Něco zásadního se v dnešním světě vytrácí. Je ovšem možné, že to ve společnosti nikdy nebylo. Nebo jen u výjimečně šťastných lidí. Pokusím se to, co nám zrovna teď tak chybí, ukázat na příkladu konstelace. Koneckonců se tím živím.
Když si někdo postaví například svůj rodinný systém, tak si
následně sedne, a dívá se. Po celou dobu konstelačního procesu pozoruje osoby,
které zná tak dobře, zvenčí. Jakkoliv se u něho mohou projevovat souhlasné či
odmítavé pocity, to hlavní je, že není součástí dění. Dokonce ho konstelář ani
nenechá děj komentovat.
Klient, aspoň na malou chvilku, tak vystoupí ze zapletení, z pocitu,
muset reagovat na to, co členové jeho rodiny dělají nebo říkají. Tím se může dostat do stavu podobnému meditaci. Do pozice tak zvaného svědka, což je ještě o
krůček dál než pozorovatel. Ten ještě může to, co pozoruje, soudit, svědek
pouze je u toho.
Tento postoj má obrovskou sílu. Umožňuje nám přijmout i to,
co se příčí tak zvanému „zdravému rozumu“ či našemu vnitřnímu dialogu. Tedy tomu, co
Osho označoval jako mind. Tento „zdravý rozum“ je ovšem právě to, co nám
stojí v cestě za štěstím. Právě on nás dělá nespokojenými.
Srovnává totiž neustále to, co se kolem nás děje, s tím, o čem jsem
přesvědčeni, že by to tak mělo být.
Ale vraťme se k naší konstelaci. V ní stojí
(například) matka, otec, klientův bratr a on sám. Tedy jeho zástupce. Maminka
je pološílená, neboť má pocit, že je na všechno sama. Otec stojí hodně mimo
střed a dívá se z konstelace ven – je v práci, kam se zachraňuje před
rodinou, která ho stresuje a ženou, která po něm stále něco chce. Bratrovi se
daří velice špatně, protože se snaží mámu zachránit, což se mu samozřejmě
nemůže podařit, neboť je její dítě. A zástupce klienta od rodiny prchá též, ale
na zcela opačnou stranu než otec. Nevšimne si, že dělá to samé, jako jeho táta,
jehož ovšem nemá rád, neboť mu vyčítá, že tady nebyl. Hotový galimatyáš.
Pokud je klient, který je toho svědkem, jen trochu osvícený*, může se mu nyní velice ulevit. Dokonce by se v tomto okamžiku mohl stát o trochu víc osvícený. Uvědomí si totiž, že zvenčí se nedá říci, kdo má v tomto systému pravdu a kdo ne. Pochopí, že celé své dospívání a následný pobyt v zahraničí (on opravdu utekl) až do tohoto okamžiku svůj systém viděl pouze ze své pozice. A z této pozice také všechny zúčastněné soudil, případně jim cosi vyčítal. Což ho určitě neučinilo více šťastným.
A nyní se (konečně) dostávám k tomu, čeho se nám tak
bolestně nedostává. Je to schopnost, oprostit se, aspoň na chvíli, od informací.
Teď se možná ptáte, proč do toho pletu informace, když přece žijeme v době,
kterou hrdě nazýváme informační. Nuže: In-formace je vše, co nás formuje. Což
se děje už od ranného dětství, například když si maminka povzdechne: „Jsem na
všechno sama. A ty mi ještě přiděláváš práci.“ Hustota informací, jež se na nás
hrnou, se pak neustále zvyšuje. Kolik je dva krát dvě? Vyjmenuj Přemyslovce!
Při kolika stupních se vaří H2O? A tak dále.
Jednoho dne začneme informace sami vyhledávat, neboť si
všimneme, že tento svět odměňuje správné znalosti a vědomosti skrze to, co většina
lidí nazývá úspěch. Ne náhodou je v tomto slovu obsažen „spěch“, neboť
rychlost informací rozšiřuje možnost jejich uplatnění a tím i náš ú-spěch. A
tak se chceme informovat, nyní už sami od sebe, stále rychleji. Při chůzi čumíme
namísto po holkách/po klucích do info-mobilů a doma/v práci visíme před info-notebookem.
A pomalu z toho blbneme.
Nakonec si v záplavě informací (které nemají
pranic společného s pravdou) uděláme svou vlastní bublinu, ve které se
zabydlíme a kterou už nebudeme ochotni opustit. Ledaže by nám nějaká konstelace
ukázala, že vše je věc výkladu. Začneme věřit, namísto abychom se dívali. Nebo,
v pokročilejším případě, byli svědky.
Už dvacet let stavím, téměř furt, konstelace. A také, ve
výcviku**, je učím stavět své studenty. Což ovšem není můj hlavní cíl. Ten
spočívá především v tom, naučit lidi vidět svět z mnoha úhlů.
Tak nějak zvenčí. Což je obrovská úleva, neboť pak nemusíte „zaujímat
stanovisko“ a bojovat tak se všemi, kteří zaujímají jiné stanovisko. Dovolí vám to stát se tak silným, že unesete odlišné názory. Ušetří se
tím nejen hodně energie, ale člověk má pak velkou radost. Třeba z toho, že
si se „stanovisky“ může hrát. Taky přestane věřit všemu, co ti, kterým věří,
říkají. A především – dostanete se blíže k osvícení. Za to ručím.
Jan Bílý
---------
* Samozřejmě vím, že pojem „trochu víc osvícený“ je stejně smysluplný, jako „částečně
těhotná“. Ale dovolte mi mé malé pojmo-hravé potěšení.
** Další ročník výcviku „Konstelace, drama a rituál 2021“ začíná už 16.
července. Pro pár zájemců se místo ještě najde. www.konstelace.info/vycvik/
Žádné komentáře:
Okomentovat