Minimálně od nástupu racionalismu (osvícenectví) je mytologický přístup ke světu vnímán jako dětinský a nevědecký; mýty a bohy nelze logicky dokázat a exaktně vyměřit a tudíž se této oblasti lidské psýché upírá důležitost. Mytologie a náboženství jsou vnímány jako to, co kdosi dávno vymyslel, aby mohl snáze uplatňovat svoji moc a vodit za nos druhé. Tak nám to alespoň bylo vštěpováno nejen socialistickými, ale především vědecky orientovanými otci a učiteli. To však zcela odporuje naší přirozené potřebě, mít možnost se vztahovat k něčemu většímu, co je zakotveno v archetypech a kolektivním (ne)vědomí. Život, na jehož konci stojí sice nevyhnutelná, ale bez mýtů a smysluplného poslání nesmyslná, „mechanická“ smrt, je podstatně hůř snesitelný, než život, ve kterém nám mýty a vzory ukazují vyšší smysl a cestu k jeho naplnění. Jak už C. G. Jung rozpoznal, jsou mýty, hrdinové a bozi výrazem bytostné potřeby naší psýché, vztahovat se nejen k něčemu, co ji a náš individuální život přesahuje, ale co je také v souladu s prastarou strukturou lidské duše, s tím, co lze nazvat kolektivní pod- nebo nevědomí. Proto jsem náhodně sebral deset konkrétních důvodů, proč se mi zdá návrat k mytologii mytologie nesmírně důležitý, především znovuobjevení specificky mužské, tj. „hrdinské“ mytologie. To vše samozřejmě aniž bychom negovali racionální a vědecky fundovaný přístup ke světu. Výčet si nečiní nároky na úplnost či řazení podle důležitosti.
1. Důvěra
Můj dědeček vyprávěl, že se za jeho mládí na vesnici ještě stvrzovaly všechny smlouvy stiskem ruky („plácnutím“), a papírového vyhotovení nebylo třeba. Právníci tak byli zcela zbyteční. Ráj na zemi? „Ti chlapi,“ říkal, „by si nedovolili před společným Bohem lhát.“ My muži nutně potřebujeme to, co nás všechny spojuje a co je větší, než my sami. K tomu pak máme důvěru a ta se odráží v důvěře i mezi muži.
2. Cítění
U C. G. Junga je „numen“ výraz, označující prožitek božstva, onu neosobní (nebo nadosobní) magickou sílu, jejíž přítomnost nám ježí chloupky v zátylku a naplňuje nás posvátným pocitem. Tento prožitek otevírá duši muže pro hlubší pocity, než jsou ty „obyčejné“, každodenní emoce. Je jako dýchací přístroj, umožňující muži-potápěči cestu dolů, do neznámého světa své duše, k intuici a podvědomí.
3. Smrt
„Smrti se nebojím, jen umírání“, říkají muži často. Jenže z hospiců a nemocnic zní, jak těžce se muži vyrovnávají se smrtí. Možná, že jeden z důvodů vězí v tom, že smrt a ne-bytí jsou tak „velké“, že se nedají logicky obsáhnout a racionálně pochopit. Nezralí muži to, co se nedá popsat, vytěsňují, a tak se potkávají se smrtí naprosto nepřipraveni. Teprve setkání s mýtem – tedy s tím, co je tak velké, že se to vymyká logickému uchopení, nás učí akceptovat „to velké“ aniž bychom tomu „rozuměli“ a tím nám ulehčuje přijetí (nikoliv porozumění!) smrti.
4. Smysl
Prakticky každá mužská mytologie se zabývá vztahem k ženě a k lidstvu/dětem. Určuje smysl bytí muže v relaci k těmto „jiným“. Mužská mytologie tedy nejen že zjemňuje muže, ale poskytuje mu i odpovědi na otázku „Proč jsem tady?“ a „Jak mám žít v souladu s celkem?“.
5. Vzor
Během krize důvěry k otcům (tato krize je v pubertě a s ní spojené fázi zpochybňování všeho nevyhnutelná) jsou „hrdinské“ tj. mužské mýty to, co nás nenechá zanevřít na muže. Archetypálně „správné“ mytologické vzory působí jako účinný protijed proti „módním“, pokřiveným vzorům (např. z pop-kultury).
6. Stáří
Mytologické postavy působí nejen svojí silou a hrdinstvím, ale také svou moudrostí a stářím. Spojení stáří (přičemž toto netřeba vždy chápat jako vysoký věk, ale i jako vyspělost a vědomé přijetí cyklického času) a moudrosti se s vynálezem instituce důchodu zhroutilo. Odsun z vykonávaného zaměstnání/povolání do ostatními spoluobčany nuceně financovaného „nicnedělání“ má za následek, že staří lidé se pro okolní společnost stávají zátěží, nikoliv užitkem. Mytologie nás učí, že stáří nemusí znamenat bezmoc a zmar. Tím dostává i pro mladší muže stárnutí a stáří pozitivní charakter.
7. Bolest
Každý mužský mýtus je spojen s obětí a bolestí. Tato je však, na rozdíl od „normálního“, neuvědomělého utrpení, prožívána jako smysluplná a přinášející odměnu. Krize, bolest, neúspěch či dokonce (zdánlivá) porážka pro mytologicky žijícího muže pak neznamenají takovou katastrofu, jako pro někoho, kdo své mýty nezná.
8. Láska
Mužské mýty učí rozlišovat muže mezi třemi nejdůležitějšími ženami v jeho životě, jež zároveň představují tři podoby Velké Bohyně: mezi Matkou, Milenkou a Smrtí (ta poslední je návrat k jiné podobě Matky – k té, která život nedává, ale bere). Tím se muž dostává do kontaktu se svojí vnitřní „Bohyní“ – s vlastním ženským principem, a to aniž by se stal zženštilým. Takový muž má větší šanci milovat bez závislosti na některém z těchto třech aspektů (tj. na náklonnosti/péči, na tělesnosti/sexu nebo na destrukci/negaci).
9. Síla
„Víra hory přenáší“, říká se. Jenže nový muž už nechce věřit, ale vědět, cítit, prožít. Chce zkušenost, nikoliv teorii. Prožitek archetypicky správného mýtu, spojeného ještě navíc s přírodou, s ostatními muži, se Sluncem, Měsícem a hvězdami, s lesem a řekou, mořem a bouří ho naplňuje onou zvláštní, mytickou a nezvratitelnou jistotou, která rozptyluje jeho existenciální pochybnosti a tím mu dává neobyčejnou sílu.
10. Ženy
Ženy už desetiletí velice vědomě pracují na své vlastní, ženské mytologii. Obracejí se k Bohyni, naslouchají mýtům o Inanně, Kálí, Máří Magdaléně, podnikají cesty do bájného Avalonu či na Krétu s jejími minojskými chrámy. Uvědomují si chybění menstruačních rituálů a vyprávění matek dcerám o ženách-bohyních. V mytologickém směru jsou čím dál aktivnější, což jim dává stále větší magickou převahu nad muži. Nebylo by na čase, podobně jak to udělal Toman a Lesní panna, „vyrovnávat v plavném skoku“? A to, tentokrát, bez strachu z podobného konce, který postihl zhrzeného Tomana?
Hezký mytologicky naplněný den s mnoha zázraky vám přeje
Jan
"Náš dnešní problém spočívá v tom, že ve jménu "objektivity" zacházíme se smysly pozorovatelnými jevy odděleně od jejich mytologické složky, kterou považujeme za čistě subjektivní. Tím skutečnosti vytrháváme její živé srdce a spokojujeme se s prázdnou slupkou, která nám zbyde poté, co vyloučíme ze svého experimentálního světa božstva."
Jeremy Naydler, Chrám kosmu, Volvox Globator 1999.
Výborná kniha přibližující nejen staroegyptskou mytologii...
--------------
3. a 4. ledna 2015 se uskuteční konstelačně-mytologický dvoudenní seminář vedený Janem na téma "Mytologie muže". Informace a přihlášky na www.konstelace.info/info-mytomuzi.html
