středa 17. června 2015

O malé české nesnášenlivosti

Dlouhou dobu jsem sem nic nenapsal...

... to bylo především tím, že jsem psal jinam. Od ledna 2015 jsem zveřejnil 15 článků v ZENu, FORMENu, JÓZE DNES, REGENERACI, a teď ještě vyjde velký rozhovor v PÁTKU (LN). To nepíšu, abych se chlubil, nýbrž spíš naopak, tak trochu ve smyslu Hamletova "Co to čtete, princi?" "Slova, slova, slova!". Čeho je moc, toho je moc.

Když jsem viděl několik fotografií pro připravovaný Pátek (měl by vyjít 26.6.), docela jsem se zhrozil - vypadám, jako by mi bylo osmdesát. A tak mě napadlo, zdali přílišné vysedávání u počítače, nadužívání chytrých mobilů a zabývání se slovy, slovy, slovy, nás všechny neruinuje. I vyšel jsem do přírody, jal jsem se okopávat mé záhonky s bylinkami (mám výtečnou mátu!) a kositi trávník na zahradě - a dostal jsem příšernou alergii. Zdá se tedy, že si člověk prostě nevybere; pozitivní myšlení sem nebo tam.

Takže, jak doufám, napíšu čas od času opět něco na tento blog, například o malé české nesnášenlivosti:

O malé české nesnášenlivosti (bez zamýšlených souvislostí s mojí alergií :)
 
Současná hysterie kolem - nezakrývám že opravdu vážného - problému s uprchlíky/migranty je opět typicky "česká". Namísto abychom se cítili součástí něčeho většího (Evropské unie), a to samozřejmě i tehdy, když z EU přicházejí (jako z každé instituce) často nesmyslná rozhodnutí, hrajeme si opět a dětsky tvrdohlavě na svém vlastním písečku. To děláme už dlouho. Někdy trucujeme, jindy hystericky šíříme tendenčně cinknuté zprávy. Kolik radikálních muslimů, v hijábech zahalených žen či násilných černochů za poslední týden potkali ti, kterí halasně křičí "Zastavte příliv uprchlíků, jenž zničí naši kulturu"? 

Nejde mi vůbec o fakt, že problém s běženci se opravdu vymyká kontrole. Je mi jasné, že řešení současné krize nemůže ležet v nekonečném přijímání všech těch, kteří buď skutečně mají důvod si útěkem zachránit život, nebo jen chtějí žít někde, kde jsou podmínky pro jejich život poněkud snesitelnější. To mimochodem chceme všichni. Jde mi zde opravdu pouze o z mého pohledu nechutný rys nás Čechů (Moravany a Slezany asi nevyjímaje) mít panický strach před vším neznámým a označovat to za smrtelně nebezpečné. 

Nikdo z nás samozřejmě netuší, co současná vlna migrantů způsobí. Ale tvrdím, že vlna běženců je jen jeden malý dílek puzzle, které jako celek hrozí rozmetat naše představy o tom, co je dobré a co zlé, co správné a špatné. Svět se řítí do hlubokých globálních změn ale Češi se starají jen o jedno - aby jim nikdo nesnědl jejich vepřoknedlo. To tedy, dovolte mi hloupý vtip, opravdu u migrantů ze zemí islámu nehrozí. :-) Starost o tisíce, možná dokonce statisíce utečenců bych přenechal Němcům, Francouzům a Angličanům - kteří s problémem zacházejí podstatně méně hystericky.

Ty skutečné problémy jsou jinde a příliv zoufalých uprchlíků je pouze jejich výraz, nikoliv problém sám o sobě, který bychom mohli vyřešit jednoduchým zavřením hranic, vystoupením z EU a obehnáním Česka ostnatým drátem. Vždy, když tyto nesmyslné návrhy idiotů (nebo populistů) slyším, chtěl bych jim připomenout, že toto jsme tu už jednou měli a nikomu se to moc nelíbilo. 

Ty skutečné problémy vězí v námi samými vytvořené "bezvýchodné" situace*. Když jsem byl minulé léto v Egyptě (ne, nikoliv u moře, kam jezdí patrně ti, kteří se nyní ohrazují proti migrantům, ale v Kairu, Gize, Luxoru a v poušti), setkal jsem se se sympatickými, ale ve zcela bezvýchodné situaci žijícími muži. Ti, kteří nebyli sympatičtí, neboť mě agresivně pronásledovali svými nabídkami služeb, to určitě nedělali ze zlé vůle, ale rovněž, neboť jim nic jiného nezbývalo. Desetiletí jezdili západní turisté ("sahibové") do Egypta utrácet za radovánky své peníze. Přiváželi tam svoji - tedy naší kulturu, kulturu konzumu, expanze, nevázanosti na (místních) pravidlech a zvycích, kulturu bezmezného individualismu. Egypťané, dříve poměrně stabilní agrární společnost, od nás mnohé převzali. A vedlo se jim - tak jako nám - jistý čas dobře. Pak ale nastal zlom, přišlo "arabské jaro", nad kterým jsme se radovali. Konečně budou mít také demokracii!, mysleli jsme si. Ale příliv turistů poté, co se námi iniciovaná a importovaná demokracie začala hroutit, ustal. A tím skončila i možnost obživy pro odhadem třetinu egyptské populace. To je bratru pětadvacet milionů duší.

Když jsem pozoroval lidi na předměstích Kaira, uvědomil jsem si, že tito lidé, předtím, než zemřou hlady (to opravdu nežertuji) se pokusí dostat se tam, odkud dříve jezdili na jejich poměry nesmírně bohatí, šťastní a tlustí turisti. A protože ti nejtučnější a nejbohatší (a také nejopilejší a nejvíc hluční) jsou z Anglie a Německa, chce se mnoho uprchlíků dostat právě tam. Žádný ostnatý drát jim v tom nezabrání, neboť oni nemají co ztratit, psal jsem. 

Pozdě tedy bycha honiti? Situace s uprchlíky ovšem není jen jediná situace, do které jsme se dostali skrze naší vlastní neschopnost myslet strategicky, s ohledem na CELEK. Takovýchto situací bez řešení je mnoho a stále přibývají. Tak například Fukušima, katastrofa, jejíž důsledky se stále ještě tají. Atomová energie prostě není bezpečná, ať si 80% Čechů myslí, co chce. Do dneška nevíme, co s radioaktivním odpadem, který září statisíce let. A to nemluvím o problémech, které nastanou při havarii elektrárny. Ještě si pamatuji - před Černobylem se tvrdilo, že statisticky může exploze reaktoru a protavení spečeného jáddra nastat jednou za milion let. Po Černobylu se říkalo - no dobrá, ale toto byla ruská elektrárna, to je výjimka... A po Fukušimě? To se už mlčí. 

Skutečný problém tedy nejsou uprchlíci, ale fakt, že stojíme na konci dlouhého vývoje, jehož paradigma se tak hluboce zažralo pod naší kůži, že si ho už ani nevšímáme. Stojíme na konci naší vlastní materiální expanze. Stojíme na konci kultury, které propadla pýše - Řekové na to měli slovo hybris - bludu, že je nezávislá a větší než příroda. Stojíme na konci rozletu bezohledného individualismu. Tohoto by si pánové Konvička, Okamura (jak české to jméno!) a jiní, kteří volají po uzavření hranic, měli všimnout. Problém totiž není VNĚ nás, ten vězí uvnitř.

To co bude nyní desetiletí a možná i staletí následovat, bude chaos, pokud se nestane zázrak (na který už ani já, který jsem docela optimista, nevěřím) a v nás samých, ve všech včetně pana Konvičky, se něco neprobudí. To "něco" není jen Kristova láska k lidem, solidarita, vnímavost pro nesnáze druhých a vědomí celku (a nikoliv vnímavost jen naší malé české kotlinky), to něco je i pochopení, že pokud chceme přežít, jde to ode dneška jen v souladu s přírodou, nikoliv na její účet. Chaos je to, z čeho jsme se narodili (nejen hvězdy), a chaos je všelék na výkyvy v přirozené rovnováze. Když vidíme jen migranty a chceme se před nimi uzavřít, je to jako když pštros strčí hlavu do písku před blížící se pískovou bouří. Na chvíli to uklidní...

Hezké dny vám přeje
Jan Bílý

----------
Prastarý lék na řešení bezvýchodných situací jsou mýty. Případně pohádky. O tom viz můj článek o mytologickém vnímání reality zde.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Jo, kdyby přijeli v kvádru, odprezentovali nějaký zajímavý podnikatelský plán, jak pozdvihnout úroveň české republiky a potažmo celého světa, dali najevo, že znají a respektují naši kulturu, ústavu, dějiny.. to by byla jiná. Ale oni si klidně přijedou s prázdnou, očima vykulenýma a jde z nich strach, protože se zdá, že jsou schopni vzít nám ze stolů všechno, včetně vepřeknedla. To by se nelíbilo nikomu. Ale zdá se, že je to stejně jedno všem, a nejvíc to štve jen ty, kteří se umějí do jejich situace vžít. Pupkáči dál sedí před svými PC a žvaní a baví se obrázky. Přitom by jim právě oni mohli dát, co POTŘEBUJÍ, ale proč, když by jim ubylo z vlastního talíře, že? Navíc by je to stálo nějaké úsilí, čas a přemýšlení. To je lepší, když se tím nakrmí prasata, co nakonec zase skončí na tom talíři.

Anonymní řekl(a)...

A pochybuju o tom, že pohádka na cestu zpět do pekla jim pomůže. Jinak jsem opravdu fanda optimistů. Ale těm, co se mají dobře, udělá dobře svědomí, že když oni jim nemůžou (opravdu?) pomoci, tak jim přece dali tu "naději" ve formě pohádky.