Byl Josef Kožíšek (1861 – 1933), jemuž je připisována známá básnička „Polámal se mraveneček“, člen zednářské lóže? Či patřil dokonce k obávaným bavorským iluminátům? S odstupem času to lze jen stěží dokázat, nicméně v jeho na první pohled nevinně vypadající říkance je obsaženo hluboké esoterní zasvěcení. Podívejme se na celou věc detailněji.
Již v prvé sloce se setkáváme s několika podivnými fakty. Jistý mraveneček se prý polámal. Znamená to snad, že si třeba zlomil nohu? To těžko – obecně ke zlomeninám nepatří pocit „být jako v ohni“ (viz níže) a už vůbec se zlomeniny neléčí prášky. Co znamená tedy ono „polámání“? Určitě nejde o něco povrchního – jinak by se to nerozneslo v „celé oboře“. Mnohem pravděpodobnější je, že mraveneček se jaksi „celý“ polámal, že prochází hlubokou krizí, je „nalomený“, v jeho životě dochází ke „zlomu“. Zároveň ukazuje zdrobnělina „mraveneček“ na jeho relativní mládí. Jedná se tedy o přechodovou krizi? Na mysli nám vytanou důležité iniciační rituály mladých mravenců. Ale budiž – ve skutečnosti (ještě) nevíme, co mladého mravence vlastně tak zasáhlo.
Zrovna tak tajemně, jak říkanka začala, ovšem i pokračuje: „…ví to celá obora, o půl noci zavolali mravenčího doktora.“ Tak především – jak je možné, že v dobách, kdy toto dílko vznikalo, se během krátkého času o mravencově krizi dozví celá obora? Nezapomeňme – konec devatenáctého století: Žádný internet, žádný facebook, žádné esemesky, dokonce ani televize! Zde je zcela jasné, že autor pracuje s mimosmyslovým vnímáním – ano, jde o telepatii. Autor byl zasvěcen do teorie Ruperta Shaldrakeho o morfogenetických polích a to ještě před narozením tohoto vědce. Nyní, o půlnoci, je volán tak zvaný „mravenčí doktor“. O půlnoci??? Už jste se setkali s lékařem, který k nemocnému přijde o půlnoci? A proč právě o půlnoci, kdy – řečeno s klasikem – se hroby otevírají a hodina duchů nastává? Zjevně chce autor jemným, leč nepřehlédnutelným způsobem zpochybnit účinnost klasické medicíny, kterou záměrně posouvá do blízkosti čarování a podobných, pravému Iluminátovi coby břídilství se jevících metod.
Jak lehce uhádneme, tento alopatický packal neuspěje. Po směšně nicotném, rádoby odborném vyšetření („doktor klepe na srdíčko“), jehož účel leží spíš než v určení diagnózy v ohromení okolostojících, se uchyluje ke své jediné síle – psaní receptů. Namísto aby „třikrát klepal na srdíčko“ (prastarý a tajný iluminátský pozdrav), doporučuje pouze „třikrát denně prášek…“. No a samozřejmě předepisuje cukr – jak víme, jeden z nezhoubněji působících civilizačních jedů. Opravdu div, že po tomto druhu „léčení“ mraveneček přežije do druhého dne.
Ovšem – stěží. Jak víme, pacient setrvává „jako v ohni“ a po soumraku pláče. Ano, loučí se s životem. Události (my ovšem už tušíme, že se jedná o zasvěcení) nabývají rychlý spád. Každý zasvěcovací obřad má několik částí, z nichž možná nejdůležitější je „vzdání se všech nadějí“, neboli „malá smrt“. Jak se v jednom stěžením díle posvátné Kabbaly (De Sanatio Formicae Mirabilis) píše, je „před východem Slunce noc nejtemnější“. Ve světle tohoto poznání je ovšem docela možné, že návštěva pseudo-doktora byla předem a potají domluvena a sloužila pouze k vyvolání mravenečkovy naděje a jejímu definitivnímu rozmetání. Consummatum est.*
Nyní se dostáváme k samotnému zasvěcení, které je samozřejmě nejen přechodem na „druhou stranu“, ale i (vy)léčením všech těch neduhů, které patří ke stavu nezasvěcenému. Propůjčíme slovo opět básníkovi: „Čtyři stáli u postýlky“. Jedná se samozřejmě o čtyři elementy, čtyři archanděle, čtyři duše** nebo i čtyři evangelisty. Od nepaměti jsou vládci čtyř stran voláni na ochranu a pomoc při rituálech. Tito vládci stojí v rozích posvátného mícta, kruhu či jen postele, a to na východě symbol vzduchu (orel sv. Jana), na jihu symbol ohně (lev sv. Marka), na západě symbol vody (býk sv. Lukáše) a nakonec na severu symbol spojení člověka s nebem – anděl sv. Matouše. Postel mravenečka tak byla pravděpodobně směřována do úhlopříčky mezi severozápadem (hlava) a jihovýchodem (nohy, alespoň některé). Obřad může začít.
Viděli jste „Pátý element“? Zde, na konci filmu, je podobný obřad krásně ztvárněn. Pátým elementem je Lilu – krásně rudovlasá Milla Jovovič, která podobně jako mraveneček leží (ovšem nikoliv kdesi v mraveništi, ale v egyptském chrámu) mezi čtyřmi elementy a nad kterou se sklání podobně božský Bruce. Ale vlastně oním pátým elementemnejí (jen) člověk, ale především láska, jež hoří v jeho srdci („celý den byl jako v ohni“, „klepe na srdíčko“ atd.). Kdo ale zažehl oheň pátého elementu v mravenečkovi? Kdo stojí u jeho postýlky a hladí ho po čele? Nějaké rezavá mravenčice? Nebo starší mentor? Koneckonců o homofilním charakteru mnoha iniciačních obřadů speciálně tajných spolků víme své. Zde ovšem básník o podrobnostech taktně pomlčel, z pochopitelných důvodů. Koneckonců se jedná o básničku pro malé děti.
Než ovšem „zdravý mraveneček ráno skáče z postele“, musíme se zmínit ještě o jedné důležité maličkosti. Totiž o „pofoukání na bolístku“. Už vás napadlo, proč se nejen malým dětem „fouká“ na zranění a nikoliv třeba lije desinfekce? (To samozřejmě také a nyní možná už výlučně, neboť na staré dobré zvyky racionálně zapomínáme.) Jde opět o prastaré magické myšlení. Oheň sice čistí (proto „vypalujeme“ ránu, i když to díkybohu děláme vodičkou a nikoliv žhavým železem), ale původní, před-traumatický stav dokáže navodit jen … duch. Nebo vz-duch. Ten také byl na samém počátku, a to nejen v Bibli (coby „slovo“), ale i v Upanišádách coby Átman. Němci z toho mají ještě dodneška „Atem“ – dech. A tak se nedivme, že malému mravenečkovi jeho rezatá mravenčice v roli pátého elementu „foukne“ do aury a tím (a nejen tím) ho iniciuje.
Není tedy divu, že přiletí-li do Prahy nějaký/á šaman/ka (zažil jsem jich několik), hned po vystoupení z létadla nasaje vzduch a praví: „Your czech people, you’re magic.“ Není divu. Učíme se to už od dětství. Ať se vám hezky skáče, nejen z postýlek ale i do nich.
--------------
* Consummatum est – dokonáno jest, poslední slova Ježíše na kříži.
** Viz mé stránky o „konceptu čtyř duší“ www.konstelace.info/doplnky-4duse.html
1 komentář:
Paráda :-) díky
Okomentovat