Že až na malé výjimky se umění zrovna nekoupe v hojnosti, je chronicky známo. Divadlo, ale i výtvarné umění, poezie či tanec už dlouho obchází tak trochu s kloboukem – ať už úřady kvůli grantům, nebo podnikatele a firmy s nadějí, proměnit je ve sponzory. Postavíme-li na tyto „dary“ konstelaci, uvidíme téměř vždy, jak záludná a pro obě strany energeticky nevýhodná je to situace. Obě strany se totiž kdesi v hlubinách duše dívají na toho druhého s despektem. Umělci mají často pocit jakéhosi nároku na podporu, neboť oni přece dělají „umění“. Sponzoři* se dívají na umělce jako na ty, kteří by bez nich nepřežili. Obě strany se tak považují (v konstelačním smyslu) za větší, a tím dělají protistranu menší. Obě strany jsou přesvědčeny, že dávají. Umělci si v důsledku pak nechtějí nechat mluvit do jejich umění a sponzoři by nejraději kontrolovali umělce (coby své „děti“), zdali dělají věci (tj. umění) správně. A tím mezi nimi nemůže existovat partnerství.
Jak víme nejen z konstelací, partnerství se podaří jedině tehdy, jsou-li partneři na stejné úrovni. Někdy se stává, že jeden z partnerů má víc peněz, nápadů, empatie, krásy, či jiného, pro oba důležitého statku. Potom ten druhý partner toto vyvažuje tím, co on/ona má v přebytku. Ale to není vše. To nejdůležitější v partnerství je fakt, že se oba navzájem zrcadlí, že se vzájemně ovlivňují a tím i mění jeden druhého – přímo a stále. Pokud jeden „zaparkuje“ a už se měnit nechce, dochází téměř vždy ke krizi.
Ve vztahu mezi uměním a byznysem ovšem dosud panovala zcela jiná situace. Byznys* vytvářel skrze své podnikání zisk. Řekněme, že pan Novák vyráběl ocel a z ní následně třeba i zbraně. Vydělal obrovské peníze, jejichž část „strčil“ do umění. Stal se sponzorem – podporoval umělce, a protože možná měl i skryté, neuvědomělé špatné svědomí, neboť jeho zbraně ničili kdesi v jiných zemích život, daroval část svých prostředků na výstavbu mateřských školek. A dejme tomu, že si na narozeniny pozval do své vily nejen děti z „jeho“ školky, ale i básníky a dramatiky, kterým dobře zaplatil. Konstelačně vypadá situace takto:
„Nadhodnotou“ rozumíme vše, co plyne od umělců k Novákovi, ať už se jedná o estetický či duchovní prožitek, společenskou prestiž, nebo jakékoliv jiné výhody ze společného „dealu“. Povšimněte si, že umělci nebo umění sice ovlivňuje Nováka, ale nikoliv jeho byznys. Jinak řečeno, ocel, kterou Novák vyrábí, umění nezmění. Zde sice můžeme mluvit o jakémsi partnerství mezi Novákem a umělci, nikoliv však mezi uměním a byznysem. A opačně se ani schopnost Nováka vytvářet lukrativní byznys nikterak neprojeví v proměně umělce.
Zcela jiná situace nastane, připustíme-li radikální změnu ve vztahu mezi uměním a byznysem. Tento nový model partnerství je zachycen ve druhé konstelaci.
Zde Novák dovoluje (řekl bych spíš podporuje) přímý vliv umění na své podnikání. Mezi Novákem a umělcem panuje nejen partnerský, ale vůči jejich produktům téměř rodičovský vztah: Oba jsou rodiče nejprve umění (chcete-li, Novák inseminuje penězi umělce ke tvorbě dítěte-umění), umění následně působí na Novákův byznys, který tím mění v souladu (doufejme) s celým systémem a byznys vytváří další zisk (ať už materiální, nebo duchovně-spirituální povahy). Celé „sponzorství“ se tak stává harmonickým cyklem, koloběhem energií.** Dodatečná výhoda pro umělce vězí v tom, že se takto stává i jakýmsi spolurodičem byznysu a tím se učí nejen podnikat, (tj. být úspěšný i v materiální sféře), ale i přebírá jistou část odpovědnosti právě za onen byznys. Nebude se tedy nikdy dívat na byznys jako na přízemní dojnou krávu pro své vysoké a od reality odtržené umění.
Je mi jasné, že jako všechny nové koncepty, i tento „partnerský“ je ve stádiu, kdy mnoho byznys-lidí řekne: Hezké, ale vysvětlete mi, jak mi experimentální divadlo může zasáhnout do výroby šroubků. Mám, jako tak často, výhodu „vedoucího konstelací“. Mohu totiž říci: „Nevysvětlím, neboť to (ještě) neumím. Je na nás všech, abychom z toho, co konstelace ukazují, z onoho rozšíření našich možných způsobů vnímání reality, vytvořili něco, co bude fungovat.“
-------------
* Případně stát či instituce, pokud mluvíme o grantech.
**Dodejme ještě, že je myslitelný i opačný cyklus: Umělec přímo ovlivní Nováka, ten mění svůj byznys, který působí na změnu umění, jež zpětně mění umělce. Ale to už to komplikujeme asi příliš :D.
Ps.: Odkazuji na další, zajímavou diskuzi k tomuto článku na mém FaceBooku www.facebook.com/jan.bily.666
Žádné komentáře:
Okomentovat