Otázka: Ráda bych se dozvěděla, zda se dají řešit také problémy mého syna. Poslední rok má problémy ve škole, protestuje, což je v jeho věku normální, ale co mě trápí, začaly se nám ztrácet peníze. Kdykoliv s ním o tom mluvíme, pláče a slíbí, že už to nikdy neudělá, ale pak se to třeba za 2 měsíce stane zase. Nikde na konstelacích jsem neviděla možnost přijít na skupinový seminář také s dítětem.
Odpověď: Rodinné konstelace by se nejmenovaly rodinné, kdyby jejich působení bylo omezeno pouze na dospělé. Otázka je pouze, kde se kořeny problémů vašeho syna nalézají. Představme si situaci, kde dítě začne být ve škole i doma „problémové“. Všichni se na něj kriticky dívají - situace by se dala konstelačně znázornit skrze přiložený obrázek.
Jak je vidět, všichni kolem syna, který vytváří problém, jsou jím jakoby fascinováni. Pokud chtěl váš syn pozornost, nyní ji zaručeně má. Pozornost v našem mediálním světě získávají ti, kteří dělají něco „šokujícího“, neobvyklého. Přitom nerozhoduje, zdali je to špatné, nebo správné, dobré nebo méně dobré. První závěr by mohl být ten, že váš syn chce a potřebuje pozornost, lépe řečeno jistý specifický druh pozornosti, například v jeho věku nesmírně důležité uznání svého otce, kterého se mu nedostává. A tak si bere pozornost jak umí. Konstelace ovšem může jít ještě o něco hlouběji.
Na obrázku vidíme konstruovaný příklad „obklíčení“ dítěte. Vzpomínám si ovšem na jednu velice podobnou konstelaci. I v ní stálo dítě v ohnisku pozornosti. Po dotázání zástupce, jak se mu daří, jsem dostali také „horkou“ odpověď: „Smažím se tu.“ A tak jsem dítě z kruhu vyndal a postavil ho stranou. Nyní se ukázalo, že dítě bylo pro celý systém velice pohodlné a do jisté míry i užitečné. Rodina a škola, tvořící dva mimochodem často znepřátelené systémy dítěte, se tak vůbec nemusely zabývat vztahy mezi sebou. Najednou se vyhrnulo mnoho otázek. Jak je to například mezi otcem a matkou? Mají naplněný vztah, takže se oba cítí ve své síle a mohou být pro syna „většími“? Z konstelací víme, že děti často zlobí, aby si ověřily, zdali rodiče jsou ještě „většími“. Dělají to tehdy, když necítí jejich převahu a sílu a jejich zlobení, hyperaktivita a někdy i horší činy mají za účel vyprovokovat rodiče, aby ukázalli, že jsou silnější. To pak ovšem rodiče ukazují na zcela pochybený způsob - sahají po násilí. A jak víme, násilí je projevem slabosti.
Ale u rodičů otázky nekoncí: Jak je to mezi školou a rodinou? Uznávají se navzájem nebo si konkurují ve smyslu, že každý z nich se považuje za povolanějšího ve výchově syna? A jak je to ve škole samé? Uznává učitelka autoritu ředitele nebo ji sabotuje? A jaký prospěch z toho všeho má psycholog? Pracuje v zájmu rodičů, nebo pro dítě?
Jak vidíme, je docela možné, že se v konstelaci ukáže, že váš syn vyjadřuje svým chováním pouze něco, co pochází ze systémů kolem něj. V tomto případě je marné, očekávat jeho změnu bez změny vztahů v jeho okolí. A v tomto případě by asi bylo málo platné, ho brát s sebou na konstelace, aby se jeho stav konečně zlepšil. Co ve skutečnosti vězí za chováním vašeho syna, se samozřejmě může ukázat až při skutečné konstelaci, můj příklad zde je pouhá konstrukce. Je ovšem i možné, syna na konstelaci vzít. Ale přitom je zásada, neřešit jeho problém, ale ten váš. A je také možné, udělat konstelace přímo pro děti a učitele ve škole. Ale o tom až někdy jindy.
V tomto ohledu bych chtěl upozornit na knihu o konstelacích pro děti, učitele a rodiče, která se jmenuje „Patříš k nám“ (Vydala Maitrea 2006) německé lektorky konstelací a pedagožky Marianne Franke. Objednat ji lze zde: http://www.maitrea.cz/vydavatelstvi/patris-k-nam
Váš Jan Bílý
www.konstelace.info
Žádné komentáře:
Okomentovat