čtvrtek 5. listopadu 2015

Imigranti - katastrofa nebo šance?

Toto jsou poznámky k mému diskuznímu příspěvku příští středu, 11.11., kdy jsem pozván na tématický večer s několika hosty, na němž bude řeč o současné imigrantské lavině. Omlouvám se tedy za heslovitsot jednotlivých bodů a za to, že jsem myšlenky, které jsem nastínil, nikterak nerozpracoval. Koho to zajímá, může na večer přijít.
(12. listopad, 18-21h: Večerní diskuze na téma "Imigrace - ohrožení nebo příležitost", Creativ Gate, Jindřišská 5, vstupné dobrovolné.
Info zde: http://akademiesobestacnosti.cz/program/imigrace-ohrozeni-nebo-prilezitost)

******************
▪ Čísla: V tomto roce se očekává, že do Německa a dalších evropských zemí přijde ca. 1,5 - 2 miliony uprchlíků. (Wikipedie). 1,1 milionu v Německu už je (stav konec října). Zdaleka se však nejedná jen o uprchlíky z „kruto-islámských“ zemí zmítaných občanskou válkou (Sýrie, Afganistan, Irák), těch je pouze ca. 1/3! Další třetina přichází z relativně „jistých“ zemí jako jimi jsou Albánie, Macedonie, Kosovo a Srbsko. Poslední třetinu tvoří uprchlíci z Afriky, dále z Ukrajiny, Ruska a podobných zemí. Existují odhady, že do Evropy se chce dostat ještě minimálně 2-3 miliony dalších uprchlíků, kteří již opustili domov.

▪ Příčina: Jakousi souhrnnou příčinu extrémní vlny migrace 2014/15 vidím jednoduše v tom, že lidé v zemích, kde se jim vede špatně (a nyní stále hůř) prostě toho už mají dost. Od jistého stupně ohrožení (válka, hladomor, nedostatek vody, sucho, extrémní chudoba) se prostě lidé vydávají na cestu kvůli záchraně vlastního „holého“ života a NIKDO je nezastaví. Existuje poměrně solidní teorie o klimatických změnách jako příčině válek a hladomorů, jež fungují v pozadí společenského a ekonomického úpadku mnoha zemí, speciálně v pásmu Blízký a Střední východ, severní Afrika, jižní Evropa.

▪ Ještě hlubší příčina: Důvodem tohoto skokového, překotného stěhování národů je propukající nestabilita světa jako celku v důsledku neudržitelnosti růstu a s ním související katastrofální spotřeby zdrojů (fosilní paliva, vzduch (CO2), voda, půda, biodiverzita atd.) Tato nestabilita byla již před desetiletími předpovězena (např. Club of Rome, 1972 „Hranice růstu“), pouze jsme se domnívali, že to bude vypadat jinak – že například nám „zhasnou světla“, nikoliv Syřanům či Albáncům. Námi chtěná a zprvu také vítaná globalizace (Klaus, korporace, proměna CR v montovnu Německa, rozprodej českého majetku do zahraničí, ale i „malý český člověk“, který si chce svobodně jezdit po světě) tak propojila svět do té míry, že „oni tam“ (jak někdo na FB napsal „ve středověku“) velice dobře vědí, co je možno mít „tady“. A logicky to chtějí.
Minulý rok jsem byl v Egyptě. Tam jsem se setkal s extrémní chudobou (důsledek masivního úbytku turistů) a zároveň na všech TV-kanálech běžely reklamy na západní způsob života s ledničkou, zavlažovaným trávníkem a zlatým retrívrem poskakujícím kolem dětí. Netřeba zdůrazňovat, že to byly reklamy velkých nadnárodních korporací (např. Unilever).

▪ Pokud bych chtěl být cynický: Sklízíme nyní, co jsme zaseli.

▪ Současná společenská diskuze v ČR: Je katastrofická. Drtivá většina lidí se dělí na pouze dvě, velice polární a do jisté míry i extrémní skupiny: Na ty, kteří chtějí zavřít hranice (v ČR ca. 80%) a na ty, kteří z humánních důvodů mají k tomuto postupu výhrady (v ČR odhadem 20%, v Německu 40-50%).
Ti první argumentují zánikem národa či ztrátou národní identity, islamizací, vidí za proudem imigrantů různá spiknutí (např. Putinovo Rusko nebo/a USA – obé ve snaze zničit Evropu; světová oligarchie – kvůli levné pracovní síle a konzumentům; Pražská kavárna, sluníčkáři a intelektuálové, jež jsou prý suicidální a kulturně na konci atd.) Mnoho z kritiků humánního postoje vůči imigrantům je pouze ovládáno svými povětšině nereflektovanými strachy a nenávistí*.
Ti druzí se zprvu dostali do extrémní pozice Angely Merkelové v létě ("Německo přijme všechny uprchlíky ze Sýrie"), ze které nyní pomalu vycouvávají (včetně Angie), mnohdy pochybnými argumenty (např. německý svaz podnikatelů vydal zprávu, že Německo potřebuje levnou pracovní sílu. Z jiného, podobného soudku je tvrzení, že Německo nepřežije bez omlazení obyvatelstva.

▪ Málokdy je slyšet: že jsme (tj. my-západní svět) nejprve přímo intervenovali do Iráku a Libye a nepřímo prakticky kamkoliv jinam, z čehož povstal Islámský stát a mnoho dalších nepříjemností. Také se moc nemluví o tom, že nyní Rusové masivně bombardují Syrská města (např. Alepo), odkud utíká zbytek obyvatel, což činí ve snaze podpořit již téměř padlého diktátora Bašára al-Asada. Také se nemluví o tom, že jak USA, tak i Rusko, Čína, ale i Německo, a Česká Republika (a spousta jiných států) pilně vyrábějí a stejně pilně prodávají zbraně kamkoliv do světa, například i do krizových a krizí ohrožených končin.

▪ Souvislosti: Jsou mnohé a nejsou hned tak vidět. Tak třeba jsme si zrovna odhlasovali prolomení těžebních limitů hnědého uhlí, neboť pár horníků nechce ztratit práci a ČEZ potřebuje levné uhlí. Málokoho napadne ale souvislost s klimatickou katastrofou, přičemž v ČR stejně stále ještě panuje Klausův názor, že se žádná klima-změna nekoná. Jenže ve světě se už docela seriózně mluví o tom, že Arabské jaro (tím to vše tak trochu začalo) je důsledek několika let extrémního sucha. A právě nyní hoří zbytky pralesů v Indonésii, neboť jsou
1. vypalovány, aby se daly založit plantáže palmy olejnaté, jejíž olej se nejen zcela zbytečně přidává do všech možných potravin (je levný, neteče atd.), ale ho i tankujeme v podobě tzv. biopaliv (připomínám zde jen řepku, Babiše a spol.), a
2. v celé Indonésii panuje extrémní a nezvyklé sucho (sám jsem se o tom mohl přesvědčit na Bali). Prý je „el Nino“ tento rok neobyčejně silný (a ještě bude!).
Ale zatímco střední Evropa je to poslední, co bude esenciálně ohroženo změnou klimatu, země jako Egypt (82 milionů obyvatel), Súdán (30 milionů), Čad (10 milionů), Etiopie (82 milionů) jsou touto změnou ohroženy již nyní. A to nemluvím o nějaké Indii. Ta opravdová legrace vypukne, až se dají do pohybu tyto zeně!

▪ Řešení: Samozřejmě žádná jednoduchá řešení neexistují. Uveďme některá „pitomá“ řešení:
1. Zavřít hranice ČR (jak???) a vystavět plot z žiletkového drátu opravdu nepomůže, pokud někdo utíká v důsledku ohrožení života. To bychom měli po komunistických plotech a minových polích už vědět. Někomu (Zeman??) se zdá, že by „pomohlo“ odvelet zbytek bojeschopné armády do pohraničí a nechat je střílet na „narušitele výsostného území ČR“. Rád bych ale věděl, kolik z těch současných ca. 20 tisíc vojáků je skutečně schopných bojového nasazení. Ale i kdyby všichni, tak při délce hranice ČR 2200 km připadá jeden voják na 100 metrů, ve dne v noci, furt. Ještě dobře, že k nám fakt asi nikdo nechce.
2. Zavřít vnější hranice EU. Jenže jak? Byli jste na Lesbosu, Chíosu, Sámosu nebo Kósu (všechno řecké ostrovy, které dříve patřily Osmánské říši a přímo se lepí na Turecko)? Já ano, turecké pobřeží je na dosah a Turci samozřejmě chtějí, aby uprchlíci putovali dál. Možná, že by byli ochotnější je nepouštět, kdybychom je vzali (Turky) do EU. To by zrovna nyní bylo ještě pitomější řešení...
3. Zavřít uprchlíky do internačních táborů (opravdu jsem už o tom slyšel, člověku se tmí před očima). To snad opravdu netřeba komentovat.

▪ Bolestné řešení: Uvědomit si a smířit se s tím, že svět v oné podobě komparativně neobyčejného blahobytu, který vděčíme faktu, že už dlouho žijeme na „úvěr přírody“, končí. Dříve jsem na setkáních německé Greenpeace diskutoval o tom, jak krademe naším konzumem a exponenciálním růstem budoucnost dětem. Nyní je mi šedesát a začínám chápat, že onu budoucnost jsme neodcizili našim dětem, ale nám samým. Ne, světla ještě nezhasnou. Ale budeme se muset o ně dělit. Nebo to odmítneme a nastane válka, válka o ten zbytek blahobytu, který nám zůstává na sklonku epochy materiálního růstu. Tedy přesně řečeno: Poté, co jsme si úspěšně pod sebou podřízli větev, na které sedíme.

▪ Opravdu nutné řešení: Dát hlavy dohromady a vymyslet, jak pokud možno bez větších ztrát a katastrof přejdeme z oné etapy materiálního růstu, expanze a predátorství vůči matce přírodě do etapy růstu štěstí. Z HDP do JDŠ (jemné domácí štěstí). Bhútán na tom už maká. Pokud drasticky omezíme náš konzum, pokud se uskrovníme a zařadíme konzumní zpátečku, nakazíme tím možná ty davy, které k nám dneska proudí, neboť chtějí také pračku, ledničku, televizi, auto... Pokud jim nejen řekneme, ale i ukážeme, že nás to opravdu neudělalo šťastnějšími, ale že to, proč je hezké žít, je láska, přátelství, Éros, moudrost, spiritualita, tak možná že obrátí a vrhnou se třeba do Ruska. Nebo na Saudskou Arábii. Případně se u nás nakazí a vrátí se s tímto poselstvím zpátky. Země by mohla být krásná. A jednou zase určitě bude.

Hezké dny vám přeje
Jan

-------------
*K tomuto tématu viz Slavoj Žižek a Václav Bělohradský o tzv. tekutém hněvu. Ten je produkován extrémní ekonomickou nerovností naší (a nejen naší) společnosti a "přelévá se" tu na cikány, tu na uprchlíky a jiné skupiny, ale málokdy postihuje pravou příčinu nerovnosti.