nerozpadne na sdružení hedonistických individuí, jejichž jediný účel existence vězí v uspokojení svých chvilkových potřeb.

Spiritualita, především její mystická část, je ovšem také největší nepřítel organizovaného a církví kodifikovaného náboženství, neboť individuální prožitek numinosity zvětšuje svobodný a nezávislý aspekt v životě jednotlivce. Ten, kdo sám zažil „božství“ se už nebude ochoten podrobovat moralistickým či náboženským nařízením, která jsou v rozporu s jeho prožitkem. Nebude poslouchat kněze, ayatolla, rabína či papeže, neboť prostě to, o čem oni vykládají, pramení z jeho vlastního srdce.

Dá se také říci, že skutečná, žitá spiritualita je toxická pro všechny ideologie – představuje totiž největší protijed proti manipulaci ze strany mocných. Setkání s něčím, co je opravdu větší, odhaluje všechny ty, kteří se povyšují, ačkoliv jsou stejní. Nezapomínejme, že ideologie vždy slouží jedněm coby oprávnění ovládat druhé. Ideologie je jakási matka všech „skupinových duší“ – opět mi dovolte tento pojem z systemických konstelací. Jak víme, slouží skupinová duše k obhájení nároků „mé“ skupiny vůči „jiným“. Ideologie a ti, kteří ji používají se tak staví nad jednotlivce, přičemž tvrdí, že je to v zájmu celku. To také často i je, ovšem jen tehdy, pokud za celek vezmeme pouze onu skupinu, kterou hlásaná ideologie sjednocuje.

Z právě řečeného vyplívá, že spiritualita může tedy sloužit jako spolehlivý indikátor ideologií. Pokud jsou spiritualita a mystické zkušenosti společností akceptovány, je míra ideologie nízká. Pokud je odmítána a potlačována, pokud je dokonce zakazována a mystické proudy potlačovány, jedná se o vysoce ideologizovanou společnost, ať už její ideologie vystupuje jako náboženství, marxismus či kapitalismus.

Možná, že se nyní zarazíte – je kapitalismus ideologie? Ano, je, dokonce velice „prohnaná“.
Náboženství staví na podest boha. Jeho kněžstvo jsou pak ti, kdo ideologii (tedy víru) prosazují a jsou za to ve smyslu výše uvedeného odměněni jakýmsi „sine qua non“ postavením – tedy předem danou a nezpochybnitelnou mocí. Marxismus dělá totéž s „třídu“. I zde ovšem, podobně jako v náboženství, nejde o to, co stojí na podestu. To důležité jsou straničtí funkcionáři, správci a strážci pravého učení. I ti jsou předem daní a jejich existence je jakýmsi výsledkem (připouštím, že hodně pokřivené) marxistické ideologie.

Kapitalismus staví do pozice vše ovládajícího božstva peníze – kapitál. Jeho hromadění je ta „správná“ bohoslužba, vedoucí k rozvoji průmyslu a ekonomiky, k blahobytu, a v konečném stádiu do ráje. Jenomže i zde se hraje s cinknutými kartami. Bůh (tedy kapitál) nepředstavuje nic jiného, než cestu k moci pro úzkou skupinu jedinců, jejichž startovní pozice je tak výhodná, že (až na výjimky) jakýkoliv jiný účastník závodu prostě nemá šanci.

Není tedy divu, že současný světový trend „materialistického monismu“ (tento termín jsem si vypůjčil od Stanislava Grofa*) nevidí v spiritualitě nic než ohrožení. Ale ani „materialistický marxismus“ a „materialistická věda“ nemohou jinak, než potírat „ducha“ všude tam, kde vykukuje mimo jejich náboženské skanzeny. Kde se spiritualita objevuje tam, kde není oficiální doktrínou povolena. Kde hrozí, že prožitek hlubokého spojení s celkem zbaví jejich „věřící ovečky“ strachu, kterým je každá ideologie ovládá.

Věda se tak stala skrze „metafyzické tabu“ jakýmsi (často dobře placeným)spojencem současných ideologií. Možná, že si toho sami vědci původně nevšimli. Znám mnoho, kterým to začíná vadit. Kteří se začínají bouřit proti „náhubkovém zákonu“ ignorace spirituálních témat ve vědě. Kteří si uvědomují, že okolo nich se děje něco hodně důležitého.

Ať už je to meditace, rituály, ať už jsou to psychospirituální výlety do nepoznaných končin, psychiku rozšiřující drogy, mimotělní zážitky, ale i domácí porody (mimo kontrolu oficiální vědy), přírodní léčitelství, alternativní kultura, ať už spíme na plážích pod hvězdami nebo si spirituální zážitky způsobujeme téměř zraňující monotónní hudbou během rave-party, „spirit“ prýští všemi póry z naší ideologizované kultury. A prosakuje už i do vědy.

A tak lze pouze doufat, že konec třech velikých ideologií – náboženství, marxismu/materialismu a kapitalismu se obejde bez většího třesku. Možná, že by mohla pomoci jakási nová věda. Věda, která opustí roli služebníka ideologií a začne zkoumat to, co je její poslední „terra inkognita“ – neznámá země, lákající svým tajemstvím. Metafyziku.

Hezký den vám přeje
Jan

Deset proměn v roce 2012

2011-08-28T06:07:00.000-07:00

Pamatuji se, jak jsem se před třemi lety, když mi kamarád Aleš vyprávěl o naprosto přelomovém roce 2012, usmíval a myslel si: „No jo, můj milý, já už těch konců světa zažil, ani nepamatuji.“ Od té doby mi můj úsměv tak trochu zamrzl na rtech – z jednoho prostého a pro mě nezpochybnitelného důvodu.

Rychlost změn, kterými svět, tedy především mé pozorovatelné okolí, prochází, se totiž stále zvětšuje. Pokud tuto exponenciální křivku prodloužíme do budoucnosti, nelze nevidět, že brzy dosáhne své hraniční hodnoty. Lidově řečeno, něco zásadního se stane. Otázka je, co to bude a jak „to“ proběhne. Rád bych se v tomto článku pokusil podle toho, co pozoruji, zažívám na seminářích a o čem slýchávám, formulovat deset zásadních změn, které se již dějí a které vyvrcholí v časovém horizontu jednoho až dvou let. Budoucnost ukáže, jak jsem se mýlil.

1. Krize
Tak jako nemoc signalizuje nerovnováhu v organismu, jsou jakékoliv krize (osobní, materiální, partnerské, duchovní a duševní, společenské…) následkem nerovnováhy v celku, který krizí prochází. Krize je tedy pokus duše celku o změnu, která je nezbytná, tj. bez které není (z)bytí. Tak jako u nemoci, někdy se buď podaří tuto rovnováhu obnovit – což znamená uzdravení, někdy jen udržet status quo (nemoc se stane chronickou) a někdy tato nerovnováha přeroste v katastrofu a organismus zemře, aby se jeho složky vrátily do koloběhu života. Někdy se ale stane, že krize vede k oběma krajním výsledkům zároveň – část celku se rozpadne, část se transformuje do nějakého více organizovaného stavu. Doufejme tedy v nejlepší…

2. Nesnášenlivost
Toto je poměrně smutný a bolavý bod. Společnost se (ještě mnohem více) rozdělí na ty, kteří vidí celek a na ty, kteří se dívají pouze na jeho část. Ti druzí nepochopí smysl „krize“ a budou masivně bojovat „za“ a „proti“. Ti první už teď vidí, že „za“ a „proti“ znamená vždy „za část sebe sama“ a „proti jiné své části“. Tím má takový boj vždy za následek masivní sebepoškození. Nejde o to, nebojovat, ale je nutné, si tuto skutečnost uvědomit v celé její hloubce a dosahu. Přesto bitvy nesnášenlivých budou znamenat ohrožení života i pro ty, kteří jsou dál. Útěchou bude, že ti, kteří nevidí celek, nerozpoznají ty, kteří ho vidí, a tak se tito snadno schovají v davu.

3. Odklon od médií
Média jsou ze své podstaty (která ovšem představují naší vlastní podstatu) zaměřena na senzace a virtuální ohrožení. Jen tak je možné zažít v televizi za jeden večer mnoho stovek vražd, násilí a zla. To odpovídá naší vnitřní potřebě vyrovnání našeho vnitřního, nepřiznaného zla vnějším, virtuálním zlem na „obrazovce“ (a někdy také reálným zlem). Média dnes nevzdělávají, ale uspokojují především tuto potřebu. Pokud ovšem si své vlastní vnitřní tmy začneme všímat a pokud ji začneme chápat, jako něco, co k nám prostě patří, nebudeme už tak potřebovat vnější tmu. Média tím u jisté části lidí ztratí na významu. Pro „virtuální“ chvíle budou stačit sociální sítě. Možná ale, že se objeví nějaká „pozitivní média“.

4. Zrcadlení
Univerzum nám stále masivněji nastavuje zrcadlo. Dělá to skrze naše okolí, naši práci, naše příjmy a především skrze naše partnerské vztahy. Pokud máme odvahu se do tohoto zrcadla podívat, uvidíme jasně, kde jsme v souladu a kde nikoliv. Soulad ovšem není nic, co má trvání. A tak se to, co se zrovna daří a plyne, může během krátkého okamžiku obrátit v něco, co se nedaří. V roce 2012 se budeme muset naučit být si prostě neustále vědomi toho, co zrovna je. Ať už soulad, nebo nesoulad.

5. Mnohačetná realita
Definitivně se budeme muset rozejít s myšlenkou, že existuje jen jedna, pro všechny závazná a „pravdivá“ realita. Umění bude, dostat miliony různých realit (tedy – pravd) do koexistence. Oposity jako věda a víra, cit a rozum, duch a materie, větší a menší, nahoře a dole a mnoho dalších se budou muset naučit, jak existovat vedle sebe, jak se vzájemně ctít a jak dát „těm druhým“ místo.

6. Mytologické vnímání
Pochopíme, že pohádky a mýty (a druh myšlení, s nimi spojený) jsou návody na východiska ze situací a stavů, ve kterých racionální řešení selhávají. Tedy například právě pro krizové stavy. Pochopíme moc zázraků a jejich skutečnou a naprosto reálnou existenci ve světě, který je „hned vedle“. Pouze jsme si tohoto světa dlouho nevšímali nebo jím dokonce pohrdali. Věda, která se tohoto světa podvědomě bojí, se mu otevře, neboť pro ni tento svět představuje užitečné rozšíření a nikoliv konkurenci. Jedině když se mytologické vnímání naučíme zvát do našeho racionálního světa, zmizí riziko náhlého vpádu iracionality a šílenství temné stránky duše.

7. Kruhy
Jedině ve spojení s osudy jiných jsme lidé. Kruh rodiny, kruh přátel, kruh účastníků jakékoliv akce, virtuální kruhy informací, to vše z nás dělá „spolu-lidi“ (něm. Mitmensch – bližní člověka). Jedině v kruhu bližních se nám podaří opět získat pocit individuálního smyslu naší existence vůči tomu, co je větší. Cit pro společnost se vrátí ve formě kruhů propojených jednotlivců, které spojuje intenzivní (i když mnohdy pomíjející) vztah. Lze také, s jistým zaváháním, použít slovo „láska“.

8. Vpád minulosti do přítomnosti
Naši předci a prapředci jsou stále s námi, nejen geneticky. Jejich nevyřčená, nepřijatá či neuznaná bolet se stále častěji objevuje jako něco, co usmířit je náš úkol. Ve snech, v podivných nemocech bez lékařsky srozumitelných příčin, v konstelacích a rituálech jako by prosili o to, abychom my, kteří dnes můžeme, dovedli jejich osudy k uznání a tím oni mohli skutečně odejít. To vyžaduje mnoho odvahy a znamená mnoho bolesti – kterou prožíváme jakoby v zastoupení. Už není možné se „vyhranit“.

9. Oceánické vědomí
V meditaci, skrze rostlinné spojence a stále častěji i „za bílého dne“ zažíváme pocit propojenosti všeho se vším. Zatímco jsme tak dříve byli poutníky do stavů změněného vědomí, podnikali tedy „výlety“ do jiné, úžasné reality, v příštích letech se směr obrátí. Oceánická realita pomalu pronikne do našeho denního života a my se budeme setkávat s její blahodárností všude a kdekoliv. Oproti východnímu modelu „náhlého a nevratného osvícení“ zažíváme jakési plíživé o- nebo spíše prosvícení.

10. Příroda a přirozenost
Desátý bod znamená návrat domů, do „normálnosti života“. Není třeba usilovat o udržitelnost růstu, je jen nutné se vrátit ke své podstatě těla, duše a ducha. Jako takové má naše tělo jen velice málo potřeb, které jsou moderní civilizací lehce uspokojitelné. Naše minulé materiální a materialistické šílenství pochází ze strachu ze špatně pochopené smrti, z nedostatku ducha. Hromadění kapitálu, jistot, majetku, zábav nebo i třeba jen podkožního tuku nás mělo ochránit od stáří a smrti a zajistit stálý pohyb vzhůru. Jenomže nyní začínáme chápat, že se tím vymykáme nejen přírodě, ale i své vlastní esenci. Ta je vždy cyklická: Jaro, léto, podzim, zima... a opět jaro. A tak dál. Příroda není nic, co by bylo mimo nás.

Hezké zimy a jara Vám přeje
Jan.

O dluhu a o vině

2011-08-24T05:53:00.000-07:00

Podle wikipedie označujeme jako dluh to, co jsme někomu povinni vyrovnat. Dříve se dluh neomezoval pouze na peníze. Podle pravidla „oko za oko, zub za zub“ byla coby dluh označována též (ještě) nevyrovnaná vina. Dodnes má němčina pro dluhy (die Schulden) a vinu (die Schuld) téměř identické výrazy.

Je důležité připomenout, že chod naší současné civilizace je zcela založen na dluhu. Například peníze (dávno už nepodložené ani zlatem, ani žádnou jinou reálnou komoditou) se vytváří tak, že centrální banka poskytne někomu (povětšinou státu či jiným bankám) úvěr – vytvoří tedy dluh. Dluhy, tedy především úroky za jejich poskytnutí jsou hlavní „potravou“ pro banky a finanční sektor. Jen se jim většinou neříká dluh, ale půjčky, úvěry, investice či spekulace. Prakticky každý stát této země – a tím i každý občan, od novorozence po starce, je zadlužen.

Existuje jen málo firem, které nejsou vybudovány na základě úvěrů. Dluh přitom nevytváří žádnou reálnou hodnotu, pouze poskytuje dlužníkovi možnost, odsunout splacení do budoucnosti a tím využít něčeho, co ve skutečnosti ještě nenastalo. „Kup dnes, zaplať příští rok!“ hlásají často reklamy na nákupy na splátky, a my to ochotně děláme, aniž bychom si spočítali, jak veliká bude v budoucnosti naše zátěž, nebo dokonce zátěž těch, kteří přijdou po nás. Je to, jako by za vyražené oko měly „pykat“ až naše děti.

Ale nejen to – celá naše vyspělá technizovaná kultura existuje pouze coby obrovský dluh vůči příštím generacím. Je to především tím, že spalujeme fosilní paliva a těžíme nerosty, jejichž zásoby se tvořily během milionů let. Vytváříme tedy „energetický“ dluh vůči přírodě, protože to, co dnes spotřebujeme, už zítra nestojí k dispozici. Naopak budeme muset zítra (za rok, deset let nebo i tisíc let) za to, co jsme dnes vzali, zaplatit.

Co je podstatou naší chutě na dluhy a ochoty, je bezmyšlenkovitě dělat? Je to naše podprahová touha po vině. Tedy po tom, vinu (ve formě dluhu) muset odčinit. A proč to proboha děláme? Protože jsme na rozhraní mezi dětmi a dospělými – naší individuací se dostáváme do fáze dospělosti, myšlením a vědomím jsme ještě ve fázi dětí. Tomu mnoho lidí nerozumí. Pokusím se to tedy vysvětlit.

Vina v systémech (rodina, rod, církev, společnost, stát) vzniká tehdy, jednáme-li proti svědomí toho kterého systému. Vina (a nevina) jsou jednoduše regulační mechanismy, jimiž se celek chrání proti jiným celkům.

Tak například svědomí mnoha Arabů říká: Židé nás ohrožují. Jsou tedy zlí a je třeba je zabíjet. Ten, kdo to udělá (např. „mučedník“, který se v jeruzalémské kavárně vyhodí do vzduchu a vezme s sebou mnoho mladých Židů) jedná v souladu se svým svědomím. Totéž (pouze s opačným znaménkem) ovšem říká svědomí Židů, zejména těch, kteří žijí v Izraeli. A tak izraelský voják, provádějící odvetu za “zbabělý teroristický útok na bezbranné obyvatelstvo“, při které zahyne pár Palestinců, jedná také v souladu se svým svědomím.

Je jasné, že každé z obou svědomí si najde vždy dost důkazů pro to, že právě ono jedná racionálně, že právě ono je v právu. Spirála násilí se tak může dál točit, každá z obou skupin jedná v „nevině“ a dává vinu těm druhým. Jednají tak jako malé děti, které jsou (musí být) svému systému věrní. Kdyby to tak nedělali, mohly by být ze systému vyloučené a umřely by. Nebo - by se staly dospělými, ale zaplatili by za to cenu. Tato cena se jmenuje uznání viny a odmítnutí neviny. Vina je tedy cena za dospělost.

V průběhu posledních staletí se proces individuace, tedy osvobozování se od povinností vůči celku nesmírně urychlil. To má obrovské výhody ohledně naší (individuální) svobody. Nikdy předtím nebylo lehčí jít svou naprosto jedinečnou a v zásadě na nic ohledy neberoucí cestou. Děti se vymanily z povinnosti starat se o rodiče (to za ně převzal stát), vojenská služba a tím i nutnost chránit „celek“ v krajním případě svým životem vymizela (a nahradila ji státem placená armáda). Kasty, sociální třídy a genderové rozdíly se vytratily též a s nimi i morální povinnost nepřekračovat jejich hranice. Sama morálka, coby nepsaný zákon „příslušnosti“, tedy práv a především povinností vůči společenské skupině, do které patříme, je na ústupu.

Naše vědomí nad tím vším jásá. Oslavuje obrovskou svobodu konání, svobodu ducha, svobodu vyznání, dokonce i svobodu svědomí samého. Naše podvědomí ovšem zatěžuje vina. Za všechna ta překročení „skupinových svědomí“, za zrazení „lokálních zájmů“ ve prospěch „globální nezávislosti“, za naše osvobození se od svazujícího nám nakládá vinu – v podobě dluhu, který téměř nelze splatit. A není náhodou, že tento dluh nese především stát (tedy samozřejmě instituce, která představuje kolektiv všech). Neboť v mnoha případech převzal stát to, o co bychom se měli starat sami. O své slabé a vyloučené (okrajové sociální skupiny, staří lidé) o svoji bezpečnost a mír, o vzdělání našich dětí a v neposlední radě i o naše zdraví.

A co tedy dál? Jak z dluhů ven? Nezbývá, než pochopit souvislosti. Nezbývá než přijmout, uznat svoji vinu. Nezbývá, než stát se dospělými. Vědomě.

Hezký den vám přeje
Jan.

Problém vězí v neúctě

2011-08-16T13:49:00.000-07:00

Cokoliv je vyloučené, vrací se do systému... A to většinou tak, že tento návrat působí celému systému i jeho jednotlivým členům velké škody. To je základní axiom, na který narážíme pokaždé, když pracujeme systémově. A protože se zabývám stavěním systemických konstelací, znám tento jev z takřka každé konstelace.*

Není to bohužel nic teoretického. Analyzujeme-li jakýkoliv systém (rodinný, firemní či společenský), bude se nám tento axiom ve většině případů ukazovat na velice praktické a často problematické úrovni. Z „vyloučeného“ dědečka-alkoholika, za kterého se rodina styděla, a tak se o něm nikdy nemluvilo, se tak lehce stane vnuk, který je na drogách.

To se děje především z důvodů udržení systémové rovnováhy. Jeden z nejdůležitějších zákonitostí každého „živého“ systému je totiž jeho snaha o zachování úplnosti. To platí pro primitivní organismus prvoka stejně jako pro komplikovaný „organismus“ společnosti. Zatímco je ovšem prvok schopen jedno své ztracené chapadlo lehce nahradit růstem, musí za někoho, kdo je vyloučen ze společenství lidí, jeho místo přebrat někdo jiný, případně musí být rovnováha zajištěna jinak. Buď se najde – jako v případě dědečka-alkoholika – náhrada (závislý vnuk), nebo se objeví negativní, ničící, bořící energie, coby „pomsta vyloučených“.

Co platí pro jednotlivou rodinu, platí i pro firmy, organizace a celou společnost. V tomto článku bych na základě mnoha konstelačních zkušeností chtěl ukázat, jak se tento jev promítá do naší společnosti, především do té současné, liberálně-kapitalistické, která se na „ty dole“ dívá s despektem.

Nejprve si ovšem musíme objasnit, co to znamená, být vyloučen. „Kdokoliv patří do systému, má právo na své místo“, říká Bert Hellinger, zakladatel rodinných konstelací. To platí bezvýhradně a bez ohledu na jeho zásluhy. To znamená, že ať už naplňuje očekávání svého okolí či nikoliv, ať se stane hvězdou nebo povalečem, je nutné ho přijmout. Prostě „k nám patří“, bez ohledu na to, zdali je nám to příjemné.

Vyloučit lze osobu (nebo i skupinu) na několik způsobů. Zde jsou ty hlavní:

1. Naprosté odmítnutí, uvalení tabu, o dotyčném se nemluví, jeho hrob (jejich hroby) jsou zapomenuty, domy strženy, jméno vymazáno. Příklad z naší historie: Sudetští Němci a jejich odsun po konci druhé světové války.

2. O vyloučeném se mluví špatně, padají typické výrazy jako: „Ty nejsi můj syn“, „Tvůj táta byl lotr“, „Ty k nám nepatříš“, „Táhněte odkud jste přišli“, a hrubě zobecňující výrazy typu „Je zajímají jen peníze“, „Všichni ... jsou zloději“ či „Nikdo z nich neumí makat“.

3. Na vyloučeného (vyloučené) se hledí přezíravě. To platí i tehdy (možná, že zejména), když „ti lepší“ chtějí „těm chudákům“ pomoci. Pokud „ti dole“ necítí to, že „ti nahoře“ je uznávají TAKOVÉ, JACÍ JSOU, budou se cítit vyloučení.

4. Vyloučenému (či skupině) se upírá místo, které mu/jim náleží. To se často děje ve formě „zamaskovaného znevýhodnění“, tedy tehdy, když se tvrdí, že vyloučený, kdyby opravdu chtěl, by měl stejné možnosti nebo stejná práva, ve skutečnosti ovšem z důvodů nastavení přístupových kritérií nemá šanci, toho či onoho dosáhnout.

Nyní se podívejme na to, jak se tento jev projevuje v konkrétních společenských systémech.

Začněme pracovním prostředím – firmami. Zde se velice často ukazuje, že nejen management, ale i ti, kteří ve firmě zaujímají uznávanější a „vyšší“ postavení, se dívají na ony „pracanty“, dělníky, uklízečky, účetní a podobné profese s většinou neuvědomělým despektem. Je to příklad lékařů v nemocnici, kteří pohlížejí na účetní oddělení jako na „cifršpióny“, tedy na ty, které zajímají jen peníze a nikoliv záchrana životů. O tomto jevu mluvil už i Bert Hellinger, když upozornil na to, že bez materiálního základu by lékaři nemohli léčit, bez lékařů by ale stále ještě nemocnice fungovala, sice jako pouhý samaritánský lazaret, její ale fyzická existence by nebyla ohrožena. Je to příklad institucí jako je Česká Televize, kde umělci na volné noze přezdívají pevně zaměstnaným na nízkých pozicích „bačkoráři“ (neboť si nosí do práce bačkory).

Postavíme-li takovou konstelaci, daří se „těm dole“ velice špatně. Jejich situaci vůbec nezlepší, pokud se je „ti nahoře“ snaží motivovat. Pokud je uklízečka ve firmě nucena přejmenovat se na „manažerku hygienického departementu“, přičemž si vedení firmy od toho slibuje, že bude pracovat s větším nadšením, zodpovědností a s firemní vizí v srdci, jde o veliký omyl. Paní uklizečka bude méně šťastná. Pouze se zvětší její strach, že přijde o práci, neboť tomu, co „ti nahoře chtějí“, nyní už vůbec nerozumí.

Ukazuje se, že respekt shora směrem dolů je dvojí. Respekt, vycházející z hlavy („vždyť je osobní rozvoj pro naše zaměstnance to nejlepší“) a respekt, vycházející ze srdce – tedy spíše láska a uctění. Podřízení velice přesně (i když nevědomky) rozlišují mezi těmito dvěma druhy respektu – a na prvý reagují podprahovým odmítáním. Jedině respekt ve smyslu: „Já tě respektuji, vidím a uznávám, a to TAKOVÉHO, JAKÝ JSI“ vede k cíli a je na prospěch celému systému.

Impulz k osobnímu růstu, další kvalifikaci, zájem o to, co se ve firmě děje – to všechno pak vychází z „těch dole“ a není shora vynucováno pod maskou rozvoje osobnosti, kvalifikace či firemní kultury. Vědomý business tedy nespočívá v tom, shora „nutit“ ty dole k jejich štěstí, ale v jejich uznání se vším všudy, tedy i s jejich nevolí se měnit. Zde vidím mimo jiné problémy ve firmách, jejichž šéfové začnou navštěvovat semináře typu „staň se osvíceným manažerem“ a začnou se tak považovat za průkopníky štěstí pro své zaměstnance.

Velice podobná situace se ukazuje také v konstelacích větších správních celků – například států. Neo-liberální ideologie** je založena mimo jiné na samoregulaci trhu a „volném“ obchodu, což jaksi implikuje, že ti, kteří se nedostanou „nahoru“ si za to prostě mohou sami. Často slyšíme názor, že pokud se někomu nedaří, dělá ze sebe oběť okolností, a je pouze na něm, se tak přestat cítit. To je ovšem představuje dobře maskované pohrdání – tedy vyloučení těch, kteří patří do systému zrovna tak, jako my, kteří „jsme to dokázali“. Tito vyloučení se pak postarají o to, aby je společnost opět vzala na vědomí – ať už pozitivně nebo negativně. To jsou pak oni „kriminální“ výtržníci v Londýně nebo i čeští romové.

Přirozeně mi zde nejde o to, omlouvat asociální a společensky škodlivé chování. Pouze pozoruji v konstelacích systémů jakýsi pravý důvod tohoto chování. Londýnský starosta Boris Johnson píše v článku o právě proběhnutých nepokojích: „Říká se o těchto mladých lidech - a říkají to sami - že nemají práci, nemají naději a nemají budoucnost. Pokud je to pravda, můžeme se pokusit proti tomu něco dělat. Můžeme investovat, můžeme "vytvářet" pracovní příležitosti, můžeme posílit náš program učebních poměrů, na němž se už tak účastní 30 000 lidí...“ (www.blisty.cz)

Ale to, jak se ukazuje v konstelacích, nepomůže. Co chybí není „vytváření příležitostí“, ale naše srdce. My je totiž nemáme rádi. Společnost je potřebuje (protože vykonávají práce, které „normální občan“ vykonávat nechce) ale nectí – neuznává a nechce.

Podobně je to s českými romy. Ti jsou na společenském žebříčku úplně dole. A mnoho uvědomělých, krypto-xenofobních Čechů volá po řešení romské otázky, někteří dokonce po „konečném“ řešení. Společnost si neuvědomuje, že NĚKDO prostě dole být musí. Ale že i on patří k celku.

Na závěr bych se chtěl zmínit ještě o jedné tezi***. Jak se ukazuje, existuje možnost, že ve stejné míře, v jaké společnost pohrdá těmi dole, postrádají ti, co jsou nahoře, autoritu a morální integritu – tedy lídrovství. Tak by byla vysvětlitelná ona skutečná a nejhrozivější krize, kterou globálně procházíme – krize etiky vládnoucí třídy. Možná, že teprve tehdy, až uznáme, že ke společnosti všech patří i ti „dole“, ti „nahoře“ se dostanou do své „síly“. Ať už „my“ patříme k těm či oněm.

------------

*Systemické nebo také rodinné konstelace je metoda osobního růstu a poradenství, která se zakládá na sestavení prostorového modelu důležitých členů dotyčného systému (tj. členů rodiny, firmy nebo jiného systému). Konstelace – tj. model systému – se tvoří většinou z účastníků semináře, sezení nebo terapie, kteří o sestavovaném systému nic nevědí. Přesto, jednou postaveni do rolí, podávají překvapivě přesný obraz vztahů mezi členy skutečného systému. S tímto obrazem je pak možné pracovat. Více na http://www.konstelace.info/konstelace.html

**K tomuto tématu, zejména k tezi, že žijeme v době další ideologie – kapitalismu – která ovšem o sobě tvrdí, že není ideologie, ale realita, doporučuji vynikající knížku: Mark Fisher – Kapitalistický realismus, Rybka Publishers, 2010.

***K tématu viz článek „Morální úpadek v naší společnosti je stejně intenzivní nahoře jako dole“, http://www.blisty.cz/art/59754.html a ještě jeden článek: Loupež za bílého dne" http://www.blisty.cz/art/59812.html

Vyústí krize v barbarství nebo má „lidskost“ šanci?

2011-08-09T02:44:00.000-07:00

Připusťme na chvíli, že současná krize opravdu přejde do ekonomického kolapsu. Události posledních dnů tomu každopádně nasvědčují. Nastane pak boj každého proti každému o zbylé zdroje, o pár galonů nafty, o pitnou vodu a základní potraviny? Nebo se aktivuje humánní potenciál společnosti, která využije katastrofu jako šanci ke změně a zasíťuje se v jakousi „novou komunitu“? Upadneme do egoistického barbarství nebo pochopíme souvislosti a příčiny našeho současného „soumraku dějin“ a uděláme krok vpřed – možná docela neočekávaným směrem?

Na internetu koluje mnoho scénářů toho, co by se stalo po zhroucení ekonomiky několika států. Ohledně receptů „jak z krize ven“ jsou ekonomové v dané situaci sice bezradní, přičemž mnoho z nich to zastírá omíláním starých a nepůsobivých floskulí o „nutnosti úspor“ či „potřebě růstu“. V jednom bodě se většina z nich však shoduje – jakýkoliv kolaps (Řecka, Itálie, Dollaru, Eura) by postihl v důsledku globální provázanosti celý svět. Tedy i nás, obyvatele malého „Česka“. Následky by byly ještě mnohem horší, než co zažila Argentina po státním bankrotu na konci devadesátých let. Líčení společenských poměrů (tedy spíš nepoměrů) po chaosu a bankrotech ve finanční sféře a následné panice „malých vkladatelů“, hyperinflaci a kolapsu státní moci se vzájemně předhánějí v hrůzostrašnosti.

Ukázku, jak by situace mohla vypadat, poskytují zprávy o nepokojích v Londýně. Zde policie přestává zvládat situaci a na ulicích se začíná šířit bezvládí. Nespokojená mladá generace, která vyrůstá pod tlakem reklamy a konzumerismu si rychle uvědomuje, že nyní vládne ona a nikoliv policie, což vede k jakési adrenalinové euforii. Tito lidé pak vykrádají obchody bez jakýchkoliv morálních zábran – a to nejen řetězce velkých korporací, ale i květinářství „odvedle“ – a ničí zdánlivě nesmyslně a bez rozdílů cizí majetek. (Celý popis ZDE a ZDE.)

U lidí v dolní části sociálního žebříčku sílí pocit, že nemají co ztratit. To, co se děje nyní v Londýně (a nejen tam) je násilný pokus, vzít si to, o čem jsou „ti dole“ přesvědčeni, že na to mají nárok. K tomu přispívá nemalou měrou i neustálé bombardování reklamou, která zdůrazňuje nutnost „mít“ a především „mít stále víc a lepší“. Ale nejen to. Ve světě, kde k obecnému přesvědčení patří, že "ti nahoře" - vládnoucí vrstva - krade nejvíc ze všech, ale je chráněna zkorumpovaným systémem, je exploze agresivního rabování vcelku pochopitelná.

Na druhé straně barikády, u lidí, kteří MAJÍ co ztratit, sílí „survivalismus“, tedy hnutí těch, kteří se připravují (a vyzbrojují) na okamžik „konce pořádku“, kupují konzervy, generátory a především si obstarávají zbraň. Společnost a její názorové skupiny se čím dál tím víc polarizují. A málo kdo vede ještě dialog o tom, zdali náš současný směr nevede do pekla a co vlastně jsou skutečné příčiny krize.

Jenomže – co je příčina? Stačí jen „defenestrovat politiky“, jak jsem často četl na Facebooku? Je nutné si „opět plivnout do rukou a začít makat“, abychom se dostali zpátky do doby ekonomického růstu, jak nám radí ekonomové? Seškrtat již tak seškrtané výdaje na sociálně slabé, snížit platy učitelů, propustit třetinu policistů? Pozavírat cikány, povaleče a ekologisty, jak radí fašistoidní diskutující na internetu? Stačí opravdu jen vymítit lži, korupci a chamtivost těch druhých?

Ne, nic z toho, protože všechny tyto údajně dobře míněné návody pouze přilévají olej do ohně radikality, agrese a pseudo-mužské akčnosti. Co potřebujeme, je posílení občanské společnosti, pocitu sounáležitosti a vzájemné tolerance. Tedy upřednostnění „soft skills“, jemného umění, nikoliv hrubé a svalnaté násilnosti. Už nemám chuť poslouchat kamarády, kteří si rozhodli zaopatřit se penězi či silou proti společenskému kolapsu. Rétorika moci, individuality a pseudo-racionality ve smyslu „je výhodné připravit se na nejhorší“ mě už nebaví. V diskuzi o současné krizi mi chybí inteligence. Především tedy inteligence srdce – což je termín, který používal Osho.

Ve společnosti „každého proti každému“ se mi totiž vůbec nechce žit. Odmítám se zabývat nákupy do plechovek zavařeného hrášku či otázkou, jak nejlépe na roky skladovat rýži. Nechci vrtat na své zahrádce studnu, abych měl vodu, až státní vodárnu napadnou nějací šílenci. Jsou mi k smíchu plány oplotit se žiletkovým drátem. A pokud jsem si někdy v minulosti myslel, že by bylo dobré mít někde schovanou „bouchačku“, stydím se za to.

To vše jsou totiž řešení vyčerpaných, bezradných a do kouta zahnaných mužů, kteří mají strach. Což zase dokazuje, že příčiny naší krize vězí právě v nepochopeném a staletí nesprávně používaném mužském, akčním principu. Selhání mužské rozvahy, prezence a odvahy, která nemíří hned na uchvácení něčeho, co patří buď přírodě, nebo těm druhým. Tragická absence lídrů, kteří jsou silní uvnitř a nikoliv jen navenek. Nedostatek mužů, kteří žijí v rovnováze s (vlastním) ženským principem. Výsledkem tohoto stavu je naprosto extrémní a společnost poškozující individualismus, nesmyslná, životní prostředí ničící expanze a násilí, kam se podíváme.

A tak se chci raději zabývat opačnými postupy. Otázkou, jak spojit lidi nejrůznějších názorů. Úkolem vytvořit kruhy lidí, kteří se navzájem uznávají, uctívají a podporují. Kteří chápou, že rozdílnost je výhoda, a nikoliv naopak. Zajímá mě, jak pěstovat dialog i s těmi, kteří mi nejsou sympatičtí. Chtěl bych znovu dát místo všemu tomu, co bylo a je ze společnosti vytlačeno, zneuznáno, čím my všichni opovrhujeme. Mám touhu zpomalit. Stáhnout se na chvíli do hloubky své duše, místo expandovat do světa. Přestat vědět a začít se ptát.

Při slově „růst“, které je myšleno mechanicky, materiálně, kvantitativně, už dostávám pupínky. Neboť jakýkoliv růst s sebou nese i zánik, pád, jehož jsme právě svědky. Ve svých seminářích učím, že k tomu, aby se nám někde a někdy dařilo dobře, nutně patří, že se nám někde a někdy bude dařit špatně. Ještě stále je málo těch, kteří chtějí naslouchat. Nikoliv mně, ale všemu, co nás obklopuje. Ale přibývá nás. A tak moje naděje, že pokud se vše zhroutí, nepropukne peklo, ale lidskost, normální, obyčejná, občanská, sousedská lidskost, roste. A to je ten růst, který se mi zamlouvá.

Krásný den Vám přeje
Jan

Malí kluci

2011-08-05T13:48:00.000-07:00

Nedávno jsem seděl s několika kamarády u piva. "Tak jsem se rozhodl, nestarat se o politiku," povídá jeden, "a vydělat konečně těch padesát miliónů".
"Proč padesát?" otázal jsem se.
"Protože pak budu zajištěný", odpověděl kamarád, "všechno si budu moci dovolit a na všechno se budu moct vykašlat. Včetně politiků!"
Poté se rozhostilo ticho, nějak nikdo neměl co dodat a já, zanedlouho, zaplatil a šel domů.

Psychologové tomu říkají magické myšlení - objevuje se v ranném dětském věku a vyznačuje se vírou v to, že když budeme hodní, poslušní, když budeme dělat to, co se po nás žádá (nebo o čem si bláhově myslíme, že se to po nás chce), pak změníme věci, na které ve skutečnosti nemáme žádný vliv. Třeba se objeví táta, který odešel od rodiny, nebo přestane pít a bít mámu, nebo nás máma konečně bude mít ráda, nebo... nebo... Ale ono se nic nezmění, my si jen osvojíme myšlení že když... tak... Zná to asi každý: "Když nešlápnu ani jedinkrát na černou dlaždici, ale jen na ty světlé, tak budu mít dneska štěstí."

A to nás pak provází celý život a aktivuje se speciálně v časech nejistoty a krizí. Když budu na manžela hodná a budu dělat to, co on chce, tak mě neopustí. Když budu stále dobře vypadat, vystuduji vejšku a budu úspěšná v zaměstnání, tak najdu konečně toho, koho už celý život hledám. Když budu mít svých padesát milionů, tak... Samé magické myšlení.

Jistě, je trochu rozdíl mezi tím, mít skutečných padesát milionů, nebo jen nešlapat na černé dlaždičky. Nejsem blázen, abych to popíral. Jenomže to, co stojí za obém, totiž přání, ZAJISTIT si štěstí, spokojenost, bezstarostný život je stejné. A jak se společnost kolem nás infantilizuje (tedy, česky: stává dětinskou), posiluje v nás prostřednictvím medií, reklamy i "common sense" (neboli tím, co smýšlí většina) naše dětské přesvědčení. Jedno z nich se týká peněz coby jistoty.

Shodou okolností znám i několik těch, kteří padesát milionů mají. Netřeba samozřejmě zmiňovat, že do štěstí mají zrovna tak daleko (nebo blízko) jako jejich méně majetní spoluobčané. Pouze jim to nikdo nevěří. O celém problému psal už výborný Erich Fromm ve své knize "Mít nebo být?" Hojnost, intenzitu bytí a hloubku vědomí jsme prostě nahradili penězi. Jistě, úplně bez toho "mít" se "být" v naší společnosti může rychle stát docela nepohodlným. Mně také, proboha, nejde o to, propagovat chudobu. Já sám vydělávám víc, než spotřebuji a jsem rád, že je tomu tak a ne naopak. Jen se podivuji nad jistou jednoduchostí rovnice 50.000.000,- rovná se konci starostí.

Peníze, které jsme původně vynalezli coby prostředek k ulehčení směny různých výrobků a služeb, se nám totiž nepozorovaně promněnily z cesty v cíl. Už neuvažujeme nad tím, na co vlastně peníze potřebujeme. Neptáme se, proč lavinovitě vzrůstá počet těch, kteří pro peníze jdou přes veškerou morálku, ohledy, pocit sounáležitosti či dokonce přes mrtvoly. Na jedné straně bojujeme proti korupci (kterou definujeme coby "zneužití postavení ... k osobnímu prospěchu")*, na druhé straně toužíme po tom, vydělat svých padesát milionů. Není to nějak divné? Jak říká Peter J. Carroll, zakladatel tzv. chaos-magie: "Peníze působí jako obrovský inteligentní organismus, který přežívá díky tomu, že obsadí část mozku téměř každého na této planetě." Možná že tento organismus už nám ten mozek začíná užírat.

A tak, na konec, bych si přál méně malých kluků (a holek) a více dospělých. Protože si myslím, že stojíme jako celá společnost před řadou problémů, které se nám nahromadily z toho našeho preferování "mětí" před "bytím". A magicky myslící kluci to nevyřeší. Ani ti, kteří vyměnili "být" za "mít" Všiml jsem si, že lidé, kteří více jsou, pak velice často i mají - například čas. A ten nutně potřebujeme na to, abychom pochopili, co je nutné udělat, když krachuje "mít". A také na spolu-lidi. A na mlčení. A nicnedělání. Jak říká Osho: "Do nothing. The gras is growing by itself and the birds fly." Yes, beloved.

Hezký den i s 49 miliony Vám přeje
Jan.

* Celá definice korupce zní: Korupce (latinsky corrumpere = kazit, oslabit, znetvořit, podplatit) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Opakem korupce je integrita. (Wikipedia)
Já tu prostřední část záměrně vynechal. :-)

Partnerství po padesátce

2011-08-01T13:49:00.000-07:00

Tak zní název zítřejšího vysílání (se mnou jako hostem) v rámci pořadu "Na vrcholu" na Metropol TV - pro ty, kdo bydlí v Praze a "chytá" Metropol, ve 12 hodin. A tak jsem si řekl, že napíši, jako průpravu, pár řádků na svůj blog. Koneckonců jsem už také pár let za padesátkou.

Když mě dneska paní Eva Jurinová, moderátorka pořadu pro seniory, zavolala a chtěla vědět, o čem bychom se mohli zítra bavit, seděl jsem zrovna v "La Patiu" (kavárna na Národní, krásná a prázdná, hned vedle zakouřeného a chronicky plného Louveru) a byl po dvojitém espressu v poněkud provokativní náladě. "Tak třeba o sexu a o smrti", navrhl jsem, čekajíc jakési omdlení na druhém konci "drátu". To se nekonalo: "No ano, pane Bílý, to jsou výborná témata, na to se už těším," nenechala si paní Eva vzít vítr s plachet. Klobouk dolů.

Jenže ono to s tou odvahou nebude v Metropoli tak horké. Průměrný věk žen v ČR je 79 let, u mužů (protože se chudáci vlivem stresu opotřebují rychleji) 73. Takže, mluvíme-li o pořadu pro "plus padesát" jak se jmenuje ta moje cílovka, musel by se jmenovat "Za vrcholem". To by teprv mělo "koule".

A tady už vidíme jádro celého "problému": Naše společnost se dívá na vzestup jako na něco pozitivního, před sestupem ale zavírá oči. Jaro je super, léto ješte prima, ale o podzimu se mluví nekorektně jako o "vrcholu", zatímco zima je tabu. Nebo už jste se setkali někde s programem pro úspěšné seniory, který by se jmenoval "Připravujeme se na umírání"? A pak se divíme, že mladí nemají stáří v úctě. Ne mladí, my všichni se toho bojíme jak čert kříže. A jak z konstelací dobře víme, co vytěsňujeme, to se vrací obloukem a přichází v nejméně vhodném okamžiku.

Problém je především v tom, že upřeme-li životu onu sestupnou část (fyzické) křivky, neuvidíme ani to, co se stářím roste: Moudrost. Zkušenosti, schopnost rozeznávat hlubší souvislosti než ve dvaceti a především jistou jasnost ducha. Ono třpitivé chvění světla ve vzduchu babího léta či hluboká mystika plískanic prvního listopadu (Samhain) nás úplně mine, a my se ocitneme ve velikém nebezpečí staroby - zblbnutí. Což se doopravdy přihodí mnoha důchodcům.

Ono totiž není divu - už náš systém vykonávání práce jako zaměstnání (tedy ne jako povolání-poslání) s výhledem na důchod, kdy budeme mít "konečně" volno vede k tomu, že pracujeme někde a na něčem, co je nám docela putna. Což nás těch čtyřicet pět produktivních let natolik stresuje, že doživše se důchodu, už nemáme síly na to, si toho volna užívat. Z volna se tak rychle může stát hluchá prázdnota před blbou televizí.

Se sexem je to podobné. Nikdo nám nikdy neřekl, že sex je o výměně energií. A tak šukáme jak králící, dokavaď máme tolik energie, že žádnou výměnu vlastně nepotřebujeme. Muži nevstupují do žen kvůli tomu, aby je ženy "vcucly" (jiný opis touhy), a aby jejich mužskou, expanzivní energii transformovaly a čtvrtou čakrou muže opět nasytily. Muži obvykle chtějí sex, když mají erekci (a to má mnoho mladých mužů pořád). Nestarají se (ani nemusí), zdali a co "energeticky" od žen dostávají. Potíž nastane, když později (případně skrze nějakou špatnou zkušenost už v relativně mladém věku) jejich expanzivní energie poleví. Protože se nikdy nenaučili "brát", protože neumějí naslouchat tomu, co jim žena beze slov šeptá, začnou mít problémy s erekcí. A viagra to má napravit?

U žen je tomu obdobně. Nikdo ženy neučí vážit si toho, co jim jejich tělo říká. První menstruace není oslava dospělosti, ale cosi na způsob: "jo, holka, a teď tohle budeš muset snášet třicet let". Porod je pak proveden císařským řezem v narkóze. Některá žena sice zjistí, že nějak toho svého muže "necítí", ale společnost ji přesvědčí, že "oni tě prostě stejně nepochopí, tak ty své nároky vzdej". Pokud nevzdá, může zůstat také docela sama. A tak žijeme partnerství jako dva monology, což nás velice brzy přestane bavit. Buď přijdou děti, nebo práce, nebo milenky a milenci, nebo také všechno naráz. A najednou - jsme staří.

Ale kdepak, nejsme. Jsme jen trochu vyliftováni, zbotoxovaní. Na vrcholu. Nebo vlastně ještě kousek před ním, že jo!?...

Pamatuji si na jednu grandiózní konstelaci, kterou vedl Hellinger. Přišel k němu pár. Jemu bylo mezi šedesátkou a sedmdesátkou, ona byla o pár let mladší. Zdlouhavě vysvětlovali svůj problém - ona byla "ještě" vdaná a její manžel se odmítal nechat se rozvést. Hellinger pracoval jen s mužem. Nechal ho postavit zástupce za sebe a zástupce za partnerku. Oba zástupci stáli na pár kroků od sebe a dlouho se na sebe dívali. Nic se nedělo. Poté Hellinger vstal a postavil do konstelace ještě třetí osobu, muže, trochu opodál. Zástupce za klienta se téměř okamžitě otočil a vydal se pomalým a vznešeným krokem k muži. Celé to bylo nějak slavnostní, hluboké. Konstelace skončila tak, že si oba muži stanuli tváří v tvář, v harmonii.

"Víš, kdo to byl?, zeptal se po konstelaci Hellinger klienta. "Vůbec netuším," odpověděl muž, "ten její manžel?" "Ne, to byla smrt", na to klidně a láskyplně Hellinger.

Ano, tohle má hloubku, tohle má grády. Jedině tehdy, když jsme ochotni vidět věci tak, jaké jsou, zachováme si důstojnost, získáme moudrost a neztratíme sílu. Před šesti lety jsem byl na dopoučení mé úžasné zubařky u vynikajícího zubního chirurga. Řešili jsme moji pětku vpravo nahoře. Ta to po několikerém vrtání, drátování a korunování definitivně vzdala.
"Dáme tam implantát, nebo můstek"? "Nic z toho", já na to. "Vy jste blázen," povídá zase on, "vždyť to vypadá hrozně!". "Jo, ale jsem to já!"

No, nevím, jak dlouho mi to vydrží. Ale držím si palce.

Hezké stárnutí Vám přeje
Jan

Čekání na krach?

2011-07-30T07:21:00.000-07:00

Aneb: To jediné, co nám v čase kolapsu zbude, je naše inteligence.

Co se zrovna děje v USA se možná zdá poněkud záhadné. Proč se Demokraté a Republikáni proboha konečně nedomluví a neschválí to, o čem si každý myslí, že to stejně nakonec schválí - zvýšení dluhového limitu USA - a neodvrátí tak hrozbu bankrotu státu a s ním spojené extrémní nejistotu a výkyvy finančních trhů?

Kromě zjevného faktu, že se nejen zdejší, ale i politické strany největší velmoci začínají čím dál tím víc chovat jako tříleté děti na pískovišti, se mně zdají být možné i jiné, skryté a velice podivné důvody tohoto "čekání na bankrot". Aniž bych příliš holdoval konspiračním teoriím - možná, že to, co se děje v USA, je pouze jakási příprava na "závěrečný krach finančnictví". A nikdo neví, zdali tento krach přijde zítra, onoho avizovaného 2. srpna, nebo za několik let. Jisté je pouze, že přijde.

Podívejme se na zajímavý graf, znázorňující růst státního dluhu USA a zvyšování jeho "povoleného" stropu. Červeně je zde značený povolený limit dluhu, zelená linka je pak skutečný dluh USA. Je vidět, že "cokoliv bylo povoleno, bylo také vyčerpáno" - což je obvyklé. Proto už zelení v Německu před desetiletími tvrdili, že dopravdí zácpy se nevyřeší stavením nových a širších dálnic - ty jenom přispívají k tomu, že roste počet automobilů, kteří pak (opět) stojí v zácpě.

Tato křivka je více-méně exponenciální a každý ví, že exponenciální křivka je limitována, nelze ji v časovém horizntu sledovat do nekonečna. Každý exponenciální růst končí zhroucením toho, co takto roste. Tak namalujme čerta na zeď a pokusme se, tuto křivku prodloužit a zjistit, kde je onen "limit".

Zjistíme, že USA, pokud bude podle demokratů a dluh bude narůstat tak, jak nyní roste, se roku 2015 zhroutí. Což není až ani tak zadlouho. Pokud bychom chtěli být optimisty a předpokládali bychom výskyt podobného "bříška" v křivce, jaké vidíme v letech 1990 - 2000 (to byla taková světová super-konjunktura), tak by se "limit limitu" oddálil jen asi o 10 let. Viz grafika "Svět podle republikánů.

Netřeba podotýkat, že tak, jako roste národní dluh, zdaleka nerostou příjmy z daní - to koneckonců u vyždímaného národa, kde zvyšující se daně platí 100% daňových poplatníků, ovšem víc než třetina (35%) bohatství země je soustředěno do ruku nějakých 1% lidí, není nic, co by nás překvapovalo. (Mimo jiné, ve vyspělých zemích Evropy tomu je podobně.) K tomu tedy naše čtvrtá grafika, doufám, že vás s těmi obrázky neunavuji. Zde představuje červená linka US-dluh a modrá daňové příjmy. (Převzato z www.bond-bubble.com)

Vezmeme-li tedy za prokázaný fakt, že současný růst, na kterém je vybudována světová ekonomika, je konečný v řádu několika málo let, zbývá nám promyslet pár scénářů.

1. Krach přijde, až přijde, a vše (nebo aspoň mnoho) se propadne do chaosu.
Tento scénář není moc pravděpodobný. Když si už každý (i lektor systemických konstelací bez ekonomického vzdělání) dovede přibližně spočítat datum krachu, bude mezi finančními elitami určitě existovat cosi jako plán na "řízený bankrot". Ten představuje také druhý, pravděpodobnější scénář.

2. "Řízený bankrot".
Tento bankrot světových financí ovšem nutno "zařídit" tak, aby privátním investorům nezůstaly nezplacené dluhy. Tedy převodem privátních dluhů na dluhy státní - proto se to nyní ve světě záchrannými balíčky jen tak hemží. (Pro začátečníky: Záchranný balíček např. Řecku znamená, že se stát svým dluhem zaručí za privátní obligace. Tedy že se privátní peníze mohou vrátit do privátních kapes, což se zaplatí státním dluhem, tj. daněmi nás všech.) Může být tedy docela možné, že současný hrozící krach kolem STÁTNÍHO dluhu USA je buď předehrou nebo prvním jednáním v řízeném bankrotu, ve kterém dojde skrze hyperinflaci ke "spálení" státních dluhů. Což bychom zaplatili my všichni tím, že se znehodnotí naše peníze.

Zde udělejme malou odbočku k tématu hyperinflace a znehodnocování měny. Hyperinflace je jev, který je velmi starým spoluobčanům ještě známý z Německa. Při hyperinflaci se velice rychle zvyšují ceny v důsledku propadu hodnoty peněz, a mluvíme o ní, pokud měsíční inflace přesahuje 50%. Hyperinflace končí zpravidla měnovou reformou. Původce hyperinflace je vždy stát, který si tiskne peníze, aby uhradil své dluhy, expandující mandatorní výdaje (např. penze), válečné reparece či jiné výdaje. Zajímavá hyperinflace se rozběhla v sovětském Rusku v letech 1919 až 1922 s údajným cílem konečného odstranění peněz.

(Sto bilionů Marek. Nejvyšší kdy vydaná bankovka. Německo, 15.2.1924)

Pokud si dovolíme jistý cynizmus, nebyla by hyperinflace (např. ameického dolaru) pro stát až tak katastrofální. Vyřešil by se jí státní dluh USA, Čína by ztratila velkou část svých devizových rezerv, několik bank by pravděpodobně zkrachovalo (a s nimi i ti, kteří měli u nich uloženy peníze), Euro by pravděpodobně zkolabovalo také, ale většina statků "vládnoucí třídy" (dovolte mi tento marxisticky znějící pojem) by zůstala zachována. V hyperinflaci jsou totiž na tom nejhůře důchodci, střední vrstva pracujících, studenti, malí podnikatelé. Ti kteří vlastní pozemky, drahé kovy, naturálie či výrobní prostředky nepatří mezi nejvíce postižené. A především - ti, kteří žijí na dluh, z hyperinflace přímo profitují. A čím větší dluh je, tím lépe.

Jak taková (německá) hyperinflace vypadala, popisuje mj. nedávno vyšlá kniha Adama Fergussona "Das Ende des Geldes" (Konec peněz). (FinanzBuch Verlag, 2011):

"Stát a hospodářství země se zcela zhroutily. Sedláci a vlastnící půdy odmítali prodávat své produkty za bezcenné papírky. Na ulicích měst docházelo kdrastickým jevům - například byli přepadáváni lidé, kteří měli na sobě teplé šaty - ti odcházeli domů naboso a ve spodím prádle. Daně nebylo možné určovat a vybírat, což ještě zvětšovalo státní deficit a vedlo k dalšímu tisknutí peněz. V mnoha částech země se začaly objevovat odstředné síly, vyrůstaly lokální, částečně anarchistické struktury. A nikdo nevěděl, jak tuto spirálu zastavit."

Vzrůstající cena zlata, jejíž křivka se začíná podobat horní křivce růstu zadlužení USA, vypovídá o tom, jak se ti, kteří na to mají, již na špatné časy připravují. Totéž se dá říci o kurzu švýcarského franku - měny, která v krizových časech je mnoha lidmi považována za jakousi jistotu.

Takže mi, po tomto dlouhém, ale doufám že nikoliv nudném úvodu dovolte přistoupit k jakémusi shrnutí a tím i naznačit takové malé, nadějné řešení na závěr.

A) Z výše uvdeného vidíme, že finanční sféra, ekonomika a stát (politici) jsou již tak propletení, že očekávat řešení od "těch nahoře" je nesmysl. Mimochodem, politici ani kapitáni průmyslu či bankéři ještě nikdy neučinili žádné rozhodnutí, které by ohrožovalo JEJICH zájmy. Viz to, co právě probíhá v americkém Kongresu.

Jistě, politiky, coby námi volené správce věcí veřejných JE NUTNO kontrolovat. Ovšem ona kontrola probíhá - tak jako v minulosti - tak trochu podle geniálního citátu Wericha o lidské blbosti: "Boj s ní je předem prohraný. Ale pokud bychom s ní nebojovali, riskujeme, že se v ní utopíme." To je možná úhel pohledu, který je pro všechny ty právě se objevující protikorupční a podobné iniciativy důležitý. Nejde o defétismus, ale politici se pravděpodobně zrovna tak nezačnou starat o občany (pokud jim z toho nekyne znovuzvolení), jako bankéře doopravdy nezajímá váš blahobyt (pokud z něho nemají zisk). Takový je život. Co nám, nestraníkům a lidem bez vlastní banky zbývá, je občanská společnost.

B) Existuje totiž ještě třetí varianta bankrotu. (Viz výšeuvedené varianty 1 a 2)
Normální lidi (tedy teoretičtí nositelé moci v demokracii) ODMÍTNOU splácení dluhů. Tedy především státního dluhu. Toto se stalo před dvěma lety na Islandu. Což se rovná naprosto mírové, leč hrůzně "anarchické" občanské revoluci. Není divu, že je tento případ poměrně pečlivě zamlčován. O nadějném příkladu fungující občanské společnosti viz například tento článek Rudolfa Černého:

Cituji: "Island je v současnosti nejlepším příkladem mírové a důstojné reakce veřejnosti proti této moci, která dovedla zem i celý svět ke krizi. Islandský model ... ukazuje, že politici musí mít strach z reakce lidí, pakliže nebudou jednat ve prospěch nich. Ne ale strach o život ale o svoji kariéru. ... V březnu 2010 se koná referendum, jehož výsledek je, že 93% lidí odmítne zaplatit dluh vůči Británii a Holandsku. Lidé dávají dohromady novou ústavu, která není kopií dánské ústavy jako to bylo doposud. Vláda byla donucena k tomu, aby zahájila vyšetřování, které má vyřešit právní odpovědnosti státních představitelů za krizi. Dojde k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů. Interpol vydal rozkaz a všichni zúčastnění bankéři opouštějí zemi."

A tak, ke konci článku, mi nezbývá než doufat, že český národ během oněch čtyřiceti let komunistického a následujících dvaceti let konzumistického promývání mozků nezblbl do té míry, že už by všem bylo všechno jedno. To by byla škoda - pak by opravdu nezbývalo, než nakoupit trochu zlata a začít si na zahradě budovat zemljanku a sázet brambory. Což, koneckonců, by také nebylo to nejhorší.

Hezké do kolapsu zbývající dny Vám přeje
Jan

Tak trochu o korupci

2011-07-27T14:21:00.000-07:00

Nedávno jsem se zúčastnil setkání s americkým velvyslancem v ČR panem Normanem Eisenem. Setkání se konalo v renomovaném Prague Business Clubu a stálo pod motem "Jak se světová velmoc vypořádává s korupcí".

Téma dobře pasuje k současné tendenci vedení Clubu, zabývat se otázkami korupce a především dělat něco pro její omezení. Podnikatelé a manažeři velkých firem si totiž už všimli (díky bohu), že korupce ohrožuje nejen prostý lid, jezdící po rozbitých dálnicích (na jejichž opravy nejsou peníze), stonající v privatizovaných nemocnicích, nebo utahující opasky (neboť peníze nejsou vlastně na vůbec nic, snad kromě předražených státních zakázek), ale ohrožuje i podnikatelské prostředí jako takové.

Prague Business Club tedy pořádá setkání (mj. s Liborem Michálkem), debaty, vydává prohlášení a vystavuje se tak jistému nebezpečí, že ti z jeho členů, kteří mají ke korupci (mírně řečeno) ambivalentní postoj, odejdou. Což je ze strany vedení nemalé podnikatelské riziko, za které mu patří uznání - klobouk dolů.

Ale vraťme s k setkání s velvyslancem. Mr. Eisen má charisma, je vtipný, mluví (tak jako mnoho Američanů) nahlas a zpříma - ale, sorry, vlastně o ničem. Totiž ne tak docela – ve své třičtvrtěhodinové powerpoint prezentaci nám vykreslil krásný obraz toho, jak se Obamova administrativa problému korupce zhostila: na výbornou. Well, to je hezké. Koneckonců by od úředníka, jehož vrchní nadřízený je Mr. President, nebylo hezké mluvit o opaku. Jenomže informace o tom, že každý, i ten nejbezvýznamnější úředník za velkou louží musí zveřejnit do nejmenších podrobností nejen své majetkové poměry, ale i kdo a kdy ho na úřadě s jakou „zakázkou“ navštíví, tato informace je pro nás (kteří nesedíme ve vládě) pramalou hodnotu. Koneckonců v Americe nemají anonymní akcie na doručitele.

Takže poté, co jsme se my všichni přítomní shodli na tom, jak je důležité se shromažďovat, sdružovat a síťovat, byl konec. Aspoň jsem dostal od pana velvyslance vizitku. A večeře byla, jako vždy, výborná. Nic ve zlém.

Několik dní poté mi jedna známá z Facebooku poslala odkaz na video Němce Petera Eigena (anglicky, s českými titulky), který zjevně není úředník americké administrativy a tudíž může mluvit tacheles. Tedy k věci. Což dělá. Video je tady, a stojí za to.

Nějak mě uklidňuje, že když se podíváte do světa, zjistíte, že korupce není jen český fenomén. Nebo, vlastně neuklidňuje, jen to zmenšuje moji chuť re-reemigrovat. (Jen pro pochopení: 1976 emigrace do Německa. 2003 re-emigrace do Prahy, 2012 rere...?) Peter Eigen mluví z vlastní zkušenosti a dává praktické rady. Shrnuto a podtrženo říká, že to nejdůležitější je tlak občanské společnosti. Pak ještě podává další hluboké analýzy situace a k tomu mu stačí čtvrt hodinky a ani nepotřebuje PP-prezentaci.

Prague Business Club mi to (doufám) promine, ale podnikatelská sféra totiž není ten zcela ideální „protivník“ korupce – z jednoduchého, řekl bych téměř ontologického důvodu. I podnikatelům jde nemlich o VLASTNÍ prospěch. Což nepíšu coby kritiku, ale jako strohé konstatování. Zisk firmy či korporace stojí a samozřejmě i musí stát na vrcholu snahy každého podnikání, možná společně s firemní kulturou, etikou, ekologickou udržitelností. Ale ten zisk (a ten se vždy děje na úkor někoho, kdo ten „firemní“ zisk prostě nemá) tam prostě je.

Naopak by to měli být politici, kteří – z pověření lidu – dbají na regulaci podnikání, tak, aby podnikatelský zisk nenarušoval chod společnosti jako celku, aby byl v souladu se zájmy státu, zaměstnanců ale i naprosto nezúčastněných lidí. Pokud to nedělají, pokud se nechají se firmami (tj. lidmi z podnikatelského prostředí) korumpovat, pak dochází ke spolčení části ekonomiky se správou – na úkor společnosti. Když se pak podnikatelé začnou ozývat, protože pochopí, že tato nesvatá aliance ohrožuje celou společnost a tím i bázi jejich podnikání, je to etické, je to obdivuhodné, ale nepatří to jaksi k popisu jejich práce*.

Čí je to tedy úkol? Kdo se musí ozvat? Na to je jednoduchá odpověď: Občanská společnost. A s tou to v Česku, po letech a možná i staletích různých nad- a hrůzovlád, vypadá docela špatně.

Abychom přežili, naučili jsme se mlčet a proplouvat. Trochu závidět druhým, trochu je pomlouvat, nadávat u piva nebo na internetových fórech na ty „obvyklé podezřelé“, což jsou zpravidla cikáni, cizáci či černoši ale jinak držet hubu. Nevměšovat se. To jde už tak daleko, že když se někdo ozve – například Michálek – napadne vicekansléř prezidenta, že to tak dělá z důvodu členství v nějaké obskurní náboženské sektě. Což je známka degenerace nikoliv Hájka samotného, ale celého národa.

Korupci tedy nevymýtíme (to určitě ne) ale ani neoslabíme, neposilníme-li občanskou společnost. To začíná už ve školkách a školách, pokračuje sousedskými vztahy, důležitou částí jsou NGO (nestátní, neziskové organizace), kultura a především pak sub-kultura. Prostě, občasnou společnost najdeme všude tam, kde mají lidé k sobě blízko. Asi to bude ještě chvíli trvat, než bude tato „třetí noha demokracie“, jak nazývají občanskou společnost na západě, fungovat lépe, než jako malý cancourek mezi dvěma zbývajícími nohami. Ale, když si uvědomíme, že „my jsme lid“, (jak volali východní Němci, zrovna tak, jako my zvonili klíči), tak se z cancourku stane rychle fakt klacek. Už aby to bylo.

Krásný den přeje
Jan

*Je to něco jako zatáhnutí záchranné brzdy v do propasti se řítícím vlaku.

Breivik, aneb jak končí nesnášenlivost

2011-07-26T08:23:00.000-07:00

Tragická událost v Norsku je pouze extrémním výsledkem trvání na "své" pravdě ve světě, kde - a to může mnoho lidí děsit - existuje čím dál tím více pravd. Lidově řečeno se tomu říká nesnášenlivost. A protože je nás na světě mnoho (a čím dál víc), protože se naše informační možnosti oproti minulosti a nejen díky internetu zmnohonásobily a protože se stále víc etnicky, kulturně i názorově mísíme (a s tím už nic neudělá ani Dělnická Strana ani Kukluxklan), nutno se nad naší nesnášenlivostí zamyslet. Protože pokud to neuděláme, nebude norská katastrofa asi poslední.

Možná, že se mé myšlenky budou zdát pro někoho nejprve těžko pochopitelné. I přesto to "risknu", je zde rozvést. Prosím o trochu trpělivosti a pozorné čtení.

Norský vrah je pro mě ukázkový příklad pro veliké nebezpečí, které s sebou přináší současný trend ve vnímání reality. Po desetiletích (případně staletích) nadvlády rozumu a logiky (jeden ze zakladatelů tohoto trendu byl René Descartes) se "západní" svět opět otevírá oblastem, které stojí mimo "chladnou" logiku. Zvykl jsem si (poněkud nepřesně) mluvit o "mytologickém" vnímání reality, případně o "mytopoeickém" tj. mýty tvořícím pojetí světa.

Tento trend je patrný nejen v opětném sílení náboženských, povětšinou fundamentalistických skupin (především v USA, ale i v jiných zemí Západu), ale především v již desetiletí vzrůstajícím zájmu o esoteriku, duchovno, magično atd. Úspěch Harry Pottera je toho pouze malá ilustrace.

Tento trend je PŘIROZENOU reakcí na absenci emočních, etických a spirituálních hodnot v naší "odlidštěné", globální společnosti a sám o sobě nepředstavuje nic negativního. Ba naopak - jde o rozšíření vnímané reality, o nutnou protiváhu k čistě na materiální profit orientovanému "racionálnímu" kapitalismu, který jako by neměl po zániku komunismu alternativu. Jde o doplnění (nikoliv nahrazení) vědeckého pojetí světa, o oživující alternativu k levé mozkové hemisféře, té, která uvažuje logicky, lineárně a politicky korektně.

Co ovšem podle mého přesvědčení představuje smrtelné nebezpečí je fakt, že toto "mytologické" vnímání reality může vés k naprosté jistotě o pravdivosti "mé" pravdy. Mytologické vnímání je totiž pocitové, víra (v cokoliv) je zde zažita a lidé jsou často přesvědčení, že "tak to prostě je". Jakékoliv logické argumenty jsou pak k ničemu, člověk, který "viděl" UFO je náchylný k tomu, všechny důkazy o "neexistenci" považovat za manipulativní spiknutí na potlačení pravdy a o to více "věřit".

Na internetu kolují miliony skurilních i méně skurilních (tj. zajímavějších) teorií o různých spiknutích, záhadách, tajných spolcích atd. Klasická věda (např. pan Grygar ze spolku Sysyfos) se je v naprostém nepochopení hladu společnosti po "mytologii" pokouší trefit různými "bludnými balvany" - tady logicky vyvrátit jejich "víru" - a samozřejmě při tom ztroskotává.

Je důležité si uvědomit, že víra je vždy silnější, než logika. To ukazují nejen příklady různých náboženských mučedníků, ale i například neschopnost vojensky mnohonásobně silnějšího Západu se vypořádat s islámskými (a nyní už také křesťanskými) fundamentalisty.

Možná tedy, že je na čase si uvědomit, co je nezbytným protihráčem "mytologického" vnímání reality. Tak nezbytným, že bez něho je tento způsob "cítění" společensky ohrožující. Když už se všudypřítomnou tendencí opět "věřit" nic neuděláme, je nutné dostat se k hlubokému pochopení ko-existence mnoha pravd. Jinak řečeno: Není-li možný návrat do dob čistých, nepromíšených kultur (tj. pravd) a pochopíme-li, že logika sama o sobě lidem nestačí, pak je nutno se vyvarovat nesnášenlivosti. Akceptovat to, že pravd je mnoho.

To ovšem stále ještě odporuje našemu bipolárnímu způsobu uvažování: pravice kontra levice, věda kontra duchovno, západ kontra východ, křesťanská tradice kontra islám... I ke mně chodí do seminářů klienti (a je jich asi většina), kteří chtějí vědět, jak to doopravdy je. Chtějí, aby jim někdo sdělil, co je TA PRAVDA. A mohou být velice rozmrzelí, když jim řeknu, že nevím...

Anders Behring Breivik žil posledních děvět let patrně v ničem neotřesitelném přesvědčení, že má pravdu. Věřil v ni, cítil ji. A došel k názoru, že to jediné, co musí udělat, je, tuto svoji pravdu prosadit, stůj co stůj. Především vůči těm, kteří tolerovali vícero pravd. Proto, celkem vzato logicky, neobrátil svoji zášť proti jiným, podobným fanatikům. Svůj hrůzný čin nespáchal na shromáždění islámských (či jiných) fundamentalistů, ale na ostrově plném mládeže, tolerantních, otevřených mladých lidí. Ve státě, který je proslulý tím, že zde lidé nechávají své příbytky (zrovna tak jako své hlavy) otevřené.

Chtěl bych skončit jedním pozitivním a jedním negativním obrazem. Začnu tím méně příjemným. V mnoha blogách a komentářích (například na mém "starém" blogu iDnes) se stále a stále objevuje intolerance, nesnášenlivost, neomylnost a napadání jiných názorů. To mě už od začátku mé "iDnes -kariéry" děsí. Natolik, že jsem se rozhodl se z iDnes částečně stáhnout (viz můj nový blog). Bojím se české zatvrzelosti. Bojím se těch, kteří si myslí, že jejich pravda je ta jediná a nejsou ochotni akceptovat "paralelní" pravdu někoho jiného.

Ten druhý obraz mi dává naději. Na shromáždění v Oslo přišla čtvrtina obyvatel města, aby vyjádřila (aspoň jsem to tak pochopil), že věří v toleranci. V otevřenou společnost. Pokud bude výsledek Breivikova činu zpřísnění zákonů, pokud se omezí svoboda lidí, pokud zvítězí ta jedna (ať už jakákoliv) pravda, názor, mínění na úkor otevřenosti, tolerance a akceptování jiných názorů, Breivik vyhrál. Držím palce Norům aby to tak nebylo - a nám taky.

Hezký den vám přeje
Jan

Nahota

2011-07-24T09:27:00.000-07:00

V Řecku jsem byl poprvé s mojí první velkou láskou Iris v roce 1984. Tenkrát bylo "nahaté koupání" ještě všude oficiálně zakázáno a tak jsme tak činili pouze na odlehlých plážích nebo za svitu hvězd. Možná, že to byl právě ten úžasný pocit, plavat v teplém, v noci někdy světélkujícím egejském moři tak, jak jsem přišel na svět, který mě natrvalo připoutal k této nádherné zemi. Cítit mořský vánek na kůži a nebránit mu v tom žádnou překážkou, nechat se sluníčkem laskat úplně všude - to je jeden z nejkrásnějších prožitků, který znám.

Můj první striptýz na "veřejnosti" jsem si odbyl přibližně před dvaceti lety v jednom pětidenním semináři o léčení studu a zranění, které se v nás nastřádaly v mládí. Seminář se konal v jednom Oshově meditačním centru (kde také jinde...), a asi druhý den jsme se měli, sice dobrovolně, ale přeci jenom téměř všichni, před skupinkou spoluúčastníků svléci. Úplně. A říct k tomu, co se nám na nás líbí a za co se stydíme. Bylo jasné, že to, za co se každý z nás styděl, převažovalo.

Tehdy jsem si uvědomil, jak hluboko je v nás náš stud zakořeněný - a také, jak absurdní je. Ve sdílení, které následovalo po striptýzu, jsme všichni popisovali stejný jev - naprostou neschopnost pochopit, proč se někdo jiný stydí za to, za co se styděl. Ženy se většinou styděly za malá - velká - visací - stojatá, obrovská či "vůbec žádná" prsa, za tlustý nebo hubený zadek, za rovné nohy nebo křivé, muži samozřejmě za malý - tlustý - hubený penis, za "velký ale křivý penis", za odstáté nebo přisedlé uši, za velké břicho nebo za žádné, za rachitickou, pyknickou nebo hranatou "kostru". A těch "strašností" bylo ještě mnohem víc. Přitom jeden jako druhý člověk, kteří se před ostatními svlékali, byli prostě - nádherní, ve své jedinečnosti, osobitosti, výrazu. Jistě, každý byl odlišný. Ale v chráněné atmosféře Oshova semináře nám přišlo, že jsou všichni krásní. Pouze ... já taky? Opravdu??? Tak asi jo.

Od té doby mám nahotu rád. Ne všude, jistě. Jdu-li po ulici, asi bych nechtěl potkávat samé nahotinky. Paroubka bych také nechtěl vidět v televizi "bez" - ale já ho nechci vidět ani "s". Ale na krétské pláži, někde na privátní zahradě v létě nebo v sauně miluji ten stav, který mě upomíná na to, že jsme - živočichové. A že se, možná když trochu dbáme na to, jak vypadáme, nemusíme za nic stydět.

Proto mě před lety téměř šokovalo zjištění, že asiati a Američani se saunují v plavkách. Připadalo mi to prostě směšné. Ale co - tak mnoho Amíků či Číňanů se v německých saunách zase neprohání a když - tak ať si dělají, co chtějí. Bohužel nezůstalo pouze u nich. Evropou a Českem se pohybuje vlna jistého puritánského studu. To začalo před roky prodlužující se délkou pánských plavek. To už abychom se pomalu koupali v normálních kalhotách, že ano...

Pak jsem se začal v saunách setkávat s podobnými, groteskními situacemi: Přijde mladý pár nebo skupina mladých lidí. Jdou například do vířivky. A mají opravdový problém: Jak vstoupit do vody a nenamočit ručník, který zakrývá jejich nahotu. A hlavně nic, ale pranic "neukázat". Nebo sedí v děsně horké sauně, omotáni skoro po bradu prostěradlem a - stydí se? Já nevím. Asi ano.

Slyšel jsem, že v dobách diktátu štíhlých, dokonalých modelů na plakátech a v dobách, kdy si na internetu každý od pěti let může prohlédnout sexuální akt s herci, jejichž intimní míry jsou více než dokonalé, má dnešní mládež prostě problém se srovnáváním. Ale nemyslím si, že by to byl hlavní důvod dnešní ne-nahoty. Možná, že to vězí v "politické korektnosti". Že totiž mají všichni strach, aby nějaké nezletilé dítko náhodou v sauně nezahlédlo jejich genitálie; to by je mohl nějaký schopný právník zažalovat z sexuální zneužívání a vysoudit pro rodiče dítka tučné odškodné. Ale docela možné je také, že se pomalu a nepozorovaně islamizujeme.

K tomu se krásně hodí dnešní aktuální zpráva: V Belgii zakázali nošení burky. To je ten závoj pro islámské ženy, který nechává volnou pouze štěrbinu pro oči. Ten zákaz nechápu. Ať si kdo chce nosí, co chce. (Zasvěcení říkají, že jde o pokus zmařit maskování fundamentalistických teroristů před všudypřítomnými kamerami.) Burka je mně osobně sice ještě více nesympatická, než prostěradlo v sauně. Ale pokud někdo nosí závoj a někdo ne, je to ok., Problém by pro mě nastal v případě, že by byla burka morální či náboženská povinnost. Tak jako v USA v sauně plavky.

A tak se trochu bojím o moji svobodu, smět být nahý - v sauně, na plážích a všude, kde to jde. V jádru jde totiž v USA, v Evropě a v Afganistanu o totéž. O pokusy rigidní části společnosti nám namluvit, že náš přirozený stav, nahota, je něco hříšného. Nebo aspoň nemravného. O jiné lidi, kteří by nás chtěli v rámci jistého kodexu nutit nosit něco, co bychom jinak, bez studu nebo náboženství, na sebe asi nevzali. Neříkejte mi, že sedět v sauně v prostěradle je pro něčí tělo požitek.

Krásný den a nahatou noc vám přeje
Jan.

Výchova elit

2011-07-22T14:04:00.000-07:00

Jeden mně blízký člověk zrovna prochází na jisté fakultě Univerzity Karlovy v Praze zkouškovým obdobím. A tak čas od času slyším, na co že se ho to zase ptali v ekonomii, psychologii nebo filosofii. A jsem z toho smutný.

Uvědomuji si, že ač přes svou jistou všeobecnou vzdělanost bych zkoušky ze "základů" dotyčných věd neudělal ani náhodou. Ale nad tím netruchlím. Jsem smutný z toho, že UK si zjevně hlídá, aby na její půdu neproniklo mnoho opravdu inteligentních lidí, nýbrž aby vědění a tím i podle Francise Bacona moc ("Scientia potestas est", což pronesl už 1597) zůstávala v rukou spíše těch, kteří se naučí odříkávat, než těch, kteří se naučí myslet. Jinak se totiž mnohé otázky k testům nedají pochopit.

Ale to všichni samozřejmě víme. Nejen televize nás zaplavuje memorativními kvizy typu: Kdo vyhrál v roce 1964 na festivalu "Praha zpívá" cenu za nesulcovatější slaďák? A paní Novákové, která to ví, kyne milionová výhra. Zato pan Čermák, který má v hlavě celý telefonní seznam, si bohužel na této otázce vyláme zuby. Do příštího kola postupuje chytřejší, hlásí moderátor. To se ovšem setsakramensky mýlí. Paní Nováková sice možná vyhraje hlavní cenu, ve skutečném světě 2011 představuje ovšem cosi jako dinosaura. Budoucnost nemají ti, kteří si pamatují spoustu blbostí, ale ti, kteří chápou souvislosti, umějí to, co vidí, slyší a cítí správně interpretovat a mají odvahu, se podle toho zařídit. Ale právě o ty zjevně Alma Mater Univerzity Karlovy moc nestojí.

A propos Alma Mater - latinsky "matka živitelka", původně tedy Velká Bohyně. Jednu takovou jsem znal v Německu. Studovala ve Freiburgu medicínu a poté pracovala v nemocnici. Byla nadaná a tak se po několika letech a s téměř nadlidským úsilím vyprostila ze stereotypu klasického lékařského pohledu na "pacochy" coby na (nedůležité) nositele nemocí. Dala výpověď a stala se velice dobrou homeopatkou.

Sedávali jsme nad šálkem čaje a rozprávěli o zákrutech našich životů. Vzpomínám si, jak vyprávěla o svém studiu a zvláštním provázejícím efektu, který nazývala vymýváním mozku. Tvrdila, že množství informací, které si je nutno memorativně "nacpat do hlavy", je takové, že v důsledku učení se na zkoušky a státnice dochází ke kvalitativnímu posunu funkce myšlení a vnímání okolí. Podobně jako čínští disidenti v převýchovných táborech, kteří pod hrozbou mučení byli nuceni stále dokola opakovat bezduché Maovy revoluční citáty, i studenti medicíny, tvrdila, se dostávají skrze systém výuky kamsi jinam. Přestávají rozumět souvislostem coby úchvatným fenoménům, namísto toho začínají věřit v jejich výklad, ať už svůj vlastní nebo převzatý ze zdrojů. To by pana Descarta a další osvícence moc netěšilo, nemyslíte?

Možná ale, že ze mě mluví pouze trpkost někoho, kdo nejprve navštěvoval půl semestru Vysokou školu chemicko-technologickou a poté jeden semestr (i když mám zapsané celé čtyři) na Akademii výtvarných umění v Karlsruhe. Oba dva pokusy cosi vystudovat mě naprosto neuspokojily. Šel jsem tedy jinou cestou. Potkal jsem spoustu zajímavých učitelů, a nakonec jsem došel k tomu co dělám. Díky panu Hellingerovi jsem se začal zabývat souvislostmi úžasných fenoménů a díky panům Ošovi, Rabornovi a mnoha dalších jsem přestal věřit ve výklady, pokud se tyto rozcházejí s pozorovaným životem.

Jsem tedy cosi jako "anti-Adornovec", neboť ten měl na jedné přednášce pronést: "Pokud skutečnost neodpovídá teorii, o to hůře pro skutečnost!" Já naopak pravím: "Skutečnost je to, o čem se to domníváme, tak pozor na naše teorie!" Ale možná, že zítra budu tvrdit zase něco jiného.

Na konec ještě takovou malou doušku (pochází to z "do ouška"?) z chaos-magie Petera Carrolla, do které jsem v současné době právě trochu "cvok". Ve své knize "Liber null" doporučuje pro vývoj vědomí krom jiného i "herezi" - zkoumání a dočasné ztotnění se s bizardními, bláznivými, extrémními nebo smysl nedávajícími názory a naukami. Neboť: "cokoliv se potírá, omezuje, zesměšňuje a čím se pohrdá, téměř vždy obsahuje názorný protiklad k ideám hlavního myšlenkového proudu. V diskuzích vždy odporujte, zvláště, když oponent začne vyzdvihovat vaše vlastní názory." (P.C., Liber null and Psychonaut, Vodnář 2007.) Nebyla by to nadějná terapie pánů (a dam) z UK?

Krásný den bez zkoušek vám přeje
Jan.

Kedlubna za 770,-, rajče za čtyři stovky

2011-07-21T05:47:00.000-07:00

Mám krásnou, divokou zahradu. Chtěl jsem ji prodat, ale poté, co jsem zvážil možnost dalších krizí (ať už ve tvaru dvojitého "W", nebo takového toho definitivního "L"), nechal jsem si ji. Člověk nikdy neví, co se v budoucnosti může hodit. Roky jsem se o zahradu nestaral, občas ji soused pokosil; já jsem pak tu a tam zabloudil na "moji" půdu, brouzdal se "mojí" trávou a šlapal po "mých" padavkách. Pak jsem zjistil, že zahradní práce by mohly dělat mému tělu, zvyklému spíše sedavému povolání, dobře. A pustil jsem se do zúrodňování podle ekologických zásad. Jenomže jsem netušil, co návrat do před-technického věku vlastně znamená.

Ještě v zimě jsem si koupil příručku o permakultuře. To je, slovy wikipedie, "koncepce přístupu k zemědělství, přírodě a životnímu prostředí tak, aby bylo na hranici nebo ještě lépe za hranicí trvalé udržitelnosti". Zní to krásně. V příručce jsem se také dočetl, že se o permakulturní zahradu vlastně ani nemusíte starat. Vše, pokud jste to dobře naplánovali, roste jaksi samo.

To se mi hodilo, stejně nemám času nazbyt. Obstaral jsem si od bráchy, který nikdy nic nevyhazuje, kosu, se kterou jsem kosil na chatě, když mi bylo sedmnáct, a čekal, až začne růst tráva. Taky jsem založil velký záhon, zasel doma v teple do rašelinových kelímků semínka a těšil se na zemědělničení.

Nechci zde líčit všechny problémy a katastrofy, se kterými jsem se během půl roku nesoustavných, leč usilovných prací na zahradě potýkal. Pouze bych rád poznamenal, že vypěstovat něco "svého", aniž bychom sahali po metodách současného zemědělsko-chemického průmyslu s jeho využíváním pesti-, fungi- a jiných jedovatých -cidů, aniž bych používal traktor (nemám) nebo najaté Ukrajince (nechci), je nesmírně obtížný úkol. Aspoň během začátečnických let.

Že jsou slimáci schopni, sežrat vysázené okurky, jsem tušil. Nyní vím, že jim netrvá déle, než jedinou noc, je sežrat VŠECHNY. Co jsem netušil bylo, jak rychle roste plevel. Hajzl vždy podstatně rychleji, než cokoliv "kulturního". Včetně jakékoliv "permakultury", o jejíž užitečnosti stále ještě nepochybuji. Nyní ale vím, že to chce mnoho, mnoho zkušeností. A čas, který normální smrtelník, pracující mimo zahradu, prostě nemá.

Pokud trpíte (po letech léčení už jen mírnou) sennou rýmou, nekoste trávu. Pokud ji přeci jen kosíte, shrabejte seno než uschne a než se (pod uschlou vrstvou) zapaří. Zelený prach, který víříte hrabáním starého sena, bude mít na vaše sliznice přibližně stejné účinky, jako kdybyste strčili hlavu do vosího hnízda. Také si označte vysázené rybízy, malinkaté proutky, které velice rychle zarostou trávou, rašícími ostružinami, šípkovými růženkami a podobnou havětí, nějakými bytelnými kůly. Protože jinak je určitě pokosíte. Pokud to s kosením už předem nevzdáte. A tak dále, nebudu vás nudit...

Na druhé straně - jen těžko se dá vylíčit pocit, se kterým člověk kouše do "své" kedlubny. Kteroužto zasel do rašelinového kelímku, zaléval, přesadil do záhonu (bohužel si nedovedl při tom představit, jak taková kedlubna vyroste a zasadil ji tedy s příliš malým odstupem k sousední kedlubně), zaléval, ničil útočící slimáky a koukal na to, jak se nalévá.

Můj facit je tedy tento:
1. Pokud dojde v důsledku neudržitelnosti ke zhroucení ekonomického systému (což speciálně v Česku stále nikdo nevěří) a my se budeme muset navrátit k jednoduššímu způsobu hospodaření, tak "potěš nás pánbůh". To je také asi hlavní důvod, proč tady nikdo nechce myslet nemyslitelné. Jak to právě v televizi řekl jeden ekonom: Raději si nepředstavovat, co by bylo, kdyby se krize ještě prohloubila.
2. Pokud patříte k oněm (v české kotlině) ojedinělým lidem, kteří si (tak jako já) myslí, že současný ekonomický systém je v důsledku mnoha faktorů, které jsem popsal v mnoha článcích, skutečně neudržitelný, tak si opatřete zahradu a trénujte už dnes. Čekat, až "na to dojde", je prostě pozdě. Nejen kvůli puchýřům na rukách.
3. Jsem podobně jako můj "virtuální učitel" John Michael Greer přesvědčený, že hlavním a nejdůležitějším výrobním prostředkem budoucnosti bude znalost, jak udržitelně hospodařit. Několik let tréninku na vaší plevelem zarůstající zahradě a válečné zkušenosti se slimáky můžou, krom občasných záchvatů deprese, být velice k vašemu budoucímu dobru.
4. Dneska již úplně chápu vysokou cenu bio-potravin. Spočítal jsem si, že "moje" bio-kedlubna mě přijde na něco kolem osmi stovek a "moje" bio-rajče na pět. Oproti tomu jsou ve srovnání s chemickou zeleninou "jen" přibližně dvojnásobné ceny za bio-zeleninu prostě úžasně nízké.
5. Vím, že se do mě tady pustí, jako vždy, ti z čtenářů, kteří brojí proti všemu, co zavání ekologií. A kteří také nikdy nepochopí mé nadsázky a ironii. Kteří mi budou dokazovat, že to co píši, je argument pro ně (tj. pro chemii, traktory a pro jejich neochvějné přesvědčení o neomezeném ekonomického růstu) a proti udržitelnému zemědělství. A přesto - i po svých nezdarech (a několika chutných kedlubnách) si myslím, že jsem na správné cestě. Nebude to žádná lehká cesta. Ale svoji zahradu už asi neprodám.

Krásný letní den s bio-brokolicí vám přeje
Jan.

Napsáno 22.7.2010

O lhaní. Článek, který bolí.

2011-07-20T06:16:00.000-07:00

Lžeme stále. Lžou nám především naši politici, což nás hrozně štve. Lže televize, lžou většinou i noviny, lže reklama, která nám tvrdí, že zakoupené párky jsou vídeňské. Jen co vyjdeme z obchodu, tak si na cedulce malinkatými písmenky přečteme, že obsahují 50% vepřového, 5% hovězího a zbytek je voda, chemie a sajrajt z odpadků. Po telecím ani stopy. Nějak se utápíme ve lžích. A s tím je třeba něco dělat.

Když jsem chodil do školky, tvrdil můj děda, že lež má krátké nohy. On sám ještě pamatoval, jak se tam, odkud byl - z menší vesnice na Karlovarsku - vše domlouvalo "na plácnutí", tady na čestné slovo chlapa a stisk ruky. Dokonce i v pionýru, do kterého jsem chodil jako malý kluk, jsme říkali "čestné pionýrské!". To už se tušilo, že někde "nahoře" se lže ve velkém. Ale my "dole" jsme ještě hráli kuličky a ten, kdo podváděl nebo lhal byl "sketa". A všichni jsme ho pak zbili.

Nedávno jsem četl, že se děti na základce vysmály svému spolužákovi, který se k něčemu chtěl přiznat. Považovaly ho za úplného blbce. Jenomže - nelžou jen naše děti nebo naši politici. Něco se pokazilo v nás samých. A především v té části naší psýché, která je spojená s "mužským principem"*. To je ta část v nás, která drží slovo a ví, k čemu to je dobré. A to, že jsme to zapomněli, je hodně, hodně velká katastrofa.

Není to jen Standa, který na obrovských plakátech hlásal, že to myslí upřímně. Nejsou to pouze "prolhaní" politici, kteří dovedou lhát tak, že jim člověk, dokonce i ten psychologicky zkušený, uvěří až do okamžiku, kdy se provalí opak toho, co říkali. Není to jen president, který v úterý před Vánocemi mluví o tajné dohodě, aby na Nový rok před těmitéž novináři tvrdil (kárajíc je), že žádná tajná dohoda neexistuje. Jsme to my všichni, kteří tvrdíme a děláme něco, o čem víme, že to tak není. Jsme to my, kteří na firemních poradách mluvíme jinak, než na chodbách téže firmy. Zbláznili jsme se? Stal se z nás národ sketů?

Před pár dny byl medializován případ řidiče, který "údajně" (tak je to správné psát až do odsouzení) ohrožoval svým kriminálním stylem jízdy ostatní. Jistě - to není nic zvláštního, na našich dálnicích se to děje každodenně. Řidiče, velkého chlapa a úspěšného manažera, chytili - a on lhal a vytáčel se jako malý kluk. Prý za to může jeho nápadná espézetka! Jistě, co bychom také chtěli, když už i pan Plzák říkal "zatloukat, zatloukat, zatloukat!" A to byl nesmírně populární psycholog. Tak co?

Představuji si, že ten úžasný manažer by také mohl říct: "Jo, prostě jsem to udělal. Moje máma leží v nemocnici a já jsem v práci pod takovým tlakem, že na dálnici jezdím jako hovado. Je mi to teď líto, ale beru za to odpovědnost. Jdu sedět, tady je můj řidičák." Mě by to posadilo na prdel a asi bych mu jako soudce dal jen podmínku. (Omlouvám se za vulgárnosti, ale říkám to, co si myslím.) Také Standa už tenkrát mohl říct: "Jasně že je ten milion černej. A protože se tohle nemá dělat, odstupuju." Myslím, že by si ho národ podstatně víc cenil.

No ale pozor, pokud jste dočetli až sem, tak vězte, že teď to teprve začne opravdu bolet. Nedávno jsme seděli s kamarádama a mluvili o tématu, tedy o lhaní a podvádění. A já se ptal, co to je, když před radarem (nebo vedle policejního auta) brzdíme na přikázanou rychlost, abychom za ním (nebo když policie zmizí) opět jeli "podle svého". I to je totiž forma lhaní. A nám všem (i mně) najednou začalo být nějak špatně. Protože jsme si uvědomili, co tím vlastně učíme naše děti. A jaký to má dopad na našeho "vnitřního" chlapa.

Jistě, "přečůrali jsme policajty". Jsme prostě mazaní. Máme pocit, že kdybychom to dělali jinak, tak to prostě není normální. Podobnými pocity je asi veden pan Hájek, kterého Klaus platí žel bohu jako poradce, když se domnívá, že pan Michálek musí být adventista. Protože to by v očích pana poradce vysvětlovalo, že je "nenormálně", chorobně poctivý. A že si nahrává ty, kteří lžou. Protože tohle přece normální člověk nedělá. Proč by taky riskoval svoji kariéru... Proboha - v jaké strašné době to žijeme? Nějak se stydím, nejen za druhé, ale i za sebe. A to není moc příjemný pocit.

A tak doufám, že tak jako v šedesátém osmém, přijde brzy něco jako pražské jaro. Visí to v lednovém vzduchu. Lidi mají lhaní a podvodů až po krk. Všude raší protikorupční iniciativy, hnutí a fondy na podporu odvážných rostou jak houby po dešti. Ale bojím se, že s toho nic nebude, nezačneme-li u sebe. Tam, u té vlastní odvahy, tam to jako vždy začíná. Zapomeňme tedy na chvíli na to, že "oni" jsou horší. Možná, že jsou. Ale slibme si, že my budeme lepší. A to i kdyby nás to mělo stát nějakou tu pokutu, nějakou tu nevýhodu. Tak by se třeba z dost ubohých managerů mohli stát ještě lídři. A ty, zrovna tak jako Michálky, potřebuje naše země jak sůl.

Hezký den vám přeje
Jan

* Oba principy, jak mužský, tak i ženský jsou každému z nás vlastní, mužům i ženám. Ač ve své podstatě protichůdné, doplňují se neustále navzájem a měly by být v jisté rovnováze. Nerovnováha nebo pokřivení těchto principů se projevuje jak krizemi společnosti, tak i skrze individuální problémy. Ve svých seminářích s těmito principy často pracuji, například při práci s managery, leadery nebo ve firemních týmech. Pokud by vás zajímaly detaily, odkazuji na své dvě knihy.

Napsáno 10.1.2011

Co učit své děti 2011

2011-07-19T13:18:00.000-07:00

Rozhodně ne to, co nás učili za socialismu – držet hubu a krok. Ale ani to, co je dneska „in“ – jak si vydělat a vyzrát na druhé. Každý rodič chce (nebo by měl chtít), aby jeho děti byly šťastné a aby přežily. To prvé lze jen těžko zaručit. To druhé ale bude stále méně záviset na našich schopnostech, prosadit se na úkor druhých a stále více na schopnostech, přežít v souladu s druhými, s okolím. K tomu bych je učil následujících pár věcí.

1. Pohádky. Číst jim, pokud jsou ještě malé, ze skutečných knížek skutečné, staré pohádky. Tím je naučíme, vážit si knih a připravíme je na čas, až opět nebudou iPady, notebooky a smartphony. Kromě toho jsou v pohádkách, hlavně v těch původních, zaklety návody na přežití. Na to, jak nalézt prince nebo princeznu, zabít draka a proč, na co použít živou vodu a jak se vyvarovat vody mrtvé. To vše budeme zase brzy potřebovat. A do třetice, vyprávěné pohádky pomáhají utvářet fantazii, a to jak u posluchače, tak u vyprávěče. Fantazie je a bude jeden z nejdůležitějších zdrojů našeho přežití během období nastávajících změn.

2. Nelhat. Nikdy, ale nikdy bych svým dětem nelhal, ani tehdy, když to není pohodlné nebo když bych si myslel, že (malá) lež je „výchovná“. („Táto, proč s námi nebydlíš? Ty už nemáš mámu rád?“) Vysvětlil bych jim, co to znamená, že „lež má krátké nohy“. Totiž že ti, kteří lžou a kradou, sice můžou mít nějaké krátkodobé výhody, ale ztrácejí to nejdůležitější – své srdce. Zato bych je naučil rozeznávat mezi lží a válečnou lstí. Je to jako ulovit mamuta tím, že větvemi zakryjeme díru v zemi. Protože mamut je příliš veliký a smrtelný na malého člověka.

3. Vidět souvislosti. Nebiflovat mrtvé informace, jak se to děje ve školách nebo – a to je ještě větší katastrofa – na univerzitách, ale pokoušet se vidět, co je za tím vším. Jak spolu ty miliony informací souvisejí, které rozkouskované a záměrně zbavené smyslu do nás media neustále cpou.

4. Zavařovat. Lokální potraviny, houby, ovoce a zeleninu. Sušit, sbírat, mít radost z dělání křížal a vykopávání brambor. Nechtít jahody v lednu a nezvyknout si na ananas k snídani, protože oboje už brzy nebude. Nebude totiž ani čím, ani za co je dovézt z tisíce kilometrů vzdálených krajin. Houbový kuba chutná, když sám udělaný, lépe než humr v restauraci a chleba s povidly baví děti víc než suši z vymírajících tuňáků. Nic proti suši. Jenže – co budou naše děti jíst, až bude vyloven skutečně poslední tuňák?

5. Hry. Hrát si s tím, co je. Kamínky a větvičky, sněhulák a v lese nalezená kost od srny. S károu na čtyřech kolech od rezivého dětského kočárku si sice dítě může ošklivě rozbít koleno, ale dá se s ní sjet skutečný vršek a ne ten na obrazovce. Za to riziko to stojí. Zatímco s lavinou plastiku ze současného hračkářství se děti brzy začnou nudit.

6. Riskovat. Ano, v lese bývají klíšťata a někdy i úchylové, a když děti v letní bouřce promoknou, můžou se nachladit. Ale jedině tak děti poznají, co je to být v přírodě a ne se na ni jen dívat. To, na co se jen díváme, se nám stává lhostejným, protože toho nejsme částí. Ale my jsem částí přírody, i když se už desetiletí nacházíme v bludu, že příroda je to, co běhá na obrazovce kanálu National Geographic.

7. Být venku. Kdysi učili Druidi svá tajemství pod stromy. My, kteří se honosíme „křesťansko-židovskou tradicí“, učíme naše tajemství v zaprášených synagogách, temných kostelech pod symbolem umučeného těla nebo v zatuchlých knihovnách. Prostě pod střechou, skrze kterou nevidíme hvězdy. Ale děti (a dospělí) potřebují nebe nad hlavou. Občas v noci vypněte světlo a vyjděte s dětmi ven na zahradu. Možná že abyste viděli hvězdy, budete muset vzduchovkou rozstřelit pár výbojek veřejného osvětlení. Vaše děti vás za to budou milovat.

8. Rozumět času. Naučit se vnímat čas ve velkých intervalech. K tomu slouží také báje a pohádky, viz bod jedna. K čemu to je? To aby se naše děti naučily předvídat, co přijde a nezapomněly na to, co bylo. Jedině tak budou jednou dělat moudrá, dlouhodobě prospěšná rozhodnutí. Nejen v maximálně čtvrtletním rytmu, tak jako naši politici.

9. Řeči. Jistě, také angličtinu. A němčinu - kvůli sousedům. Ale hlavně řeč stromů a skřítků, řeč velkých, mechem porytých kamenů a malých oblázků na břehu řeky. Řeč veverek a brouků hovniválů. Mokrou řeč mraků, které putují nad krajinou. Protože vše kolem nás je živé a dá se s tím mluvit. Což je podstatně zábavnější (a moudřejší) než o tom mluvit.

10. Naslouchat. Děti se naučí naslouchat (a tím možná i poslouchat), když se nejdříve seznámí s krásou ticha. Pokud na ně budeme řvát (nebo na sebe navzájem), pokud kdosi nebo cosi bude stále brblat, kecat, ječet a hudlat (rádio, televize, hudba, auta a motorové sekačky trávníků), dětem se zavřou uši. A pak už neposlechnou ani nás, ani neuslyší vítr, který šeptá v listech, nebo hrom s jeho ozvěnou v horách. Pak přijdou a sežerou nás. A to by byl konec.

To bych učil své děti v příštích letech, nejen 2011. Děti nemám – a tak učím ty, které přicházejí na mé semináře a od kterých se učím zase já podobné věci a jiné. Za to jsem jim vděčný.

Napsáno 27.12.2010

Prazvláštní doba

2011-07-18T02:14:00.000-07:00

Nedávno jsem mluvil s Barborou, moudrou to ženou a lektorkou šamanských ženských seminářů.
"To, co se na transformaci před dvěma lety událo za měsíc, se nyní stihne během dvou dnů," řekla na moji poněkud nejistou otázku, proč jsou mé semináře poslední dobou tak intenzivní. "A tak tomu není jen na tvých seminářích, milý Jane a neděláš to ty, ale něco většího", dodala. Ačkoliv mé ego, jako už tolikrát při kolizích s Barbořiným přímým vhledem, utrpělo jakousi mírnou modřinu, musel jsem uznat, že na tom něco je.

Doba je skutečně zvláštní. Už delší dobu mám pocit, že na seminářích rodinných, finančních nebo mužských konstelací zdaleka nejde jen o rodinu, peníze či vztah k tátovi, ale že zde probíhá něco podstatně hlubšího. Že se totiž v transformačním procesu čím dál tím rychleji vyplavují staré "nedodělávky", zřejmě abychom se mohli dát nějakou další cestou. A to se vztahuje nejen na klienta, který řeší aktuální problém, ale na všechny zúčastněné - přihlížející, ty, kteří stojí v konstelačních rolích a také na mě jako lektora.

Přičemž to tempo pochodování po této cestě není vůbec rekreační, dokonce ani ne sportovní, spíše to připomíná mé první zážitky s lyžováním. Pro ty, kdo u toho nebyli: Vyvezli mě na kopec a strčili do mě.

Znáte teorie o konci Mayského kalendáře který údajně připadá na rok 2012? Určitě - jinak byste asi nečetli tyto stránky. A pokud ne, stačí na internetu zadat "2012 konec světa". Hrůza hrůzoucí co se tam všechno píše. Zažil jsem už pár takových "konců", návrat Halleyovi komety 1986 (kometa tehdy úplně selhala a skoro nebyla vidět), přelom tisíciletí a tak dále. Takže jsem docela odvařený a hodně skeptický. 2012 určitě přežijeme, pokud nás něco nezajede a pokud se konečně přestaneme živit pořád tímhle junk foodem. Jen je docela možné, že při současném tempu zrychlování krizí, změn a osobních transformací (tedy rozvoje), prožijeme 2012 jako hlubokou změnu... - ale právě, změnu čeho vlastně?

Dá se již teď*, tři roky před "deadline" (to fakt není moc hezký výraz v téhle souvislosti, řekněme tedy raději před redakční uzávěrkou) tušit, v čem ta změna bude spočívat? Co se vlastně mění na seminářích, proč lidé "odcházejí ze semináře domů docela v pořádku a pak probrečí celou noc a ráno se probudí a svět vypadá jinak a dějou se zázraky a oni jsou buď docela mimo (naštěstí jen jistý čas) nebo úplně šťastní, vděční že se "to" konečně provalilo, že máma zavolala nebo že partnerka se chová úplně jinak nebo že jim "to" docvaklo." (Citáty z mailů). Co to je, co se dřív měnilo během měsíce a dnes během dvou dnů? Není to nebezpečné? Nemá to, tak jako aspirín nebo Harburn (to bral vždycky táta, dneska se už nevyrábí, prostě dryák) vedlejší účinky a neblahé následky?

To, co se podle mého pozorování stále rychleji otevírá a co při tomto procesu způsobuje tu hlavní bolest a všechny ty "mimoňské" reakce, je naše srdeční čakra. Ejhle - další "esoterické abstraktum", které nelze dokázat. A protože můj (a možná i váš) polovědecký mozek není s "otvíráním srdeční čakry" úplně košer, tak se to pokusím říci jinak. Na povrch se dostává to, co jsme v minulosti nežili, potlačovali, zametali pod koberec každodenního "musení": Co se dělo vždy tehdy, když jsem museli psát úkoly, ačkoliv venku kvetly stromy, museli být hodní, ačkoliv se to v představách našich rodičů rovnalo jakémusi stuporu, museli vstávat do práce, která nás nebavila, museli dělat kompromisy s partnery, museli říkat ano, když jsem cítili ne. Museli necítit ačkoliv jsme cítili.

Kdysi jsem prohlásil, že kdyby tehdá Standa-Myslím-To-Upřímě řekl: "Sorry, lidi, ale lhal jsem, protože jsem měl strach, aby se to neprovalilo", lidi by ho měli docela rádi a možná, že by si nemusel za další a další milióny kupovat drahé bezcenné byty na Floridě. Protože by přiznal svoji bolest, svůj strach. Dokonalý není nikdo. Jenže tak jako Standa jsme se chovali a chováme my všichni, neboť to je strašně těžké, ustát vlastní nedokonalost, nelásku, cítit to, co bolí a neodstřihnout se od toho.

Můj živnosťák je vystaven na "pořádání seminářů osobního rozvoje". Ale zdá se, že tento výraz je čím dál tím nedostačující. Jistěže jde o osobní rozvoj. Před blížícím se rokem 2012, ať už tady nějaký kalendář končí nebo jiný začíná, se mi ovšem jeví návrat k sobě důležitější než rozvoj. Návrat k svému srdci, kde po staletí vítězil rozum. "Ale ty přece musíš studovat, pracovat, jak jinak by jsi se uživil?" Návrat k lásce kde po staletí vládlo posuzování. "On mi toho ale udělat tolik, že mu to nikdy nezapomenu." Návrat k tomu, co nás lidi dělá lidi - k cítění toho, co je. K cítění a ctění. To bude 2012 bomba!

Krásný den vám přeje
Jan.

*Napsáno 14.5.2009