Deset rad pro muže v krizi

Poslední dobou se setkávám s úžasnými muži, kteří jsou v krizi. Chlapsky řečeno vězí (někdy mohu po pravdě napsat i „vězíme“) až po krk ve sr..kách – jinak se to těžko dá vyjádřit. Příčiny jsou různé. Buď jsou konkrétní – vztah či nevztah, různé zdravotní potíže, hroucení v práci či zhroucení podnikání, nebo difuzní – bezvýchodnost, pocit oddělenosti od života, závislosti, deprese a někdy dokonce i hluboké fyzické bolesti bez zjevné příčiny. Chybí nejen radost z činů, z „dělání“, což je hlavní zábava muže, ale i smysl jakékoliv činnosti. Co se to děje s pány tvorstva? A existuje nějaký způsob, jak z toho ven?

Návrat Bohyně na její trůn (o tom jsem už mnohokrát psal) a zároveň světová krize „mužského principu“ spolu se stále se stupňujícím transformačním tlakem má za následek, že se všem těm, kteří sázeli na stabilitu, růst, kontrolovatelnost, vědu a racionalitu – potažmo tedy na mužský princip, drolí svět pod rukama. Stává se tekutým, neuchopitelným, nepochopitelným a prázdným. Po tisíciletích přehlížení se Bohyně vrací v podobě Kálí či Éris* a zapříčiňuje ekonomické krize, bankroty, mlhu a chaos, rozbroje, konflikty a války, výkyvy v počasí a na burzách jakotož i v náladách mužů a nejistotě jejich srdcí. A aby toho nebylo málo, hlásí věda u mužů rok od roku klesající množstvím spermií.

Ačkoliv jsem přesvědčen, že návrat ženského principu a s ním spojené turbulence prostě my muži musíme „jen“ vydržet, shromáždil jsem deset jednoduchých návrhů, které nám mužům (doufejme) těch údajně sto chaotických let, které prý vždy provázejí přechod mezi jednotlivými eony (věky lidstva), pomohou přežít. Zde jsou:

1. Nalezni disciplínu a řád
Ačkoliv to zní paradoxně, je právě v dobách chaosu důležité, zachovávat jistou disciplínu. Pravidelný spánek, jídlo a především optimálně nejméně jedna hodina denně věnovaná meditaci (nebo jinému duchovnímu cvičení) nás muže ukotvuje v našem „zdravém“ mužském principu víc, než cokoliv jiného.

2. Neutíkej
Zoufalí muži často utíkají do alkoholu, tabáku, marihuany (případně tvrdších drog), sexu, informací (internet!), výkonu (sport, práce...) nebo jednoduše jen „pryč“. Zoufalí muži utíkají od žen (a dětí). Zoufalí muži utíkají ve chvíli, kdy by jim prospělo, se zastavit. Zastavení bolí víc než útěk. Ale zatímco útěk rapidně snižuje šanci na změnu, zastavení ji zvyšuje.

3. Nepij
Alkohol je zkratka k Bohu a Duchu. Ne nadarmo má spirit a špiritus stejný původ. Zároveň ale působí jako narkotikum. Bolesti se ovšem jen tak nezbavíme a zkratky nefungují. Pokud používáš alkohol jako způsob, jak udusit onu bolestivou nejistotu v sobě, přestaň pít a už se alkoholu ani nedotkni. Pravý bojovník raději zemře detox-bolestí, než aby svůj život vzdal ještě před koncem. A propos – totéž platí pro kouření.

4. Ucti tátu
Naši mužští předci jsou ti jediní, kteří nám mohou pomoci, když se nám nedostává sil. Podívej se detailně na všechny tvé „ale“, na ten skrytý odpor vůči tátovi. Nebo na tvé zbožnění táty. Obé není uctění. Věta zní: Milý táto, tys byl takový, jakýs byl, a já tě tak beru. Ani já nejsem dokonalý.

5. Uzavři mír s prázdnem
Konzum, hromadění věcí kolem sebe, naparování se a chvástání tím, co „máme“ slouží k tomu, abychom nebyli konfrontování s prázdnotou. Vnitřní prázdnotu, která nás ve společnosti, zaměřené na výkon a hojnost děsí, překrýváme vnějším plněním. Prázdnota je ale vždy zde, jen ji je potřeba objevit, přijmout a uznat. Vnitřní prázdno není nepřítel, je to průvodce k naší esenci. A tak je dobré, udělat čas od času kolem sebe prázdno. Vnější prázdnota nám pak může pomoci vyrovnat se s vnitřní prázdnotou – do doby, než objevíme to, co je důležité. Prázdno je také do jisté míry synonym ticha. Chceš-li pochytit, co ti tvůj vnitřní hlas říká, neřvi.

6. Choď do přírody
Příroda je Velká Matka – z ní jsme vzešli a do ní se po smrti navrátíme. Ne náhodou putuje moudrý americký terapeut a kouč Bill Plotkin (doporučuji česky vydanou knihu: Soulcraft-Síla duše) se svými „rozsypanými“ klienty dny a týdny divočinou. Buď v přírodě přes noc, celé dny, lépe ještě třeba i měsíc. Bez mobilu! Hory jsou pro nás muže skvělé. Les je náboženství vlků a mužů.

7. Uznej toho v sobě, koho odmítáš
Ta tvoje část, která se vzteká, která je agresivní a zlá, nedostatečná a nedokonalá, zbabělá, ta, která „nevyhovuje“ – i tato část patří k tobě. Pochop, že vnější agrese je pouze projekce tvé zloby na tuto vlastní „temnou část“. Uznej ji a přijmi ji do svého srdce. Patří k tobě a má svoje místo. Nesnaž se být hodný, správný, dobrý. Teprve přijetí vlastní agrese, zloby a nesnášenlivosti dává muži sílu, která mu umožní nemuset být agresivní na své okolí.

8. Začni s rituály
Seznam se s rituály pro muže. Dělej někde častěji a sám oheň. Modli se, i když to neumíš, nevěříš na to nebo ti to připadá trapné. Modli se k Bohu nebo k Bohyni, k Heliu-Ra-Slunci, k Luně, ke větru, ke skalám a stromům, ke Královně Máb a Velikému Manitou, mluv s mraky, hvězdami či divou zvěří. Oslavuj kruh roku. Seznam se s tzv. pohanskými svátky a slav je.

9. Scházej se s podobnými muži
Když kolem tebe není žádný mužský kruh, začni s ním sám. Mužský kruh je jednoduchý: Každý, kdo si vezme slovo (talking stick nebo řečnický kámen), vypráví o tom, co se mu děje. Ostatní naslouchají, nekomentují a neradí. Uprostřed leží meč – pokud se mluvící ztratí v mlze, začne „fabulovat“, blábolit nebo bavit ostatní, někdo z kruhu povytáhne meč. Je to přátelské a silné upozornění: Ztratil jsem tě. Necítím tě. Vrať se k substanci! Když sdílející skončí, meč se zase zasune. Smí se delší dobu mlčet i reagovat na to, co řekl někdo jiný, ale vždy jen, vzal-li si muž slovo.

10. Neboj se
Jak to říká Deida a Castaneda/Don Juan: Bojovník ví, že už je mrtev. Nemá tedy z ničeho strach. Především nemá strach z toho, že neobstojí, nebojí se pádu, dna, odsouzení, nemá strach, že se bude bát. A není hrdý na to, že obstál. Prostě jde dál po cestách, které mají srdce, a dělá, co dělat musí. Krom svého srdce není nikomu ničím povinován.

• • • • • • • •
* Kálí je aspekt trojjediné Bohyně v její ničící a smrtící podobě. Zároveň ovšem nejen bere, ale způsobuje i nutné obnovení.Kálí říká: „Kde voda hnije, tam protrhnu hráze. Ale s láskou je protrhnu.“
Éris je starořecká bohyně sváru a sporů. Na svatbě Pelea s Thétis, ke které nebyla pozvána, hodila v přestrojení za babici mezi hosty zlaté jablko, do kterého bylo vyryto „Té nejkrásnější“. Okamžitě se o toto jablko rozhořela hádka mezi Afroditou, Athénou a Hérou. Jak víme, tři bohyně rozsoudil až mladý Paris, který přiřkl jablko Afrodítě, jenž mu za jeho hlas slíbila nejkrásnější ženu světa, Helenu. Jak to dopadlo, by měl vědět každý, kdo dával v dějepise pozor.