…To se ovšem snadno řekne, ale hůře udělá. Především ve světě, který již téměř zapomněl na hodnoty, jež kdysi dělaly krále skutečnými králi. A co je ještě horší – žijeme v době, která ztratila klíč k onomu magickému způsobu myšlení a vnímání světa, které je ke kralování nezbytné. Rád bych se v tomto článku pokusil zapomenutý svět králů oživit. Jsem totiž přesvědčen, že zrovna pro muže dvacátého prvního století to je docela důležité.
Tak nejprve Král (budu ho psát s velkým počátečním
písmenem) není postava racionální, ale mýtická. Znamená to, že skrze logické,
„rozumné“ uvažování, skrze vědecký přístup a politickou korektnost se skutečné
podstaty Krále ani nedotkneme. Nic proti vědě – je to velice užitečný nástroj.
Ale vědecké myšlení vytěsnilo schopnost rozumět symbolům a naslouchat řeči
srdce.
Pokud se chceme vyvarovat slabých, směšných či přímo
zločinných „králů“ (jednoho takového zrovna máme), tak je nutné, se právě
k řeči srdce vrátit. Zatímco rozum neustále drmolí, vysvětluje, obhajuje
(především sebe) a vymýšlí si, srdce nikdy nelže. Což je docela nepohodlné,
někdy dokonce přímo nebezpečné. Proto se nám nechce srdci naslouchat. Jenže bez
toho se neobejdeme.
Druhý předpoklad Krále je jeho nevychýlitelnost. Jak víme,
král obyčejně sedí, většinou na trůnu. To je opět symbol. Dřívější trůny byly
ve formě jednoduchého kvádru, maximálně s malým opěradlem, povětšinou z žuly
nebo čediče a symbolizovaly pevné spojení Krále se (svou) zemí.
Vzpomínám si, jak mě můj druhý, „magický“ učitel Anton kdysi
seřval za to, že se neustále někam pohybuji – emigroval jsem, střídal jsem
učitele, jezdil sem a tam. „Král se nehejbe,“ vytknul mi, „zatímco ty jsi
takový český bludný rytíř a všude, kam se ženeš, táhneš za sebou krvavou stopu.
Proto vykrvácíš. Já tu sedím a nehnu prdelí. A tím se na mě síla lepí.“
Což byl teaching za všechny prachy.
Pokud měly dřívější trůny opěradlo, bylo prohnuté do
oblouku, který znázorňoval nebe. Král tedy spojoval, nikoliv rozděloval – jak
to dělají dnešní vládci. Na prastarých tarotových kartách vidíme ještě jeden
symbol: Král má jednu nohu svisle na zemi, druhá spočívá na koleni vodorovně na
té první a tvoří tak jakýsi kříž. I to je symbol spojení Nebe a Země, mužského
a ženského principu. Král tu je pro všechny.
Třetí důležitý symbol Krále je jeho meč. Ten znázorňuje
nejen bojovou sílu, ale především jeho schopnost se rozhodnout. Na mých
stránkách je v části pro muže popsaná výtečná meditace pro mužský princip –
sezení s holí. Pokud si pořídíte větší meč (vřele doporučuji), můžete hůl
nahradit mečem. Síla této meditace je neuvěřitelná, především, provozujete-li
ji v přírodě, například na nějakém vršku. Vysvětlit to nelze, nutno zažít.
Dnes se zmíním ještě o čtvrtém aspektu Krále. Je jím zdraví.
Pokud tedy je nejvyšší představitel nějakého království sešlý věkem, nemohoucí
nebo dokonce začíná být dementní, jde to i s celým královstvím
z kopce. Chcete-li se dostat do královské síly, je třeba dbát nejen o
ducha, ale také i o tělo. Nevysedávat příliš před počítačem, ale často pobývat na
čerstvém vzduchu. Skvělým pomocníkem v tomto může být váš pes 😊.
Příroda a les jsou super, respirátor je úplně špatně. Nejen
ze zdravotních důvodů, nýbrž i čistě symbolicky. Zatímco koruna či – pokud Král
táhne do boje – přilba s chocholem ho vyvyšuje, zakrývají nám nařízené
roušky dolní polovinu obličeje a tím nás zbavují coby „náhubek“ svobody slova.
A možnosti se usmívat na naše krásné ženy. Nebo je líbat.
A to je pro dnešek vše. Pokud byste se chtěli podívat na to,
jak se daří vašemu vnitřnímu králi, doporučuji seminář „Královská cesta“. Nebo Čtyři
silné večery pro muže, první 13. 7.
Kdy a kde se dozvíte na mých webovkách https://www.konstelace.info/muzi/.
Králům zdar.
Jan.
Žádné komentáře:
Okomentovat