Sex a konstelace

Přepis článku pro časopie "Jóga Dnes" červenec/srpen 2017

O sexu bylo napsáno nespočet moudrých i méně moudrých knih, vytisknuty stohy článků, existuje mnoho erudovaných, ale i zcela pochybných sex-poradců (a poradkyň) a naše globální závislostní modla, internet, je sexem přímo zaplevelen. Proč tedy přidávat k onomu oceánu informací a domněnek ještě další slova, slova, slova…? Snad bych přeci jen jeden důvod našel – v mé konstelační práci se ukazují jisté souvislosti, kterých si málokdo všímá. Souvislosti, které mají přímý vliv na sexuální energii, která je podle mnoha autorit oním – přiznávám docela příjemným – bahýnkem, ze kterého vyrůstá lotos osvícení. Zvu tedy čtenáře na dobrodružnou a sebepoznávající cestu do první, druhé a kdoví i dalších čaker. A jsem zcela srozuměn, pokud se tento můj článek setká i s odmítnutím či se zcela opačným pohledem na „věc“. Vlastně je to teprve nesouhlas, jenž nás nutí myslet jinak a objevit odlišnou, tu svoji cestu.

Polarita

V kruzích těch, jimž učaroval osobní rozvoj, je jméno Davida Deidy již dlouho pojmem. Tento americký guru párových vztahů, do jehož první česky přeložené knížky „Cesta pravého muže“ jsem před pěti lety psal předmluvu, vnesl do partnerských poměrů pojem „polarita“. Věc je jednoduchá a krásně se s ní konstelačně pracuje: Pokud je polarita mezi mužem a ženou velká, přitahují se, a také to náležitě mezi nimi jiskří. To se především děje v takových poněkud „předpotopních“ vztazích – řekněme mezi Donaldem a Melanií Trumpových. On je prezident světa a ona blondýna. Potíž, alespoň podle Deidy, vězí v tom, že on je pořád jen ve své maskulinitě a ona pořád jen ve své femininní podobě a jednoho dne, pokud oba nezblbnou, je to přestane bavit. Nebo aspoň by mělo.

Na již zmíněném páru je vidět ještě další trabl. Velká polarita se sice přitahuje, ale oba dva si ve vztahu nerozumí. To má za následek hádky a nespočet mdlých nebo i sexistických mužských vtipů o naprosté nemožnosti porozumět ženě. Protože ženy vtipy nevyprávějí, nevíme (my muži), co si o tomto problému myslí ony, pouze se z jejich chichotání můžeme domnívat, že se smějí naší naprosté neschopnosti vnímat své pocity. O těch jejich ani nemluvě. Podotýkám, že toto píši z pozice mužů nacházejících se na prvním vývojovém stupni. O druhém stupni říká Deida, že se týká poněkud zženštilých mužů a racionálně orientovaných žen a jako příklad uvádí hippie-pár: On hraje na kytaru a píše poezii a ona má vystudovaná práva, přičemž oba protestují, třeba zrovna proti Trumpovi. Oba jsou oblečeni v pestré pulovry, těžko k rozeznání kdo je kdo, a většinu času poměrně high. Je jasné, že jejich sex bude vypadat dost odlišně od první, té polární skupiny. Zato si budou výborně rozumět.

Svoboda

Ačkoliv současný výskyt takzvaných alfa-samců mezi prezidenty a jinými potentáty naznačuje zrovna jakýsi roll-back k prvnímu vývojovému stupni (především té mužské populace), řekněme, že pro tu část lidstva, které se tento časopis dostane do rukou, je první i druhý stupeň jaksi pasé. Otázka je, co dál, a jak na té třetí vývojové příčce žebříku, vedoucího k nirváně, sex vypadá. Situace je jasná: Jak žena, tak i muž jsou zde v kontaktu nejen se „svým“ genderem, ale i se svojí vnitřní ženskou energii (u muže), případně se svým vnitřním mužem (u ženy). Obrazně řečeno jsou schopni v každé situaci svobodně zvolit, „co na sebe“. Pokud muž bude konfrontován s emocemi, je schopen je vnímat skrze svou vnitřní ženskou energii, ale i racionálně reagovat třeba svým vnitřním mužem. Jednoduše má na výběr. A když bude chtít žena zaparkovat pozadu do těsného místa mezi dvěma auty či pilotovat letadlo, zapne svojí mužskou část. I v sexu mají oba (či obě?) nyní mnoho možností otevřených. Mohou být „správně“ polární, ale mohou se též rozhodnout pro „opačnou“ polaritu, mohou mít velice citlivý a něžný sex, ale i „hardcore“, či zkoušet experimenty typu „spiritual BDSM“. Tajemství na této úrovni zní: Hravost. A objevování všeho, co je, co může být a co oba vede dál.

V konstelační praxi se ovšem několikrát objevil zajímavý případ jakési „falešné“ polarity. Klient –říkejme mu Max – byl vychováván svým otcem, který z něho za každou cenu chtěl udělat pořádného chlapa. I později, už na střední škole, se dotyčný dostal do party soukmenovců, kde chlapáctví a jistý druh mačismu byly podmínkou pro přežití. Max se tedy naučil téměř perfektně napodobovat „drsňáka“, ačkoliv pod touto maskou přebýval velice citlivý a zranitelný, jinými slovy málo polární člověk. Skrze svou kamufláž ovšem k sobě přitáhl ženu, která byla velice ženská a které onen „drsňák“ imponoval. Jeho falešná polarita se tedy setkala s její vášnivě ženskou, pravou polaritou. Jako následek se u něj objevila impotence. Teprve postavením polarit jsem v konstelaci mohli porozumět tomu, co se vlastně dělo. Jeho „přirozená“ (malá) polarita byla převálcována její a on se prostě snažil jí vyhovět. Což pochopitelně má za následek vyčerpání a … následné ochabnutí. I zde bylo řešením, že se oba, jak on, tak i ona naučili vědomě vnímat nejen svoji „přirozenou“ polaritu, ale i hravě a především vědomě cestovat mezi výrazně mužskou (byť částečně hranou), neutrální a výrazně ženskou energií.

Rozdíly

Pojďme se nyní podívat na další „konstelační“ téma. Tím je rozdíl mezi kluky a holkami a tím i pozdější rozdíly ve vnímání intimity. Začněme důležitým ne-rozdílem: Jak kluci, tak i děvčata se rodí z matek. Což má závažnější následky na sexualitu, než se zdá. Obě pohlaví totiž mají prvotní a tím i nejsilnější vazbu na ženské tělo. Kluci se po několika letech bytí u mámy musí (tedy – měli by) dostat k tátovi, na tu mužskou stranu, aby se z nich stali zodpovědní chlapi. To se, jak už jsem v jednom z předchozích článků líčil, mnohdy nepovede a takový chlapec se pak stává buď mamánkem, nebo zůstane viset kdesi v prázdnu mezi mužským a ženským principem, kde často propadá závislostem na různých drogách.

Pro porozumění rozdílu mezi sexem muže a ženy je ovšem důležité si uvědomit onu počáteční vazbu. Potká-li muž ženu, která ho přitahuje, je víceméně schopen s ní mít okamžitě sex. Její tělo totiž pro něj nebude „cizí“ – tělo ženy je mu důvěrně známé z doby, kdy byl miminem. Naproti tomu žena potřebuje delší dobu na to, aby získala k muži důvěru. Mužské tělo její buněčná (dětská) paměť nezná, neboť i ona vyrůstala u mámy a k tátovi se dostávala pomalu a jaksi na návštěvu. V sexu se to bude projevovat tak, že pokud žena tuto důvěru nezíská – ať už z důvodu příliš rychlého postupu muže nebo z hlubších důvodů – nebude se schopna muži zcela otevřít. Protože ale je ženský princip ve své podstatě pasivní, může se stát, že i přesto muže nechá vstoupit. Energeticky to ovšem znamená porušení jejích hranic a vede často ke gynekologickým problémům ve formě mykózy, zánětů, HPV-infekce nebo dokonce i k nádorovým onemocněním. Z předchozího lze pochopit, proč se například mezi prostitutkami, u kterých je sex odpojen od nutnosti důvěry a předchozího prohloubení intimity, vyskytuje velké množství žen, které byly v dětství buď zneužívány, nebo u kterých byly jejich tělesné hranice skrze muže (otce a jiné rodinné příslušníky) systematicky překračovány.

Emancipace

V důsledku emancipace žen během posledních cirka sto let jsou to dnes ženy, které jsou více schopny se pohybovat mezi mužskou a ženskou energií. Po mnoha mužsky dominovaných stoletích má jistá část naší společnosti šanci přiblížit se kulturám, ve kterých byly ženy uctívány jako odbornice na lásku, intimitu a sexuální energii. Je ovšem na mužích, překonají-li své ego těch, kteří „to vědí lépe“, a nechají-li se ženami vést. A je samozřejmě na ženách, jak dalece se osvobodí od naučené role pasivní a vyhovující manželky a stanou se rovnoprávnými partnerkami, Šaktími pro své Šivy, které si nejen užívají mužské energie svého protějšku, ale jsou také připraveny ho v jistých oblastech provázet taji emocí a intimity, a v případě, že se vést nenechá, vzít na sebe riziko konfliktu či dokonce rozchodu. V tomto směru jsou velice inspirativní knihy Daniela Odiera, francouzského autora a tantrického učitele, ve kterých popisuje setkání s indickou mystičkou a jeho učitelkou Lalitou Déví, která ho zasvětila do tantrického učení kašmírského šivaismu včetně praktikování důsledného neulpívání (aparigrahy) na partnera či partnerku. Posesivita, tedy touha vlastnit a kontrolovat, ať už speciálně našeho partnera, nebo všeobecně naše okolí, je vždy výrazem naší vlastní nejistoty, rodinných traumat a nezpracovaných konfliktů z našeho dětství.

Proto jde moje pojetí vztahů „třetího stupně“, o kterých pojednávají některé z mých seminářů, v tomto směru o trochu dál, než Deidovo – nejen že bychom se měli naučit cestovat v polaritě, a tím někdy přenechat vedení ženě, pokud to i pro ní je v pořádku, ale především si uvědomit, že za vše, co se děje ve vztahu, jsme spoluzodpovědní. Zároveň si musíme zvědomit všechna naše očekávání a projekce (matka, otec atd.), kterými svazujeme naše partnery, a to, co házíme na ně, vzít zpátky k nám samým. To nám dá možnost se až do posledního dechu našeho života učit, brát lásku, intimitu a sex jako nekončící, stále se proměňující cestu, kde prostě nevíme, co nás potká za příští zákrutou.

A nakonec?

Kdybych mohl dneska něco říci tomu náctiletému „Honzíkovi“, který v šedesátých letech minulého století začal pomalu a tápavě objevovat svoji sexualitu, bylo by to asi toto: „Užívej si nevědění. Jdi do dobrodružství intimity s tím, že nevíš úplně, jak se „to“ dělá, a klidně to i přiznej té úžasnici, kterou jsi potkal. Ona to také neví, ačkoliv oba děláte, že se neobyčejně vyznáte. Protože jen tak si dovolíte být překvapení, jít se zatajeným dechem cestou objevování, cestou srdce, cestou Erósu, do vášně i nejistot. Potkáš-li někoho, ke komu vzplaneš vášní, staň se tím ohněm a spal v něm vše, co víš. Staň se tím ohněm, který neplánuje, nedrží, nerozvažuje. Jedině tak se ti podaří vyhnout se tomu popelu na konci. A hele, kluku – to ti říká někdo, kdo je ty sám, jen o čtyřicet pět let starší, a kdo to pořád ještě takhle dělá.“

(Fotografie soch z Lakshmi-Chrámu v indickém Khajuraho, jež je vyzdoben mimo jiné plastikami tzv. "mithunami" tj. "nebeskými mileneckými páry".)