neděle 22. ledna 2017

Svět podle Trumpa

Stávající 45. prezident Spojených států (bohužel) není nějaký podivín, který se jakýmsi nedopatřením ocitl v čele nejmocnější země této planety. Trump zosobňuje zcela výstižně vývoj našeho světa, s jehož důsledky – ať se nám to líbí nebo ne – se budeme muset nějak popasovat. Po letech, kdy se zdálo, že vývoj je jen jeden a ti, kteří jdou „pomaleji“ se prostě pohybují ve šlépějích těch „rychlejších“ se nyní svět rozděluje na dva nestejné skupiny.

Možná že to, co píšu, bude znít elitářsky, arogantně. Ujišťuji, že to tak není míněné – pouze patřím do té menší skupiny, která si dlouhou dobu myslela, že je „vpředu“. Asi to znáte: Osobní rozvoj, schopnost pohledu na celek, vnímání souvislostí, pocit spoluzodpovědnosti za to, čemu někteří z nás říkají „Matka Gaia“. Nyní vidím, že nejsme vpředu či vzadu, ale jaksi „mimo“. Tam, kde jsme, nás totiž většina odmítá následovat. A výčitky, nespokojenost, agrese – to vše nedává smysl, protože to nikomu, ani té malé skupince, ani oné větší nepomůže. Jak víme, je demokracie (poněkud zjednodušeně) vláda většiny. Tečka.

Ve své geniální knize „Zvedá se severní vítr“ popisuje Robert Graves „novokrétskou“ společnost, ve které se lidé pohybují pěšky nebo na koních, ve které vládne systém trochu víc matriarchální než patriarchální, kde je technologie striktně omezena na nezbytné minimum a magie a věda jsou sestry, nikoliv nepřátelé. Graves nepopisuje detailně, jak by tato v budoucnosti sídlící společnost měla vzniknout – jen naznačuje, že představuje jakýsi ostrov moudrých, který je obklopen světem, ve kterém vládne (ještě?) starý pořádek se všemi neduhy a problémy, který zná i náš současný svět. Obyvatelé tohoto „starého světa“ nechávají novokrétskou společnost na pokoji, protože je ničím nepřitahuje. Poměry na Nové Krétě nejsou ideální, nicméně ve srovnání s tím, co známe my, jsou Novokréťané podstatně dál, neboť neřeže onu příslovečnou větev, na které sedí. To my děláme, a dokonce s gustem.

Gravesovu knihu zmiňuji z jednoho jediného důvodu. Je čím dál jasnější, že ta „naše“ představa o vývoji společnosti není a nebude sdílena většinou. A že je také nemožné, se stáhnout na nějaký „ostrov“, kde bychom onu představu – o udržitelnosti a laskavosti, o porozumění mezi mužským a ženským principem, o konci drancování Země – mohli realizovat. Všude ve světě vyskakují Trumpové, Putinové, Erdoganové, Orbánové, Duartové či Zemanové jak houby po dešti. Všimněte si, že jsou to většinou muži. A ačkoliv zcela jasně nehájí zájmy většiny – pouze to tvrdí – jsou právě onou většinou nadšeně přijímáni, neboť slibují návrat ke starému pořádku. A protože většina lidí se změn, nejistoty a neznáma bojí, volí a podporuje je.

Možná, že tento strach, který v současnosti stále narůstá – ať už jako strach z uprchlíků, teroristů, krize, homosexuálů, sluníčkářů, feministických gender-jihádistek nebo docela obyčejný strach z budoucnosti, která už nebude tak růžová, jakou nám ji slibovali, byl v lidech vytvořen uměle. Je ovšem též možné, že tento strach, který je nám (těm v menšině) cizí, je zcela přirozený. Je to úplně jedno, neboť je to právě tento strach, který já nazývám strachem před opuštěním kmenové duše*, před krokem do neznáma, který vynáší do prezidentských úřadů „silné“ vůdce. Dávám slovo „silné“ do uvozovek, protože sílu vnímám zcela jinak. Tito vůdci – a to je jejich další charakteristika – se strachem operují, šíří ho a spoléhají na jeho účinek, neboť právě strach je dostal tam, kde nyní jsou.

Po opuštění kmenové duše a po projití onou krizí, která se na konci kmenové duše vždy nachází, se dostaneme do esenciální duše. Zde nefungují kmenové – nebo chcete-li stádní – mechanismy. Zde se nelze opřít o ideologii, o „naši“ pravdu, o silné vůdce. Zde selhávají tvrzení, že z holek mají být maminky a z kluků kosmonauti nebo prezidenti. To neznamená, že by nemohli. Ale nemusejí. Zde, protože esenciální duše je už docela blízko smrti, přestává strach z ní strašit lidi. Ne že by se zde chtělo umírat. Právě zde je život nejkrásnější. Ale už tu není tak důležité, přežít za každou cenu. Jistoty zde mizí. A to vydrží málokdo.

Zmíněná propast mezi kmenovou a esenciální duší – nazývejme ji kabalisticky Abyss – děsí. Je to jakési síto, které propustí jen ty, kteří přestanou lpět. V klasické józe se neulpívání nazývá aparigraha, kterýžto výraz je někdy překládám také jako „nehrabivost“. Tato propast logicky odrazuje především ty, kteří jsou přesvědčeni, že mají co ztratit. Ty, kteří jsou v jistém smyslu hrabiví. Proto se také za ni lehčeji dostávají těžce nemocní, manažeři po infarktu, chudí duchem a blázni, lesbičky a gayové po „comming out-u“, někdy také uprchlíci a emigranti, kteří už jednu velikou ztrátu mají za sebou. Nebo také – o tom vím své – staří lidé, pokud se nedrží svých zdánlivých jistot jako záchranného kruhu. Často i ženy, neboť ty ví, co je to cyklický čas, a také měsíc co měsíc překračují svůj „Rubikon“. Všimněte si, že jsou to ti, kteří se den po inauguraci Trumpa seběhli ve velikém počtu, aby řekli své „ne“.

Toto „ne“ ovšem, jakkoliv sympatické a mocné, nebude ke zvrácení běhu času stačit. Toto „ne“ nevytvoří žádný nový ostrov, na který bychom odjeli budovat novokrétskou společnost, s našimi koňmi, psy a dětmi. Je to prosté – po opuštění kmenové duše nevznikne žádný nový kmen odpůrců kmenových duší. A ani nemůže, neboť za Abyssem je pouze esence, jsem tam já a ty, on a ona, spojeni a přesto sami za sebe. Žádné hnutí, žádný stát, žádná spirituální komunita s guruem v čele. Díky bohu ne, neboť to by znamenalo setrvávání ve starém, které by bylo pouze přelakováno na nové. A snad i díky bohu za Trumpy, neboť ti na sebe váží pozornost kmenů lidí, žijících ve strachu v takové míře, že si té malé, podivné hrstce těch, co přecházejí přes propasti, nikdo nevšímá.

----------------
*Šamansko-konstelační koncept čtyř duší je zhruba vysvětlen zde.

3 komentáře:

Kateřina Kramolišová řekl(a)...

Ahoj Jane,
jsem ráda, že k tomu něco píšeš.
Už jsem měla pocit, že jsem v našem malém českém rybníčku téměř jediná, komu na tom záleží.
V nějakém svém jiném postu píšeš o sedmi úrovních rozvoje společnosti - tato teorie mi víc sedí na realitu, kterou prožívám,
když cestuji mezi různými zeměmi a/nebo se setkávám s lidmi z různých zemí.
Protože na určité úrovni vývoje společnosti zmůže menšina hodně. A možná se to ani neomezuje na nějakou úroveň.
Myslím, že u těch, které zmiňuješ, jde sice o menšinu, ale nikoli menšinu zanedbatelnou.
Změny společnosti v historii velmi často zahajují právě menšiny.
Protože menšina, pokud spojí své síly, pokud sdílí vizi něčeho většího, co je motivuje a táhne, dokáže mnoho.
U protestů proti Trumpovi jde o menšinu, která ovšem až tak malá není, jak se ukázalo.
Nebudu se pouštět do oblasti různých duší- to je tvoje doména - ale mnoho hnutí v historii - nejen západní - společnosti začalo jako hnutí menšin - těch "slabších" - žen, černochů, gay lidí, postižených, kolonialisty podrobených, atd.
A tato menšina nakonec ovlivnila většinu. Nepotřebovala stáhnout se na nějaký vzdálený ostrov, jen potřebovala cítit spojení s komunitou těch, kterým šlo o tetéž. A proto nesdílím tvůj pesimistický výhled do budoucnosti. Věřím v sílu komunity těch, kteří vyslovili včera své ne. Nepotřebují ostrov. Nepotřebují ani Guru. Tím klíčovým slovem je spojení - spolupráce - sounáležitost - komunita.

Unknown řekl(a)...

O Trumpovi dnes píše kdekdo, tak nějak jsem očekával, kdy hozenou rukavici zvednou i ti "jiní"...ale tohle pojednání bylo po pravdě z těch slabších. Většina lidí stále ještě nepochopila důvody, které vedly k jeho zvolení. Elitářství, odtržení od "plebs" a obyčejných lidí, "těch zapomenutých", těch, kteří v životě "prohráli", kteří se nevyšvihli...Je jich fakt dost. Dalším z těch důvodů je to, že věci se dnes musejí řešit JINAK, než před lety. A když tedy doopravdy přišel někdo JINÝ, lidi se zhrozili, protože tenhle člověk je jiný až příliš. Sluničkově-humanistická vlna zkrátka opadla, ukázala se, že bez uvedení do konkrétní reality to prostě selhává. Nyní se bude jednat...možná blbě, možná občas vjedeme do slepé ulice, ale aspoň se bude něco dít, nebude se o tom jen mluvit. Obama bude jednou zhodnocen jako slabý a nevýrazný prezident, do kterého byly vkládány značné naděje, ale který neměl dost sil (a já bych podotknul ještě "koule") na to uvést věci do pohybu. Tohle Trump má...ale otázka je, jestli těch sil nemá až příliš...a jestli nakonec nedojde ke kácení kuželek...
Každopádně ještě chci podotknout jednu věc - nelíbí se mi, koho zvolili Američané, ale líbí se mi, koho nezvolili.

simkara řekl(a)...

Opět jsem narazil na uvědomění, jak silná a potřebná je energie zvaná LÁSKA a to ve všech možných podobách. Uvědomil jsem si, že láska je především dar od univerza, který nám byl dán, abychom se lépe vyrovnali se životem, který u každého z nás obsahuje krásné ale mnohdy těžké a bolestivé a hlavně nepochopitelné chvíle. Tato energie je živným prostředím pro další mystérium pro VZTAHY a to ve všech rovinách od vztahu k sobě přes naše blízké až ke vztahu k odlišným lidem , k přírodě a k univerzu. A dalším fenoménem, který tyto vztahy podstatně ovlivňuje je AUTENTICKÁ KOMUNIKACE, bez které vzniká zmatení a chřadnou jak samotná Láska tak i Vztahy. Zdůrazňuji slovo AUTENTICKÁ - PRAVDIVÁ , ke které potřebujeme dostatek odvahy. A co bych ještě závěrem rád spojil, je LÁSKYPLNÁ KOMUNIKACE, která podle mne je základem proměny nyní běžně používané formy komunikace "KDO Z KOHO" na KOMUNIKACI BEZ NEGATIVNÍ ENERGIE (s tolerancí k odlišnosti, respektem a pokorou a dáváním svobody), která otevírá zpětně možnost rovným a vzájemně obohacujícím vztahům a podle mne i možné cestě k možnosti soužití nás lidí na této nádherné ale stále menší planetě. UŽ ZDE NENÍ podle mne MÍSTO PRO NENÁVIST, NÁSILÍ A NETOLERANTNOST .....
Jak by se zlepšilo naše soužití, kdyby se nám podařilo naplnit biblické "ČIŇ JINÉMU TO, CO CHCEŠ, ABY ON ČINIL TOBĚ"