Jak bude vypadat naše budoucnost?

V knize, kterou právě a již po druhé čtu*, popisuje anglický autor a mytolog Robert Graves příběh básníka, který byl magicky přenesen do vzdálené budoucnosti na tzv. „Novou Krétu“. Setkává se zde s osvícenou kulturou, jíž dominují (krásné) ženy, kde se války vedou ve formě sportovních utkání, a kde je společnost rozdělena do pěti navzájem kooperujících stavů podle toho, kdo k čemu má od narození sklony. Jen pro zajímavost malá ukázka:
„A jak se pozná příslušnost k jednotlivým stavům?“
„To je docela jednoduché – představte si třeba fotbalové utkání. Budou zde hráči, kteří se cítí lépe, když podporují druhé, nahrávají jim a drží se vzadu, kteří jsou spíše pasivní a čekají na pokyny. To jsou Služebníci. Jiní hráči jdou rádi dopředu, útočí, cítí se silní ve skupině a rádi bojují v týmu. Ti tvoří nejpočetnější stav Běžných. Třetí skupina se zajímá o pravidla, počítají góly, jsou rozhodčí a vedou přesné zápisy o minulých utkáních. Ti patří do stavu Kronistů. Čtvrtou skupinu tvoří kapitáni mužstev a ti, kteří navrhují, organizují a vedou sportovní utkání. To jsou Vůdci. A pátou, nejmenší skupinu tvoří ti, se kterými se cítí ostatní ve hře nesví, a kteří se namísto na fotbale potulují krajinou a přemýšlejí o věcech. To jsou Mágové.“

A tak se zrovna zamýšlím, jak bude vypadat ta „naše“ budoucnost, za deset, padesát či dvě stě let, pokud to vše neskončí skrze nějakou katastrofickou srážku s Melancholií**. A jaké místo v ní budeme zaujímat my, kteří jsme 2013 organizovali „Fóra vědomého byznysu“, plnili přednáškové sály esoterických center a zabývali se „nepraktickými“ věcmi, jako jsou například konstelace :-).
Napadá mě pět rozličných scénářů. Zde jsou:

1. Společný skok do nového vědomí
Toto je oblíbená vize esoteriků. A ačkoliv jsem vůči všem „vznášedlům“ velice skeptický, nechci tvrdit, že tato hromadná epidemie osvícení nemůže jmenovitě poté, co jsme se stali "rovnými bohům" (viz můj článek zde) nastat. Základem tohoto scénáře je skokový vývoj vědomí všech lidí, který spočívá především v uvědomění si, že lidstvo tvoří část celku, který se nazývá „Příroda“ a který je větší, tedy i nekonečně mocnější, než naše druhově egoistické, civilizační zájmy. Pak by se naše společnost mohla během několika desetiletí začít podobat oné „Novokrétské civilizaci“, kterou popisuje Graves – stala by se společností lidí, kteří by se na hluboké, existenciální úrovni (znovu) spojili s přírodou a všemi jejími tvory, kteří by tím automaticky pozměnili svoji vůči „větší“ přírodě predátorsky se chovající kulturu a pozastavili nesmyslný materiální růst růstu ve prospěch růstu ducha. Takže – doufejme.

2. Rozdělení společnosti na 80-20%
Vědomí, inteligentní, zvídaví, otevření „neo-filní“ lidé se v tomto scénáři vyvíjejí dál, tvoří ostrůvky pozitivní deviace, komunity, spolky a sítě. Okolními osmdesáti procenty původních, neo-fóbních obyvatel nejsou prakticky vůbec vnímáni. Protože „noví“ komunikují na úrovni, která je pro „staré“ nesrozumitelná a vlastně i neviditelná, ovládnou pomalu a nepozorovaně řízení společnosti. Ponechávají „starým“ jejich zábavy a hry a vytvářejí celá území, ležící mimo vnímání „starých“ (jakési uzavřené krajiny, které „staří“ automaticky míjejí). Je to scénář, popisující vznik nové elity, která je ovšem většinovou společností zcela ignorována. Takže – jsme už „inside“ nebo ještě mimo?

3. Prolínání v bolestech
To je scénář, kdy skrze zhoršující se životní podmínky, postupující krizi, ekonomický úpadek v důsledku vyčerpání „levných energií“ (uhlí, ropa...) a s tímto související všeobecný rozpad dodržovaných „pravidel“, se společnost bude ještě více individualizovat, atomizovat a propadat do chaosu. Zde budou ti, kteří jsou dál, kteří vnímají jemné předivo příčin a důsledků, kteří umí „plavat“ v mezilidských vztazích, zaujímat stále intenzivněji roli jakýchsi „poradců“, ovšem na velice individuální úrovni. Budou učit meditaci, jógu, alternativní léčení, systemický a mytologický přístup ke světu, budou zmírňovat utrpení druhých a konejšit jejich děti. V zájmu udržení se naživu se naučí být individuálně neviditelnými, naučí se pohybovat se jako korek na vodě skrze různé společenské niky, naučí se, obrazně i doslova řečeno, jezdit slalom mezi stále se prohlubujícími dírami v silnicích. Takže – učme se a učme jiné.

4. Big crash
Na rozdíl od mnoha těch, kteří se většinou rychle dostali k penězům a nyní si budují pevnosti a kryty na přežití, kupují zásoby a staví generátory, si nemyslím, že pokud dojde ke zhroucení společenských struktur, má survivalism naději na úspěch. Ti, kteří se oplocují ostnatým drátem a opatřují si zbraně, ti, kteří trénují boj zblízka a účinnou domobranu, si neuvědomují, že nepřítel nesedí někde tam „venku“, ale v nich samých. Naše nesmírně druhově agresivní, predátorská kultura a její negativní dopady na nás všechny nejsou léčitelné zvýšenou individuální agresí. Jistě – po možném zhroucení pořádku přežijí v první vlně opravdu možná ti, kteří budou mít vysoký plot a samopal za ním. Jenže, co pak? Nehrozí právě jim rozpad zevnitř, nepředstavitelná deprese či šílenství? Vzpomeňme si, jak Jack Torrance (Jack Nicholson) v „Osvícení“ (Shining) bloudí liduprázdným hotelem a všude jsou jen jeho vlastní příšery. Pokud dojde k „big crash“, jsme na tom všichni špatně, zabunkrovaní jako nezabunkrovaní. Možná, že šok rozpadu bude nakonec mít za následek přeci jen nějakou tu léčbu šokem, možná, že až se rozptýlí dým požárů a vyzáří radioaktivita devastovaných atomových elektráren, tedy po mnoha a mnoha staletích, si budeme u ohňů vyprávět mýty o hybris našich dávných předků. Špatný scénář, který je ovšem - bohužel - docela pravděpodobný. Takže, co tedy? Užívat si? Já opravdu nevím.

5. Zázrak
Ve strukturních konstelacích objemného a výborného mistra logických úvah Matthiase Vargy von Kibéda existují čtyři „logické“ varianty (totiž možnost A, možnost B, ani A ani B, jak A tak i B) a pátá, „nelogická“, kterou nazývá „nic z předchozího a ani to ne“, a která představuje to, co je pro zenové mistry tlesknutím jedné ruky, nebo pro mystiky zázrakem. Ať už přistání Ufonů (viz třeba výborný film s Judy Fosterovou „Contact“), vynález nějaké nové energie (Tesla atd.), nebo prostě jen něco, co nás zrovna jako možná alternativa naší budoucnosti vůbec nenapadá (například probrání se z Matrixu) – scénář zázraku je jakási pohádka, která nám zbývá, když už nemáme naději. Pokud jste neviděli „Pí a jeho život“, kupte si DVD a pusťte si ho. Neboť zázraky se dějí tehdy a jedině tehdy, když vše, na čem jsme závislí, opustíme. Takže: „Když přijdete o všechno, co jste kdy znali, najdete svoji odvahu.“ (Trailer k „Pí“).

Vybrali jste si? Tak vám hezký den přeje
Jan.

-------
* Robert Graves: Seven Days in New Crete, (v němčině: Sieben Tage Milch und Honig"). Nechtěl by tuto knihu někdo vydat v češtině? :-)
** Melancholia je jméno planety, která se ve stejnojmenném filmu Larse von Triera srazí se Zemí.