Podle šamansko-konstelační tradice existují čtyři druhy „duší“: rodinná, kmenová, esenciální a velká duše*.
Do té prvé se rodíme, v ní vyrůstáme, zde jsou naši rodiči a příbuzní a odtud přebíráme, většinou již jako malé děti, různé zátěže. Ta druhá je naše volitelná duše – tedy to, k čemu se rozhodneme patřit. Máme jich za život několik. Zaměstnání u nějaké firmy nebo v nějakém kolektivu, fotbalový klub, jemuž fandíme, víru, kterou vyznáváme, spolky a pidi-kmeny jako jimi jsou chovatelé drobného zvířectva či hráči počítačových her a také samozřejmě naše manželství nebo partnerství. Ta třetí je esenciální duše, tedy to, čím jsme jaksi „skutečně“, uvnitř nás samých. Sem se snažíme dostat skrze různé techniky osobního rozvoje, skrze moudření a zmoudření, nebo se sem propadáme jako důsledek životních krizí. Naše hlavní otázka je zde „Kdo vlastně jsem ve skutečnosti?“. Ta čtvrtá duše je Universum, ona záhadná nemateriální i materiální celistvost, odkud se do našeho individuálního života a kde se opět rozpustíme po naší smrti.
Ukazuje se, že tento koncept čtyř duší se dá velice dobře použít i na způsob, jakým prožíváme a utváříme naše partnerství – především první tři duše (nebo také stupně vývoje) určují, jak prožíváme zamilovanost, lásku, sex i dlouhodobý vztah. Je jisté, že každý náš partnerský vztah je směsicí všech třech typů. Přesto je užitečné, se podívat na základní typy vztahů, uvědomit si, který z popsaných typů je pro můj současný vztah dominantní a pochopit jeho výhody i nevýhody.
Poznámka k obrázku: Různé druhy či ještě lépe projevy lásky v nás existují paralelně vedle sebe. Láska jako taková je v mém pojetí síla podobná gravitaci. Jako gravitace i láska nemá opak - prostě je, i když je mnohdy překrytá zraněními, zlostí, smutkem či jinými emocemi. a Slunce a pádem na nos.
-------------------
Partnerství ovlivněné rodinnou duší
Tento druh vztahu je charakterizován tím, že v partnerovi/partnerce vidíme obraz otce, matky nebo někdy i vzdálenějšího příbuzného, se kterým jsme v rodinném systému „zapleteni“. Když říkám „vidíme“, neznamená to, že bychom si toho byli vědomi. Téměř vždy se jedná o podvědomé přitahování, o intuitivní výběr partnera, který (nebo která) dotyčnou osobu pak zastupuje.
Lidé, kteří v partnerovi mají jakousi náhražku jednoho z rodičů, používají často formulace typu „Ty jsi ten jediný (ta jediná)“ nebo „Bez tebe bych nemohl žít“. Tyto výroky značí, že ten, kdo takto smýšlí, do partnera projikuje toho, na jehož existenci byl jako malé dítě závislý – právě například jednoho z rodičů. Tito lidé mají pocit, že bez toho druhého nedává jejich život smysl, že bez partnera je jejich život nesnesitelný. Když je milovaná osoba kdesi v dálce a tím nedosažitelná, dostávají záchvaty úzkosti, či zažívají pocity opuštění nebo ohrožení. Toto upnutí se na partnera je po jisté době mnohdy vystřídáno náhlým odmítáním, jakýmsi „prozřením“, které může vést až k fyzickému odporu. V tomto druhu partnerství je buď jeden, nebo druhý partner (případně střídavě oba) často nedosažitelný, zadaný, neustále pryč atd., takže hluboká důvěra a otevřenost vůči němu je nemožná nebo realizovatelná pouze ve spojení s velkou bolestí.
Na druhé straně má tento druh vztahu i své výhody. Především je pevný – to v případě, že vzájemná závislost oběma partnerům vyhovuje. Dále může nahrazování nepřítomného otce či matky partnerkou nebo partnerem vést k přechodnému zlepšení zdravotní situace a zvýšení životní síly, což může být využito k uvědomění si prvotního traumatu (a druhotné závislosti) a nastartovat tím proces léčení. Partner, který nahrazuje to, co dříve chybělo, může přispět k uklidnění a posílení a tím i k stabilizaci neudržitelného stavu. Je ovšem jasné, že z vývojového hlediska je takováto situace v partnerství vždy nakonec neuspokojivá a často také končí osobní katastrofou nebo dlouhotrvajícím utrpením a frustrací, neboť závislá osoba nikdy nemůže trvale naplnit onu „černou díru“, která zůstala po tom, jehož rodičovská láska v dětství chyběla.
Partnerství ovlivněné kmenovou duší
Zde je důležité pochopit, co všechno se odehrává v oblasti kmenové duše. Tak především jde o naši volbu příslušnosti. Svůj „kmen“ vždy obhajujeme proti ostatním, soupeřícím kmenům – ať už je to firma, ve které pracujeme, klub či spolek, kterému věnujeme náš čas a pozornost, či partner/partnerka, kterého si vybereme a s kterým chceme založit rodinu. Jedním z charakteristik kmenové duše je tedy boj – ne náhodou vznikají všechny války právě zde.
Protože je kmenová duše nejvíce ze všech čtyř duší spojena s reálným, hierarchicky uspořádaným světem, hraje zde také velkou roli moc. Partneři, kteří jsou ovlivněni touto duší, budou spolu často zápasit. Budou se navzájem přesvědčovat o té své pravdě, soupeřit o správný způsob výchovy dětí a pokud se rozejdou, může vzniknout „válka Roseových“ – nelítostný boj o děti, majetek a výsadu, být viděn jako nevinná oběť toho druhého.
Samozřejmou výhodou a vlastně i cílem tohoto typu partnerství je růst a rozkvět vlastního, v případě úspěchu daleko za lokální hranice expandujícího kmene. To se brzy projeví v touze založit rodinu, postavit dům, mít lepší auto, lepší zahrádku a krásnější děti (případně zlatějšího retrívra) než „ti druzí“ – například sousedi.
Ženy ovlivněné kmenovou duší pudově vyhledávají pokud možno alfa-samce (v jakémkoliv ohledu), kteří zaručují, že se budou dobře starat o kmen (tj. rodinu) a úspěšně lovit mamuty (tj. vydělávat peníze). Muži preferují mladší, dobře vypadající a „voňavé“** ženy, které jim zajistí hojnost zdravých potomků.
Komplikace mohou nastat, pokud jeden z partnerů začne míchat do tohoto typu vztahu buď závislost z předchozího typu nebo svobodut a nezávaznost příštího druhu vztahu (viz níže). Protože prakticky všechny závislosti se vztahují na nějaká prožitá traumata v období našeho dětství, začne se na něj druhý partner dívat jako na dítě a zpravidla brzy přestane mít chuť na sex. Závislý partner se začne jevit jako nespolehlivý, slabý, neschopný uhájit společný kmen proti okolním nepřátelům, někdy dokonce bez-cenný. Nejedna manželská krize pramení právě z tohoto mechanismu.
Také přílišná nestálost a egoismus, tedy vlastnosti, které se hojně vyskytují u u osob, jež jsou přesvědčeny nebo předstírají, že se už dostaly do třetí, esenciální duše, nabourává společně postavenou konstrukci vlastního kmene. Pocity zklamání, výtky směřující na „zradu“ společného záměru a pocit křivdy jsou následky konfliktů mezi partnery ve druhém kvadrantu.
Partnerství ovlivněné esenciální duší
Nedůležitější charakteristikou tohoto typu partnerství je, že už neslouží k vybudování společného domova, ale ke vzájemnému růstu obou, na sobě nezávislých a přesto v hloubce spojených partnerů. Do esenciální duše se dostáváme přes přechodový rituál letnic, Lughnasadu (celý kruh čtyř duší a jeho projekce cyklus ročních období jsem podrobně popsal v mé knížce „Živoucí kruh“). Zde je náš úkol, přestat lpět na tom, čeho jsme dosud dosáhli (to ale neznamená to zničit!) a vzít s sebou pouze naši vlastní esenci, jádro, tedy to, co skutečně patří jen nám.
Prakticky jediná možnost vést tento typ partnerství vězí v tom, nic neočekávat, nic nevynucovat, nic neslibovat – prostě stoprocentně žít partnerství „tady a teď“. To je samozřejmě nesmírně těžká úloha, neboť čím hlouběji se dostáváme, tím intenzivnější prožitek spojení s partnerem máme a tím víc také toužíme po opakování těchto jedinečných momentů. Možná, že na cestě sem jsem již překonali žárlivost, tedy duši požírající pocit vlastní nedostatečnosti, který se ve svém důsledku projevuje touhou zajistit si partnerovu lásku jen pro sebe. Žárlivost patří většinou do prvního kvadrantu a dispozice k ní vzniká v důsledku nenasycení primárních potřeb dítěte skrze jeho rodiče. Jde o otočení výroku „Ty jsi ten jediný/ta jediná“ do podoby „Vyžaduji, že já jsem ten jediný/ta jediná“.
Ale i když nás žárlivost už netrápí (aspoň ne v její akutní podobě), zůstává stále ještě touha po pozitivních, duši laskajících prožitcích, naděje na cosi „ještě lepšího než teď“. Pokud poznáme někoho, s kým můžeme prozkoumávat hloubky skutečně nemajetnického, neinvazivního a nemanipulujícího vztahu, někoho, s kým si bytostně rozumíme i v oněch esenciálních věcech, skrze které se tento kvadrant vyznačuje, je nám strašně líto, nelpět právě na tomto výjimečném partnerovi/partnerce. Ale právě neulpívání je nejdůležitější výzva tohoto typu vztahu.
Partnerství tohoto třetího stupně ovšem ještě „neumíme“. Pokud se vůbec s podobným partnerem setkáme a zažijeme náznak totální svobody na jedné straně a zároveň dosud nezažitou hloubku, intenzitu a upřímnost na straně druhé, pak budeme stále a stále spadat do očekávání, nadějí, marného plánování, podprahových manipulací a následných zklamání, které tak dobře známe z předchozích kvadrantů. Budeme se muset vracet do kmenové a rodinné duše a s bolestí pracovat na zde nevyřešených problémech, abychom se zas a zase pokusili dostat se společně s partnerem do stavu naprosté přítomnosti, neočekávání a nelpění, byť na malý, zázračný, vše proměňující okamžik.
Přese všechnu nemožnost v těchto úžasných stavech vydržet se mi zdá, že právě tento druh partnerství je to, k čemu naším vývojem směřujeme. Je to, jako kdyby nás universum, bůh či Velká bohyně stále a stále postrkávali k tomuto druhu partnerství, a to i tehdy, když se zuby nehty bráníme. Možná že je to tím, že celá naše civilizace se zdá vstupovat do esenciální části vývoje – fixace na materiální růst a expanzi a tím i neustálé, vzájemné nepřátelství „kmenů“ se jeví stále víc lidem jako ohrožující a nesmyslné. Možná ale, že jsem to pouze já a lidé, kteří jsou mi blízcí, kteří se nacházíme ve fázi hledání naší esence, toho, co je ukryto v hloubce naší duše, a právě proto jsme podrobování zkouškám a vystaveni nemožnosti žít v posesivním a mocensky orientovaném partnerství. Kdo ví. Za zkoušku to určitě stojí.
Hezké dny s partnerem či partnerkou třetího stupně vám přeje
Jan.
--------
*Pojem „duše“ může být pro někoho zavádějící. Bert Hellinger, zakladatel systemických konstelací, zavedl tento pojem ve smyslu skupinového vědomí, které řídí rodinný, firemní nebo jakýkoliv jiný systém, složený s živých bytostí, a které se stará o to, aby tento systém přežil a úspěšně fungoval jako celek.
** Touha žen po okouzlující vůni, kvůli které kvetou parfumerie, je výsledek milionů let „primitivního“ výběru pokud možno zdravých a plodných partnerek. Před vynálezem preventivních zdravotních prohlídek byla čistá pleť a příjemná vůně ženy jediným dostupným indikátorem jejího zdraví a tím i schopnosti rodit děti.
pěkný článek
OdpovědětVymazatJane, mluvíš mi z duše - nevím sice z které :-), ale vidím to zkrátka s partnerstvím podobně. Děkuju, že jsi to shrnul a že jsem si to zrovinka dnes mohla přečíst.
OdpovědětVymazatJaru
A co čtvrtý druh? Jak by to vypadalo v něm? Velká Duše...?
OdpovědětVymazatHm 😊