Pro osvěžení paměti: Patrně nejznámější česká opera pojednává o lásce Jeníka a Mařenky. Poslední jmenovaná je však nucena do sňatku s Vaškem, synem bohatého sedláka Míchy ze sousední vesnice. Zdá se, že sňatek byl předem domluven; v opeře padne zmínka o tom, že otec Mařenky Krušina se u Míchy nějak zadlužil a Mařenku jeho synovi přislíbil. Do hry vstupuje dohazovač Kecal, který Jeníkovi vypráví o bohaté dívce, skrze kterou, když si ji vezme, tak nejen že vyžení věno, ale dostane od Kecala ještě i tři sta dukátů. Na tuto nabídku Jeník přistoupí s tím, že s Kecalem uzavře písemnou smlouvu, ve které je uvedeno, že Mařenku dostane prvorozený syn Míchy. Mícha ovšem měl syny dva, z nichž ten první byl zavržen a – jak se ukáže – jím je Jeník. Nakonec se tedy všichni (až na Kecala) radují, že „dobrá věc se podařila“ a jdou domů. Tolik oficiální verze.
Jak konstelace ovšem odhaluje, za touto prostinkou zpěvohrou se skrývá téměř neuvěřitelný propletenec skandálních poměrů v navenek počestně se tvářící jihočeské vesnici.
Konstelace – první akt
Začínáme s téměř plným obsazením. V konstelaci stojí zástupci za Jeníka a Mařenku, Kecala, Míchu, rodiče Mařenky Krutinou a jeho ženou Ludmilu, Vaška a krásnou komediantkou Esmeraldou. Pro zajímavost uvádím rozestavení osob krátce po zahájení konstelace (obr. 1) a jejich počáteční pocity.
Mařenka: „Mě tu zajímají hlavně ženy. Ale nevidím na ně. A dívám se tady úplně ven, jako bych chtěla pryč.“
Jeník: „Mě není jasné, kdo je kdo. A tak se soustřeďuji na otce (Míchu) a když se pohnu, tak mám pocit, že otáčím a hýbám celým prostorem, všemi přítomnými. Jako kdyby se to celé točilo kolem mě.“
Kecal: „Zajímá mě Mařenka a je mi tu moc dobře. Se těším, že se tady něco uštrikuje, ale ještě jsou všichni takoví ... v záběhu.“
Vašek: „Mě to vytlačilo sem na okraj a zajímá mě Esmeralda.“
Mícha: „Já tu jsem jako na obrtlíku – zajímá mě Mařenka přede mnou, ale cítím, že za mnou ještě někdo je, který – nebo která – mi dýchá na krk.“
Jan, který konstelaci vede: „Je to muž nebo žena?“
Mícha: „Asi žena, jo, je to žena.“
Ludmila (matka Mařenky): „Chci být ve středu dění, ale motá se mi z toho hlava a přijdu si jako na kolotoči.“
Krušina (Otec Mařenky): „Nó ... mě se líbí Mařenka.“ (Smích – Jan poznamenává, že to asi nebude mládeži přístupné.)
Esmeralda: „Mě se líbí oba muži tady – Vašek a Jeník. S Vaškem tak nějak koketuji a Jeníka bych si chtěla vzít a usadit se s ním. A pak jsem měla ještě jednu představu – že toto je otáčivé jeviště a já se všema chlapama se točím kolem těch žen, které stojí ve prostředku.“
Jan: „Tak, teď potřebujeme pro tu ženu, kterou Mícha zmínil, že stojí za ním. Ještě nevíme, kdo by to mohl být, ale někoho tam postavíme.“ (Do konstelace vstupuje Žena, nevíme ovšem, zdali se jedná o tu první zapuzenou ženu Míchy, v opeře nezmiňovanou, nebo o jeho druhou ženu Hátu, či o někoho úplně jiného.)
Kecal si mne ruce a očividně se raduje. Na otázku, co se u něj děje, říká: „Já totiž tady jako jediný vím, o co jde.“
Mícha (po příchodu Ženy, která si stoupne za něj a na kterou se otočí, takže nyní stojí zády ke všem ostatním): „Já jsme tak nějak rozpolcený. Když se dívám na ni (myslí tím Ženu), tak jako bych se zároveň měl dívat na to, co je za mnou (zbytek vesnice), a když se dívám na ten zbytek, tak bych se měl dívat na ni. To jsou dva světy a jeden nemá vědět o druhém, ale já je spojuji.“
Během toho se všichni zbývající (vesnice) otočí na mluvícího Míchu a sledují ho.
Žena: „Já si nejsem jistá, jestli jsem jeho manželka. Spíš se cítím jako děvečka, se kterou on... A nikdo to nemá vědět, má to každopádně zůstat tajemstvím.“
Kecal se usmívá: „Ale já to vím. A tady se celý ten průser začíná hezky ukazovat.“
Během toho se Mařenka postaví před Jeníka, který ji chytne za ramena. Na na otázku, co se děje, říká: „Jo, já k němu pozadu zacouvala a je mi tu hezky, ale nemůžeme být úplně spolu. Jako kdybychom byli spíš sourozenci než milenci.“ (Tato situace je na druhém obrázku.)
Nyní promluví Krušina, který ukazuje na Ženu: „To totiž je její máma. Máma Mařenky. To každý vidí, protože tu krásu má Mařenka od ní a ne od mé ženy Ludmily.“
Hluboké ticho
Nastává hluboké ticho, ve kterém přemýšlíme, co to znamená, když by Ludmila nebyla matka Mařenky.
Jan (k Ludmile): „To ale na tebe vrhá trochu divné světlo...“
Ludmila (přidušeným hlasem): „Já jsem potřebovala na tu ženu vidět (ukazuje na Ženu), ale pořád mám závrať.“
Krušina: „Ludmila nemohla mít děti. A tak jsme se dohodli, že já s tou ženou ... no a hned po porodu jsme ji vzali k nám.“
Kecal si v pozadí mne ruce a tváří se, jako by se radoval, že to konečně vychází na světlo.
Nastane opět velké ticho.
Jeník (ukazuje na Ženu): „Já to trochu rozčísnu. Tohle je totiž i moje máma.“
(Všichni jsou z toho v šoku.)
Mařenka: „To tedy sedí. Když jsme tu začínali, tak jsem si říkala: ‚To by byla prča, kdybychom byli sourozenci.‘“
Jan (Obrací se k Vaškovi): „Tím pádem máš šanci. Protože tihle dva se nemůžou vzít.“
Krušina: „A to je taky ten starý dluh, který tam byl.“
Ludmila: „Jak jsi to řekl, tak se mi hodně ulevilo. Ta závrať přestala.“
Kecal (záhadně, jako kdyby znal odpověď): „No ale když ona (ukazuje na Ženu) je jejich dvou matka, tak kdo je pak jejich otec?“
Jan: „Ano, ta otázka dává smysl. Protože kdyby otec všech těch třech, tedy Vaška, Jeníka a Mařenky byl Mícha, tak by nedávalo smysl, že chce provdat Mařenku za Vaška.“
Krušina: „Otec Mařenky jsem jasně já.“
Esmeralda: „Tedy, jestli dovolíte, já jsme matka Vaška. Proto s ním od začátku laškuji a teď si uvědomuji, že v tom není nic sexuálního. Spíš takový nepřiznaný mateřský pocit.“ (Nyní propuká všeobecné veselí.)
Vašek: „Jo, to sedí. Já bych nejraději s Esmeraldou zmizel z vesnice, někam daleko. Protože to tu všichni vědí.“
Kecal (k Vaškovi): „To ale stejně neuděláš.“
Vašek: „Ne, ale chtěl bych.“
Jan: „A kdo říká, že ne. Ona ho už dostala do té medvědí kůže, možná že je to začátek.“
Žena: „Ale já nejsem jeho (Míchova) žena. Já jsem fakt jen děvečka. A matka těch dvou. Ale to se nesmělo vědět.“
Jan: „Pak tady ale chybí jeho žena, Háta.“ (Přivádí ji na scénu.)
Háta (si stoupá k Vaškovi a stává se stále hysteričtější): „To sice není můj biologický syn, jeho porodila Esmeralda, ale já ho vzala za svého. A oni pak z vesnice odjeli. Ale to už je dávno. A já ho celou dobu hýčkala jako svého. A teď jsou zase tady. (Křičí) A všechno to svinstvo vyjde najevo. A já budu vypadat jako blbá nána, která má za manžela kurevníka!“
Mícha (lakonicky): „Já jsem totiž asi vojel celou vesnici. A komedianty k tomu.“
Kecal se začne smát: „To je dobrý, že to říká, to je moc dobrý.“
Jan: „A proč vlastně?“
Všichni: „Proč? No přece - proč bychom se netěšili!“
Překvápko
Jan (k Ludmile): „Takže pojďme to shrnout. Ty jsi nemohla mít děti. A Mícha měl děvečku, která byla ochotná, ti to dítě – Mařenku – porodit. Za to se vaše rodina Míchovi zadlužila. Ačkoliv to vlastně nebyla Míchova zásluha, ale spíš té děvečky, protože tamhle starý Krušina byl otec Mařenky a věděl o celém dealu.“
Mícha: „No, ale já si myslel... Já myslel, že jsem to byl já... (dívá se vyčítavě na Ženu-děvečku.)“
Kecal: „Překvápko. Ona to ví. (Ukazuje na Ženu-děvečku.) Ona to celé navlékla.“
Žena: „Mlč!“
Kecal: „Ten deal vypadal totiž původně jinak. Mícha si myslel, že ta děvečka otěhotněla s ním. A plácl si s Krušinou, že Krušinovi vezmou to dítě k sobě a budou ho mít za své. Ale Krušina dobře věděl, že je otec Mařenky, protože ... no protože to věděl. Protože s ní spal.“
Jan: „Jasně, to dává smysl. Kecal tedy věděl, že Jeník a Mařenka mají stejnou matku. A tak chtěl za všechny prachy přemluvit Jeníka, aby si Mařenku nebral. Ale nemohl mu to říci na rovinu, protože to bylo vesnické tajemství. Apropos za všechny prachy – odkud vlastně měl těch tři sta zlatých? Docela velká suma na tehdejší časy.“
Mícha: „Ode mne. Já mu je dal, aby zabránil skandálu. Protože já tu spal s téměř každou a vzešly z toho tři děti a možná i další... a to sice všichni věděli, ale kdyby si vzal můj syn moji dceru, tak to by už asi nedávali... I když teď moje děvečka tvrdí, že to moje dcera nebyla.“
Mařenka: „Tak já začínám být pomalu nasraná. Protože jestli jsem tu se všema sourozenkyně, tak to se mi teda vůbec nelíbí.“ (Všichni řvou smíchy.)
Jan: „Ale co Jeník? Teď už víme, že jeho máma je taky ta děvečka, a proto ho Mícha jako prvorozeného zapudil.“
Kecal (bručí pod fousy): „A to nemusel dělat.“
Jan: „Proč ne?“
Kecal (ukazuje na Ženu-děvečku): „Ona to ví. A mně to řekla. Vždyť vám říkám, že to tu všechno navlékla.“
Nyní se Mícha hlásí o slovo: „Tak já tedy, nezlobte se, ale ... musím zrovna úplně nutně na záchod. Takže z té konstelace na chvíli odejdu. Nevím, jestli to k tomu patří, ale prostě to nemůžu vydržet. Z role nevystupuji, ale na chvíli odcházím.“ (Odejde a zanechá Ženu-děvečku společně s Kecalem v konstelaci.)
Vašek: „Jé, mě se ulevilo. Jak je pryč, tak jakoby ze mne spadla ta tíha.“
Jan: „No protože to vypadá, že nikdo tu není ten pravý rodič, ale Mícha držel to tajemství. Ale vraťme se k Jeníkovi, když tu Mícha na chvíli není. Proč tedy říká Kecal, že ho Mícha nemusel zapudit?“
Jeník: „Protože oni jsou mí rodiče. Kecal je můj táta a děvečka je moje máma.“
Jan: „Takže Jeník a Mařenka jsou sourozenci přes matku. Přes tu děvečku tady.“
Kecal: „No jasně, ale ona to ví, samozřejmě. Ale ona, na rozdíl ode mě, nekecá, ale drží jazyk za zuby. Ale jestli se to dozví Mícha, tak mě zabije, protože jsem ho připravil o tři sta dukátů.“
Jan: „A Vašek? O tom jsme se tedy dozvěděli, že je syn Esmaraldy, když byli komedianti před lety ve vesnici poprvé. Esmeralda se spustila s Míchou a otěhotněla a zůstala tu tajně do porodu a pak odjela, takže to vypadalo, že to dítě je Háty.“
Kecal (po straně): „A nikoho ani nenapadlo počítat měsíce.“
Jan: „Co prosím?“
Esmeralda: „To je dobré, že tu Mícha není. Já totiž, když jsme přijeli do vesnice, už těhotná byla.“
Jan: „A Mícha si myslí, jaký je to kanec, a vlastně žádné z těch dětí, které se tu tak rodily, nebylo jeho. To mě tedy podrž. On je neplodný. ... (Otáčí se na Esmeraldu) A kdo je tedy Vaškův otec?“
Esmeralda: „Indián.“
Jan: „Ten, co se opil tak, že nemohl sehrát představení, takže tys přemluvila Vaška, aby si oblékl tu medvědí kůži?“
Esmeralda: „Jo. On to nedal, vidět po tak dlouhé době svého syna ... v takové podobě. Jemu strašně vadilo, že koktá, protože doufal, že z něho bude taky umělec.“
Jan: „Ježíšmajrá.“
(Otevřou se dveře a vstoupí Mícha.)
Mícha: „Já se strašně omlouvám, ale já musím domu. Já se musím převléknout. Já se .... posral.“
Z tlampačů zazní „Proč bychom se netěšili“, vesničané radostně tancují na návsi a oslavují lásku, která vždy vítězí nad lží a nenávistí.
A to je ... Konec.
(Poznámka pro budoucí režiséry/producenty: Možná by stálo zato, zinscenovat tuto konstelaci jako divadelní představení: Ochotnický spolek zkouší Prodanou nevěstu jako činohru, a vezme si na pomoc nějakého konsteláře. V průběhu tohoto experimentu, skrze který zamýšleli pouze vyjasnit některé menší nejasnosti – například proč byl Jeník zapuzen – se vyvine v konstelaci popsané celo-vesnické drama.)
