Hned na začátku vidím jednu souvislost. Když jsem vypsal zbrusu nový seminář pro starší lidi „Padesát plus“, podivovali jsme se s mojí organizátorkou Alenou nad rychlostí, s jakou byla kvóta pro ženy vyčerpána. Na seminářích si vždy držíme ca. 30% volných míst pro muže, kteří se většinou hlásí až na poslední chvíli. Tentokrát to však bylo ještě drastičtější: Během dvou týdnů se nahlásilo dvakrát více žen, než jsme měli míst a NULA mužů*. Jako kdyby muži nestárli. A to přesto, že jsem v popisu semináře kladl důraz na hledání a nacházení síly a moudrosti v procesu stárnutí a neoperoval třeba řešením problémů s prostatou.
Ta souvislost mezi nechutí zabývat se svým stárnutím s trendem k mladým milenkám je nasnadě: Taková milenka dovoluje nám starším chlapům přeskočit stárnutí – onen proces hledání a nacházení hloubky a tím i stávání se moudrým. Poněkud sarkasticky řečeno představuje mladá milenka bezbolestnou zkratku z playboye do demence, přičemž ten první stupeň stojí vývojově ještě před zodpovědným otcem a manželem. Takže pro potentní staříky znamená taková MM fungující způsob, jak vyvléknout svůj krk ze smyčky, jež se už už začíná stahovat, a to tím, že o několik vývojových etap couvnou.
Jenže, pokud ve společnosti začnou chybět staří moudří muži, nemůžeme se divit, že se společnost stává docela infantilní. Že na nás z každého rohu křičí reklamy, za jejichž hloupost by se nemuseli stydět ani dřívější komunističtí propagátoři, ale našim mladým a dynamickým spoluobčanům to nevadí, především, protože nikdo už stejně nekouká po okolí, ale pouze a jen do svého smartfonu. Že nám vládne kasta zcela neschopných politiků, které ale s tvrdohlavostí malého dítěte (či snad dementního důchodce?) stále a stále volíme. A že namísto abychom řešili to, co je opravdu důležité, zabýváme se konzumováním ať už materiálních statků či virtuální reality.
Jsou tedy mladé ženy příčinou nedostatečné dospělosti starších mužů řekněme mezi padesátkou a sedmdesátkou? Právě té generace, jež by měla na svá bedra vzít správu res publica – věcí veřejných?
Tak nejprve – kdo jsem já, abych soudil. Sám jsem měl vždy mladší, posledních deset let o hodně mladší partnerky. Na moji omluvu budiž řečeno, že jsem nikdy neutíkal od ženy a dětí, ale to asi neplatí. Za druhé, milenkám nelze dávat vinu, neboť „deal“ je pro ně v mnohém výhodný. Starší muž je většinou již stabilní, materiálně zabezpečený a jeho děti představují jistou záruku možnosti dalších dětí. Také často nahrazuje roli přijímajícího otce, u kterého si mladá žena může vyřešit zraněné ženství, jehož příčinou byl její skutečný otec, nebo dokonce u něj ochutnává tak trochu „zakázané ovoce“, tedy jisté dobrodružství plynoucí ze společensky poněkud chytlavé role. A do třetice prostě některé MM dobře vědí, že fakt, že stárnoucí muž se za své vrásky, bříško a možná i slabší erekci ve skrytu duše poněkud stydí, pro ně představuje velikou výhodu v onom nonverbálním obchodním jednání o botičkách, kabelce a malém rychlém autíčku.
Ale ani muže nelze vinit. Nic na světě ho totiž nemotivuje, od své stárnoucí ženy a případné rodiny neutíkat. Náboženské normy jsou fuč, etika jakbysmet, naopak atraktivní MM po jeho boku ukazuje celému světu, že „na to má“. A pra-pra-základ každého mužského mýtu je znovuzrození. Což bezchybné bříško třicetileté určitě lépe slibuje, než pohled do zrcadla. Jenže – pouze zdánlivě.
Neboť ten opravdový mužský mýtus jde jinak. Osiris, egyptský vzor transformujícího se muže, byl roztrhán na kousky svým vlastním stínem – bratrem Setem. Poté ho jeho žena (mimochodem – vlastní, nikoliv MM) dala za pomoci magie dohromady. Jen jeho penis se nenašel, tento důležitý kousek totiž spolkla jakási ryba v Nilu. Kdyby se to nestalo, mohla Isis počít jejich společného syna Hóra zcela normálně. Pak by stárnoucí Osiris měl dítě, možná i vícero dětí, tak jako miliony jiných otců. Třeba by i on pak utíkal k mladším milenkám, kdo ví. Koneckonců jeho mpozdější božský kolega, Zeus, se tím proslavil.
Ale hlubší smysl Osiridova mýtu spočívá v tom, že jeho žena musela použít umělý falus, zhotovený z ryzího zlata. Dlouho jsem si lámal hlavu, co to znamená. A dnes bych tvrdil, že nám to ukazuje, jak je znovuzrození muže spjato s jeho transformací, nejen té spirituální, ale i proměny jeho sexuality. U muže se jeho „obnova“ neděje tak jako u panenské Artemis omlazením. Muž prostě nemůže vstoupit do kouzelné lázně a vystoupit z ní jako pana, tedy pardon, jako mladý playboy, a zrovna tak se nemůže znovuzrodit skrze erekci, vyvolanou mladou a atraktivní milenku. Neboť takový krok znamená jeho couvnutí před děsem stárnutí a smrti a především před strachem ze ztráty potence, couvnutí do pozice malého kluka, jenž se bojí být v noci sám, a tak, s přibývající temnotou, si píská a pouští kreslené grotesky. Muž musí jít dopředu.
Mýtus o znovuzrození vypráví nejen o setkání s vlastním stínem, tedy se strachem, zoufalstvím, bezradností a bolestí, ale také o projití prahem smrti a transformaci obyčejného ve zlaté. Jedině tak může vzniknout jakési vyšší mužovo dítě – on sám v zářící podobě boha Hóra, tedy vítězícího světla. Právě fakt ztráty falu**, celé mužovy chlouby, hrdosti a pohlavní moci je zde klíčový. Je to přesně to, čeho se my muži bojíme ještě více, než smrti: Naší ne-schopnosti.
Představuji si tu scénu, kdy milující Isis dává dohromady svého muže. Osiris je už (téměř) kompletní, ožívá, otevírá oči a vidí svoji (nádhernou) bohyni. Velkou lásku. A ta se jemně dotýká jeho čela a říká: „Víš, něco ti musím říci. Dělali jsme co jsme mohli, ale tvůj, ehm, no, ten nejlepší kousek jsme nenašli. Je mi to fakt líto.“ V tomto okamžiku se před (každým) mužem otevře propast a on má jen dvě volby: buď zůstane ve své depresi, nebo tou propastí projde. Obojí nás děsí, ale to první nás nikam nepřivede. Obojí znamená také jistý druh celibátu, duchovní instituce, jež v poslední době byla téměř zapomenuta.
A tak doufám, že mužů, kteří mají odvahu se zabývat svým stárnutím, bude přibývat. Ne snad kvůli obsazenosti mých seminářů – o tu se nebojím. Daleko spíš bych chtěl žít v zemi, která oplývá nejen medem a strdím, ale i staršími muži (a ženami), jimž jejich stárnutí sílu dává a nikoliv bere. Kteří, tak jako prastaří moudří Egypťané, věří, že stářím se vracíme k prameni magie, kterou můžeme akumulovat a skrze kterou se dostáváme tam, kam se obyčejný „mladík“ (chci říci smrtelník) ještě dostat nemůže. Totiž ke hvězdám.
Hezký večer přeje
Jan.
------------
*Nyní je již situace příznivější, nicméně stále je ještě několik volných míst pro muže. Pro zájemce: Informace o semináři zde.
**Pro pokročilé: Mužova schopnost plození patří (zrovna tak jako ženina) do druhého kvadrantu, do tzv. kmenové duše. Zde se nachází vrchol „pozemskosti“ a tak je s překročením hranice do třetího kvadrantu, kde vládne tzv. esenciální duše, oběť mužova falu (byť symbolická) smysluplná.
Obrázek:
Probuzení Osirise.
Zleva: Isis, Osiris, Hórus. Reliéf v Osiridově chrámu v Abydos, horní Egypt.
