Zeman a spánek rozumu

Spánek rozumu plodí nestvůry – takto nazval španělský malíř Francisco Goya svůj cyklus leptů, který vydal v roce 1799, několik let před začátkem napoleonských válek v Evropě. Začátek devatenáctého století byla převratná doba, ve které se střídaly dvě nesmiřitelné ideologie – na jedné straně katolická víra, zastupovaná svatou inkvizicí, na druhé straně osvícenectví a francouzská revoluce, jež tehdy šířila ideologii pokroku. Jenže, jak víme, každý pokrok se během několika desetiletí či staletí stane brzdou a zkostnatělým strážcem toho, jak je to „správné“. Z racionalismu, osvícenectví a orientace na vědu a techniku nám dnes zbyla skepse k neustálému materiálnímu růstu a nedůvěra v technologie, jež ohrožují demokracii a svobodu. A nastoupil protipohyb směrem k spiritualitě, duchovnímu růstu a esoterice. Bohužel má i tento směr svá úskalí.

Současná volba prezidenta by se mohla zdát „rozumově“ naprosto jednoduchá. Na jedné straně stojí současný starý, zjevně zdravotně slábnoucí president, člověk, jemuž se podařilo rozdělit stát na dvě přibližně stejné, navzájem se nenávidějící poloviny, příznivec Kremlu a Pekingu a odpůrce té části Evropy, ke které prostě patříme, i když organizace ji zastupující určitě není bez chyb. Prezident, kterému bylo soudně nařízeno se za svoji lež (Peroutka) omluvit, což do dneška neudělal, a jehož tato jedna lež také nezůstala jediná. Prezident, kterému se podařilo dostat náš stát zcela mimo pozornost seriózní části západního světa. Na druhé straně stojí profesor a bývalý předseda Akademie věd, člověk racionálně a západně orientovaný*, člověk, jenž se jeví být mírným, národ nerozeštvávajícím kandidátem, byť poněkud nudným. Volba by tedy měla být jasná, kdyby … kdyby nebylo spánku rozumu v Česku. A tak já, jež jsem známý především v esoterických kruzích svou kritikou jednostranného racionalismu, volám po probuzení rozumu. Ale mnohdy docela marně.

Šokovalo mě totiž, že někteří z mých známých jeví mně nepochopitelnou náchylnost k pomluvám a špíně, kterou na Drahoše šíří jeho odpůrci. A ještě víc mě překvapilo, že většinu těchto lidí tvoří – alespoň v mé „bublině přátel“ – postarší, esoterně zaměřené ženy. A tak jsem si začal lámat hlavu otázkou, čím to je. Jsem přesvědčen, že se to děje v důsledku „spánku rozumu“, což mne velice znepokojuje, neboť vím, že proti této nemoci neexistuje žádná argumentativní léčba. Lidé, jejichž rozum usnul, se jen tak nevzbudí.

Jak se domnívám, vzniká spánek rozumu v důsledku několika faktorů. Především je to přehlcení negativními zprávami. Mnoho z mých kamarádek (ale i kamarádů) již nesleduje společenské dění, neboť je to „nezajímá a krom toho to působí tyto informace destruktivně“. Především pro ženskou psýché leží neustálé (české) politické hádky a rozepře prostě za hranou snesitelna. Další důvod vidím v nedůvěře těchto žen v západní hodnoty, které si (mnohdy zcela mylně) spojují především s kapitalismem. Po pádu komunistické totality nastoupila představa, že vše se dá pořídit za peníze (za dostatečný kapitál). Emočně orientované ženy zcela správně „cítí“, že toto je slepá ulička. Bohužel získal Zeman svým populistickým, proti-západním postojem pozici, kterou tato část voličů vnímá jako spásu proti nebezpečí tak zvané „EU-Totality“ a nevidí podstatně reálnější hrozbu totality ruské. Třetí hlavní důvod v okouzlení těchto lidí Zemanem vidím v jejich osobní frustraci „realitou“ a v útěku do „esoteriky“. Ne že by současný prezident zosobňoval nějak duchovno. To už má blíže ke spiritu. Oproti inteligentnímu, realitu vnímajícímu světu se ovšem Zeman nabízí jako nádherná „truc-volba“, jako útěk do sféry protestu, zcela stejně, jako Trump pro některé zhrzené středostavovské Američany.

Obávám se, že tento mnou postulovaný spánek rozumu nejenže plodí příšery, ale že by v příštích letech mohl zplodit pro český stát katastrofální koalici prezidenta a předsedy. Doufám, že český rozum prohlédne onu záplavu špíny, která se nyní hrne na Drahoše. A jsem zvědav na výsledek.

Goya, zcela zdrcen hrůzami války a příšerami inkvizice utekl na sklonku svého života, hluchý, do Francie. Nedávno jsem měl tu čest pracovat konstelačně v Curichu a vracel jsem se do českých luhů a hájů s uklidňujícím pocitem, že existuje v Evropě ještě pár zemí, kde rozum, doplněn o ducha a spiritualitu, není zcela na ústupu. Rád bych ovšem již neutíkal.

-----------
* „Mezi Drahošovy hlavní vize patří aktivní role České republiky v rámci Evropské unie, její ukotvení na Západě, odpovědný přístup ke krajině a životnímu prostředí a podpora lidské vynalézavosti a tvořivosti jako jediného „obnovitelného zdroje“ českého bohatství.“ Zdroj: Wikipedia ČZ