pondělí 5. května 2014

Přichází exkluzivní klub: Padesát plus

Jeden z hlavních problémů naší kultury/civilizace je rozšířené vnímání stáří jako slabost, nemoc (ne-moc) a úpadek. Již delší dobu vládnoucí triumvirát negativních aspektů Marsu (expanze, boj, hrubá síla) Pluta (peníze, moc, závislost a destrukce) a Merkuru (politika, šmelení a mindfuck) zcela vytlačil moudrost, která znamená především nadhled, pochopení souvislostí a jistou pokoru vůči přírodě coby nadřazenému systému. Absence žen-bohyň ve zmíněném spolku mocichtivých má pak ještě za následek, že nám chybí vnímání zákonitosti a blahodárnosti cyklů, takže v mužsky-lineárním čase se všichni snažíme uniknout stáří a smrti, lpíme do posledního dechu na byť nedůstojném životě a nechápeme jeho cyklickou povahu. Není pak divu, že se stáří stává synonymem prohry.

Naše permanentní expanze navenek, která je poháněná touhou po stále větší akumulaci (nejen kapitálu), a která při tom zneužívá přirozené dravosti mládí, tak převálcovala veškeré hodnoty stáří, které ovšem současná společnost potřebuje jako sůl nejen k přežití, ale i jako profylaxi sebezničení. Je to totiž právě naše od přírody a pocitu sounáležitosti odtržená egoistická dravost, která nás všechny, ne nepodobné obřímu Titaniku, nechává řítit se na ledovec zániku toho, co společnost dělá hodnotnou a život v ní stojící za to, ho žít. A právě moudrost stáří se mi zdá být jedním z hlavních antidotů této suicidální síly, ne-li dokonce tím jediným.

Na tomto vývoji nejsou dnešní staří zcela bez viny. Lze jim totiž vyčíst, že se nechali převálcovat, že si nechali dobrovolně vytrhat zuby a obrousit drápy, neboť si nevšimli (jak už pravil Voskovec a Werich v „Katu a Bláznovi“), že se stárne kompromisy a nikoliv lety. Že se blbne postupně v blbém prostředí.

Dnešní potenciální stařešinové a moudré babičky, namísto aby učili, vysedávají před televizí, živoří z mizivého důchodu a jsou povětšinou devastovaní desetiletími nesmyslné a ducha zabíjející práce a přijetím názoru, že už k ničemu nejsou. Každý debilní reklamník vám také řekne, že pro skupinu padesát plus se už nevyplatí dělat reklamu, neboť už prostě na nic nemají. Mám pocit, že tomu mnoho starých a převážná většina mladých uvěřila.

Toto pojetí je naprosto zvrhlé. Ale současné návody na řešení - tak zvané recepty na „aktivní stáří“ - jakoby z oka vypadly vytváření rezervací, kde ve chráněném prostředí přežívá několik species jinak nepotřebných zviřátek a kytiček, jež všude jinde stojí v cestě stavbám dálnic, rubání uhlí či projektům technologických center. Státní či komunální vize aktivního stáří totiž neznamenají nic jiného, než vytvoření náhradních aktivit, tedy zabavení (= zábavu) těch, pro které společnost již nemá upotřebení. Asi aby si nevšimli smutného faktu, že nejen jejich názor je k ničemu.

To, co je nutné, je návrat starých lvů/králů do království, tedy do společnosti. Jenže ti starší a staří pánové, kteří jsou „nahoře“, kteří nám skrze banky, dozorčí rady a v omezené míře i skrze politiku vládnou, nejsou lvi, ale bůh-ví-proč mocní, leč skrz naskrz zkorumpovaní pseudovládci, kteří postrádají tu nejdůležitější vlastnost pro vládnutí, totiž moudrost. Ne, oni se nenacházejí v tom třetím, černém kvadrantu vývoje duše*, kdy po obětování dosaženého začneme mezi padesáti a sedmdesáti nacházet svoji spirituální esenci. Nejsou ani moudří, ani osvícení, nedostali se po fázi milování, plození a budování pozemských statků do hloubky poznání, nejsou nad věcí a neslouží celku, ale pouze své vlastní touze po ještě víc, po další akumulaci moci či kapitálu, jako by je toto mohlo zachránit před smrtí. Nejsou to mistři, ale oligarchové, kteří každým svým činem a každým dalším milionem pouze přehlušují strach z tělesného a duševního úpadku. Většina z nich je už dávno mrtvá, ačkoliv se stále ještě pohybují, kecají a manipulují.

A tak nezbývá, než že se již téměř vyhubení lvi a tygři, šedí vlci, mazaní staří lišáci, prastaré želvy, stoleté sůvy, dědečkové-kouzelníci a babičky-čarodějnice, prostě všichni potenciálně moudří, byvše vyhnáni ze společnosti dveřmi, do ní navrátí komínem.

Jak pomalu a krásně stárnu (tento rok mi bude šedesát), začínám svoji práci zaměřovat i tímto směrem. A tak bych vás, kteří jste padesát plus a nehodláte za deset či patnáct let patřit k ne-mocným důchodcům, chtěl pozvat na prazvláštní konstelační seminář** o stárnutí do síly a moudrosti. Seminář o tom, jak návrat šedých vlků a moudrých starých sov urychlit. Jak ze slabosti stáří vyjít do moudrosti a autority starého vládce. Jaké „pilulky“ k tomu potřebujeme, jaké vitamíny musíme najít a spolknout, jaké nástrahy a léčky mladých myslivců nám hrozí, jaké Karkulky a polomrtvé důchodkyně v nás samých třeba sežrat. Nikdo jiný nám v tom nepomůže, jen my sami.

Hezký den vám přeje
Jan

------------------
* Viz "Koncept čtyř duší"
**A zde je odkaz na plánovaný seminář.
------------------



Psáno na Krétě:
Autor coby padesát devět plus :-)