Korona, mužský a ženský princip a my

Globální konstelace provedená v neděli, 7. 6. 2020, během druhého dne semináře „Konstelace zdravotních symptomů“ v Poděbradech.

Globální konstelace jsou takové, které nestaví jednotliví účastníci semináře na své specifické zakázky, ale které stavíme všichni společně na společné téma. Taková konstelace samozřejmě nedává nějaké všeobecně platné a „pravdivé“ výsledky – to koneckonců nedělá žádná konstelace – ale poskytuje nám jakousi hlubší skupinovou moudrost, jež vychází z celého kruhu účastníků.

V níže popsané konstelace stáli na počátku tři „protagonisti“ – Korona-virus, Muži a Ženy a postupem času se přidávaly další elementy. Připadá mi velmi důležité předeslat dvě věci. Zaprvé se jednalo o téměř výlučný ženský kruh (mezi účastníky bylo 20 žen a 2 muži, mne nepočítaje), takže tato konstelace se někomu může zdát pro „Muže“ hodně nepříznivá a vůči nim nespravedlivá. K tomu viz můj připojený komentář. Ta druhá věc, na kterou chci poukázat, je to, že ačkoliv jsme do konstelace postavili „Muže“ a „Ženy“, (v konstelaci je označuji jako Muže a Ženu - v jednotném čísle) jedná se dle mého úsudku spíš o mužský a ženský PRINCIP, které, jak čtenář(ka) určitě ví, existují OBA v každém z nás. Takže pokud se někdo (možná právě muž) bude cítit dotčen tím, co se v konstelaci ukazovalo, nechť si uvědomí, že ony kritické momenty nejsou namířeny proti mužům, ale že jde o obraz té dominantní části v našem světě, který je spjata s logikou, racionalitou, lineárním časem, binárními systémy (počítače, buď-a-nebo řešení), preferováním hlavy před tělem a techniky před přírodou.

Nyní následuje zkrácený přepis konstelace.

Na začátku stojí na „place“, tedy v kruhu zbývajících účastníků Virus, Muž a Žena. Virus stojí na samém kraji kruhu a dívá se z kruhu ven. Muž stojí několik kroků za ním a dívá se mu na záda. Žena stojí několik kroků od muže (je od Viru vzdálena víc než Muž) a dívá se na Muže.

Virus: „Mně je dobře a to, co je za mnou, mě nezajímá.“
Muž: „Chci se dívat na záda Viru, ale nechci blíž. Žena mě vůbec nezajímá.“
Žena: „Chtěla bych, aby Muž něco udělal. Nějakou akci.“

Po chvíli se Virus obrátí směrem do středu kruhu. Protože stojí na samém okraji kruhu, má teď celý kruh ve svém zorném poli.
Nato se Muž otočí tak, aby Virus neviděl: „Když se na mě dívá, je mi to nepříjemné.“
Žena se otáčí na Virus: „Když Muž nic neudělá, tak mě začíná zajímat ten Virus. Ale nebojím se ho, prostě mě zajímá.“
Muž: „Já se nějak kácím.“ (Sedne si na zem.)
Virus: „A mě zajímají tady ty nohy.“ Ukazuje na nohy jedné z účastnic, která sedí v kruhu a nahými chodidly se dotýká dřevěné podlahy.
Nyní se chvíli nic neděje.

Jan: „Já bych vás tři poprosil, abyste si uvědomili, co by vás podpořilo. Co do té konstelace potřebujete.“
Virus: „Tak v této fázi já bych chtěl, aby zde byla ta nemoc. Covid-19.“ (Vyhlíží si zástupkyni za nemoc a ta se staví do konstelace.)
Muž: „Já se cítím tak slabý, že bych potřeboval maminku.“ (Nalézá zástupkyni v kruhu účastníků a ta si stoupá do konstelace.)
Žena: „Potřebuji podporu, ale přesně nevím, co by to mělo být. Ale když se dívám na Virus, tak za ní vykukuje tamhle ta žena. Tak tu bych potřebovala do konstelace.“

Nyní si tři zvolené podpory hledají místo. Maminka přijde k na zemi sedícímu Muži, který ji chytí za nohu.
Muž (sedí na zemi): „Já mám rozporuplné pocity. Na jedné strany bych chtěl být někde úplně pod zemí, pryč, mimo, a nechat se objímat od té maminky. A na druhou stranu mě to strašně frustruje – že já jsem tady dole, ta maminka nahoře a teď jde někam pryč, jako by šla bojovat místo mě. A nejvíc mě štve ta opora. Ta mě úplně vytáčí. Takže frustrace, ale zároveň se nedovedu představit, že bych se odsud pohnul, že bych vstal a šel tam. To bych se pozvracel.“

Podpora Ženy je starší, jmenuje se Květa a je nějak hodně „babičkovsky přirozená.“
Přejde k stojící Ženě a obě se vezmou za ramena.
Po chvíli dovysvětlí Žena: „Ta moje podpora přišla skrze Virus. Nejdříve byla za ním schovaná, ale pak jsem ji zahlédla. Ale nevím přesně, zdali je to Příroda nebo Hodnota. Hrozně si to užívám a nějaký Virus mě vůbec nezajímá.“

Covid-19 stojí asi dva metry od Viru a upřeně zírá na nohy jedné z účastnic, která sedí v kruhu.
Covid-19: „Já teď úplně chápu, jak to Virus myslel s těma nohama. Mě úplně fascinuje, jak ty nohy jsou propojené s tou dřevěnou podlahou. Vlastně mě zajímá všechno, co je na zemi. To propojení se Zemí.“
Na to dodává Žena: „Mě úplně prokořeňují nohy do té podlahy, cítím kořeny a to mi dává obrovskou sílu, která mě zvedá.“
Její Podpora (Příroda) ji přizvukuje a říká, že má úplně identické povznášející pocity.
Maminka: „Ano, podlaha je příjemná, a mnou procházely taové ty zimomrauky, když o tom mluvily. A můj sny – no, já jsem ho tak nějak obešla, bleskla mi k němu taková něha ale pak jsem si řekla, že už u něho nemusím být, že už je velký, že mohu pryč.“

Jan k Muži: „Jsi velký?“
Muž: „Nevím, ale mě to tady strašně štve, to o čem se tady ty ženský bavěj. Jako že příjemná podlaha, ale vždyť z toho jde zima. A já nikoho nezajímám. Já bych skoro brečel nebo křičel, protože se tady rozplýváte nad nějakou podlahou, já si zavolám maminku a ona si jde okolo a zajímají ji ženský a podlaha.“
Jan: „No, možná že ta maminka nebyla to, co potřebuješ. Zrovna ona spíš posiluje ten tvůj dětský aspekt, než něco jiného. Možná že potřebuješ spíš Rozum, nebo Ducha, nebo Otce, nebo Vědu, nebo něco takového.“
Muž: „No. Možná že spíš potřebuji pochopení. Někoho, kdo bude se mnou. A kdo bude za mnou.“
Někdo se hlásí z kruhu: „Mě napadlo, jestli bych tam neměla jít jako Zdravý Selský Rozum.“
Muž váhá a pak říká : „No, to nějak také není ono.“ A po chvíli dodává: „Já bych tu chtěl Logiku.“
Stavíme tedy do konstelace Logiku, ke které sedící Muž doleze po čtyřech a schová se za ni.

Jan: „Takže tu máme nový element. Podívejte se, zdali je u vás nějaká změna.“
Muž: „Mě se to strašně líbí. Mě se líbí k ní vzhlížet. Protože je taková důstojná, takový rytíř.“
Žena: „Mě ten Vir zajímá, daleko víc, než tenhle muž. A připadá mi úplně samozřejmý.“
Virus: „Teď jsme dostal zlost. Ze začátku jsem cítil velkou lásku, ale ta je pryč, teď jak přišla ta logiky. A teď vymýšlím, co bych kde udělal.“
Covid-19: „Já nemám žádný jasný cíl nebo směr. Já jsem prostě nástroj.“
Podpora Ženy/Příroda: „Když Vir řekl, že přestává být hodný a začíná být zlý, tak jsme se začala cítit v ohrožení.“
Maminka: „Mě to už nikterak nezaměstnává. Jako kdybych se odstěhovala na venkou a přestala sledovat zprávy. Dokonce už ani ten syn mě nevadí.“
Logika (drží se v zátylku a dívá se mírně vzhůru, jako kdyby ji bolela hlava): „Mě není dobře. Nemůžu se hýbat, mám pocit, že bych něco měla dělat, ale nevím, co. A mám pocit, že se Muž za mnou schovává – nechci tu být ale nemohu pryč.“

Muž: „Ale já mám takovou dětskou radost, že tam je (Logika), teď se to konečně zamíchalo, konečně je tu něco, co jsem jako udělal já. Prsknul jsem jim tam tu Logiku a mám tak trochu pocit jako takový kazisvět. Prostě jsem zamíchal kartami. A také mě baví, že se na mě koukla ta Máma.“
Žena: „Mě se ten Vir opravu už netýká. Já se jen koukám na chlapa, a čekám, kdy vstane.“
Muž (se směje): „Ale proč bych vstával. Já tu mám Logiku. Ta to dělá za mne.“
Jan: „Ok. Já vám děkuji a vystupte z rolí.“

-----------
Dovětek Jana ke konstelaci (přepis):

„Když pracuji se ženami, tak si jich spousta přeje, aby ten jejich muž nebo potažmo všichni muži byli nějak trochu víc dospělejší, akční. To je dost rozšířený postoj aspoň těch vědomějších žen, které chodí třeba na konstelace. Když ovšem pracuji s chlapama, tak my muži se v současné době nacházíme v docela nezáviděníhodné pozici. To je z toho důvodu, protože všechno nebo téměř všechno, co venku vidíte, kanalizace, vodovody, domy, auta, letadla, silnice, elektřina – je výsledek působení mužského principu. Nejen samozřejmě, ale z velké části. Ne výsledek mužů, ale výsledek mužského principu, té spořádající a strukturující síly v nás všech. Logika, věda, klasická medicína, matematika a tak dále. Když totiž chcete vyslat raketu do vesmíru, tak všechny její součástky musí správně a striktně logicky fungovat. Ale, ta raketa nežije.

„A samozřejmě i celý ten digitální, počítačový svět. Kdysi jsem trochu programoval a tak vím, že pokud to nefungovalo, tak jsme já, člověk to omylný, udělal v tom obrovském sloupci abstraktních značek někde nějakou nelogickou chybu. Protože ten počítač v tomhle ohledu chybu nedělá. Takže tohle vše je výsledek mužského principu, který je v současnosti velice dominantní. A my pomaloučku zjišťujeme, že ten mužský princip v téhle dominanci nám nestačí. To není o tom, že by byl špatný. Ale vede nás někam, do nějaké jednostrannosti, která není dobrá. Kde život začíná být, alespoň v jistých aspektech, ohrožen.

„A to je ta nezáviděníhodná pozice mužů, protože my najednou zjišťujeme, že jsem v jistých směrech v koncích, ne jako muži, ale ohledně expanze, logiky a racionality, že nám tyto směry prostě už nepomáhají, nebo nepomáhají VŽDY. A tady nemluvím jen o mužích, mluvím i o ženách v mužském principu. Některé věci prostě jen tou logikou nedáme.

„No a najednou se objeví virus, který je ve všech konstelacích, které jsem stavěl, takový rozesmátý. A který, jak jsme právě viděli, říká: ‚Buď tady a teď a buď ve spojení se Zemí.‘ Jenže my jsme generace, která je za ty miliony let úplně nejméně ve spojení se Zemí, s přírodou. My ji nejvíc od počátku ničíme. A my ji ničíme právě tím přebujelým mužským principem. Takže pro ty chlapy, když já s nimi pracuji, je docela těžké, se vyrovnat s tím, že jsem chlap, že ta logika je pro mne důležitá, ale zároveň nevím, co s tím, nevím, jak dál. Protože ten virus se zjevně skrze logiku nedá ovládnout. Nemáme vakcínu, stále je nám nejasné, koho zabije a koho ne, někde jsou velké ztráty a někde téměř žádní nakažení. Takže ten virus nějak útočí na naši logiku – proto se také té logice v konstelaci nedařilo vůbec dobře.

„A teď ten ženský princip, potažmo vy ženy se na ty chlapy díváte tak trochu jako že jsou to malí kluci. Máte očekávání, že ti muži s tím konečně něco udělají, že se postaví do své síly, že se zase o ně budete moci opřít. Ale v tom ženském očekávání je už to zklamání nějak, možná docela podvědomě, zabudované. A to je pro mnoho mužů kámen úrazu. No ale jak dál.

„A aniž bych teď chtěl nás muže obhajovat, tak občas mám takový dojem, že jakkoliv jsme někdy docela v mlze a v „nevím“, což samozřejmě není příliš atraktivní, tak vy ženy byste tomu všemu mohly pomoci, totiž tím, že se na ten mužský princip nebo i na ty chlapy budete dívat s trochou víc uznání. Protože bez mužského principu bychom byli ještě v stádiu měňavky. Teď jde jen o to uvědomění si všeho a nalezení východisek a uplatnění toho pravého, ne vyděšeného a ani ne dětinského mužského principu a jeho spolupráce s tím ženským principem. Takže, to bude ta příští konstelace.

-------------
Další informace o konstelačních seminářích: www.konstelace.info