Zamyšlení u příležitosti Janova vystoupení na Tantra-Festivalu 2014
Dva pojmy, které jako by spolu nesouvisely. Tantra je prastará východní nauka o dosažení osvícení skrze meditaci, symboly, obřady a rituální sexuální spojení, tedy propojení mužské (jang) a ženské (jin) energie. Naproti tomu se – aspoň na první pohled – konstelace jeví jako terapeutická metoda k urovnání a harmonizaci vztahových záležitostí uvnitř „systému“, kterým rozumíme například rodinu, firmu nebo organizaci.
ALE: Dva z mých tří nejdůležitějších učitelů jsou Osho a Hellinger; tedy indický mystik (a pro tehdejší bulvár „sex guru“) a ten druhý původně katolický misionář. Zdá se tedy, že spojování zdánlivě neslučitelného je asi mým údělem. Pokusím se tedy vysvětlit, co pro mne tvoří onen most mezi tantrou a konstelacemi. Budu používat definice, se kterými možná nebude každý souhlasit. To mě ale coby zastánci a propagátorovi „mnohačetné pravdy“ vůbec nevadí, neboť právě to, co nezapadá do našich předem připravených definicí, je to, co rozšiřuje naše obzory.
Tak nejprve tantra – v Česku (a nejen zde) poněkud zprofanované slovo. Se sexem nemá mnoho společného, ani s jakýmsi „lepším“ sexem. Cíl tantry je podobně jako u meditace osvícení, to znamená hluboké a trvalé zažití jednoty s univerzem. Nebo uvědomění si své esence. Či prozření. Definicí osvícení je nekonečně mnoho, protože každá definice se zakládá na slovech a těmi nelze hluboké zážitky popsat. Takže cíl je pro tantru i meditaci stejný – rozdíl je pouze v tom, jak se na ten vrcholek osvícené velehory dostaneme.
Zdá se, že nahoru vedou především dvě cesty – ženská a mužská. A tantra, alespoň pro mne, je spojena především s ženským principem, zatímco (například zenová) meditace s mužským. Jak to přijde? Meditátor, aniž by odmítal svět nebo z něho utíkal, vnímá prázdnotu. Jeho prvotní postoj je tedy „ne“, i když je tato negace pozitivní a láskyplná. Naproti tomu tantrik říká „ano“ a to bez rozdílu ke všemu, co přichází. Základ tantry je tedy plnost, což se oproti meditaci jeví jako zásadní rozdíl. Ale nezapomínejme, že zásadní rozdíly se sobě přibližují a opaky přitahují.
Tantrická cesta vypadá na první pohled jednodušeji, více „juicy“, šťavnatě. Není divu, že je tantra na západě, s jeho orientací na konzum, zábavu a sex (a to speciálně mezi mladými lidmi), docela „in“. Jenomže ve skutečnosti neznamená tantra ani zdaleka „juicy sex“, ale přitakání k úplně všemu, nečinění rozdílu mezi „ano“ a „ne“, mezi správným a špatným, vhodným i nevhodným, mezi krásným a ošklivým. Což, česky řečeno, může být docela hustý.
Takový malý příklad: Jeden z proslulých žáků Osha, Swami Veeresh, svého času provozoval v Holandsku meditační centrum, pokud se tak dá říkat místu, kde se docela často „chlastalo, hulilo a šukalo“. Veeresh byl, pokud jste četli ""Wild Nights" od Davida Deidy (česky Cesta vášně) takový předobraz Deidova učitele Mykonose. Jedním z nejproslulejších, ale i nejnáročnějších jeho workshopů byl jakýsi „Tantra-Intensiv-Maraton“, týdenní prakticky nepřetržitý experiment pro dvanáct mužů a dvanáct žen, v jehož průběhu každý muž MUSEL mít sex s každou ženou (samozřejmě i naopak :D). Podle svědectví kamaráda, který se semináře zúčastnil, nesmírně hluboká a transformační zkušenost, která s nějakým „divokým sexem“ neměla nic společného.
I takto může vypadat drastický způsob neodmítání čehokoliv, totiž neříci k nikomu a ničemu „ne“. Abychom se ovšem mohli vydat na tuto cestu, je třeba si NEJDŘÍVE vyřešit ještě základnější traumata, naučit se hlídat si hranice a dovolit si říci „ne“ kdykoliv a kdekoliv. Ale pokud se bavíme o tantře, neměli bychom se chytat slova „sex“. To opravdu není to primární. To důležité je přitakání všemu, co je, třeba i včetně toho, že moje partnerka dnes večer randí s někým jiným. A pozor – přitakání neznamená ani souhlas, ale ani otupění a nějakou ezoterickou všeobjímající mlhu!
A tady se dostávám k mému pojetí konstelací. Ty pro mě už dávno přestaly být jen terapeutickou metodou. Řeknu-li to na rovinu, řešení (mimochodem stále se opakujících) rodinných a vztahových problémů mě totiž už moc nebaví. Konstelace mají podstatně hlubší rozměr, než vyřešení tchyně či zdivočelého šéfa. Jejich hloubka se ukáže ovšem především tehdy, zabýváme-li se jimi trochu déle. Každý z mého konstelačního výcviku to zná. Během roku, který výcvik trvá, procházejí účastníci hlubokým procesem, který startuje téměř vždy směrem dolů. To je tím, že konstelace neobyčejně rozšiřují spektrum našeho vnímání a to první, co uvidíme, je to, co jsme do té doby vidět nechtěli...
Když totiž pracujeme s celým systémem (a to konstelace dělají neustále), začneme dříve nebo později také i „celkově“ vnímat. Začneme cítit, jak i toto patří ke mně, i tamhleto se nedá vyloučit, i tohle má právo na to, přináležet. A najednou jsme u tantry. Ono „ne“ je totiž po jisté době provozování konstelací velice těžké. Nejprve zjistíme, že nejen brácha, táta a babička mají právo na jejich způsob vidění světa, na svoji pravdu, ale nedej bože i moje manželka, a to třeba právě v okamžiku, kdy se s ní hádám a chtěl bych ji nejraději zabít. Co s tím?
Zde už není cesta k návratu do té původní, solidní a neotřesitelné „já-pravdy“. Pomalu se začneme učit přitakávat; špatnému počasí (pro dešťovky výborné), špatné náladě (přivádí nás k úsilí a pokroku), bolesti (upozorňuje nás na to, co zanedbáváme) a dokonce i špatným politickým stranám (někdo to prostě musí dělat ;-). Začneme nějak souhlasit s krizí, aniž bychom ji vyhledávali, přestaneme bojovat se strachem a smrtí, aniž bychom se stali morbidními. Tímto způsobem se pomaloučku ale jistě staneme více průchozí, tolerantní, méně strnulí. A to vše, aniž bychom ztráceli schopnost se v konkrétní situaci rozhodnout. A najednou uvidíme, kolik lidí si stále ještě navzájem ubližuje ve jménu pravdy, lásky či víry. A – i to je pak v pořádku.
To je, aspoň pro mě, výsledek konstelací a začátek tantry. Opravdové tantry, nikoliv toho, co najdeme na webu jako rychlokurz, nebo o čem píše bulvár jako posledním výkřiku erotiky.
Hezký den vám přeje
Jan.
