Nedávno jsem četl na německém serveru článek, nadepsaný: „Proč potřebuje Rusko nepřátele?“*. Jeho autor, korespondent v Moskvě, se zamýšlel nad jednostrannou a na šíření nenávisti vůči západu zaměřenou státní propagandu, které už zjevně spousta lidí věří. Přitom by právě Rusové, v neblahé paměti komunistické státní propagandy, měli být vůči hlásání pravdy, té jediné, podezřívavější. Očekával jsem, že článek odpoví na v úvodu položenou otázku, už proto, že líčení ruské mediální situace mi nějak připomnělo agresivní náladu Němců během éry nacionálního socialismu. Jenže – odpověď nepřišla. Namísto toho autor pouze popsal fenomén zkreslování a falšování reality skrze ruská media a jakoby bezradně skončil uprostřed myšlenky.
Přitom s trochou psychologie a systemického vzdělání lze na výše uvedenou otázku dát celkem logickou odpověď. Jeden z klíčů k pochopení předválečného Německa, USA od éry Nixona, nebo současného Putinova Ruska (a mnoha dalších zemí) leží v psychologii národů. To už ukázal Bert Hellinger ve velice působivém vystoupení u příležitosti své druhé návštěvy v Praze. Nesmírně emotivní konstelace s mnoha národy Evropy skončila překvapením – Bert postavil Rusko na vyvýšené místo a nechal všechny ostatní uznat jeho roli a především jeho 23 milionů válečných obětí (Německo 7,5 milionu).
Takže odpověď na zmíněnou otázku je nasnadě – kdykoliv je národ nebo stát neuznaný, přehlídnutý, vyloučený nebo ponížený, je jeho reakce – podobně jako je tomu u jednotlivců – agresivní, nenávistná a zlovolná. Vynalezne (jedno kde) protivníky, vytvoří nepřátele, a jde, jako celek, do zástupné války. To vše zcela obdobně, jako se „pomstí“ z rodinné paměti vymazaný dědeček-alkoholik, neuznaná dementní prababička nebo při porodu zemřelý a zamlčovaný bráška. Neboť „každý, kdo patří k systému, musí být uznán“ – to platí i na mezistátní úrovni. Pokud se tak nestane, hrozí katastrofa.
Tak to bylo s Německem po prohrané první světové válce, následované nesplatitelnými a ponižujícími reparacemi, nebo s USA po prohraná válce ve Vietnamu, která odstartovala proměnu této velké a původně demokratické země ve „světového policistu“. A Rusko? Rozpad SSSR a následné arogantní vítězství globálního kapitalismu představuje v psychice Rusů takové trauma, že bychom se měli modlit, aby toto ponížení a vyloučení nedovedlo Rusko do války „se všemi“. Bohužel ani Amerika, ani Evropa stále ještě neuvažuje psychologicky a systemicky, vhledy podobného charakteru nenajdete ani na školách, ani na univerzitách, a tak můžeme očekávat další a další katastrofy. Lze se jich vyvarovat? Nevím, snad ano.
Pokud chceme v našem zbraněmi, penězi a lidmi přecpaném světě jednadvacátého století přežít, potřebovali bychom už na základní škole pár předmětů, které v osnovách chybí. Klidně bych kvůli nim obětoval i nějakého toho biflovaného Havlíčka či Archiméda. Byly by to takové nějaké Předměty Záchrany Lidstva (PéZetEl). Už vidím pana ředitele, jak mluví do školního rozhlasu: Milá dítka, angličtina je dobrá, matyka taky, ale pokud se nenaučíte TOTO, tak jsme všichni v pr... Počítám s vámi!
Takže bych si dovolil pár těchto záchranných předmětů navrhnout:
1. Psychologie systémů. Viz výše. Tento předmět zahrnuje systemické zákonitosti rodiny, společnosti, státu a společenství států. Cíl je, naučit se každého, kdo k tomu patří, uctít a nevylučovat (viz např. cikány).
2. Praktická spiritualita. Předmět věnující se tomu, co nás přesahuje (duše). Dále otázkám, jak se tato duše potkává s Univerzem (či s Velkou duší), jak se to v dennodenním životě projevuje (intuice, hlasy, vedení, osvícení), a jak je možno duši rozvíjet a udržet zdravou (meditace, kontemplace, naučit se jí rozumět atd.). Neboť – ve zdravé duši zdravé tělo! Vsadím se, že by toto byla nejúčinnější drogová profylaxe.
3. Celostní ekologie. Veledůležitý předmět, ve kterém by se učilo, že jsme nikoliv vládci přírody, ale její součást. V první dvouhodině by se promítl „Avatar“. V dalších hodinách by poté byla dítka vedena k poznání, že příroda je větší, proto ji nelze „zachraňovat“, ale pouze uctívat. Současné excesy rabování jejích darů by asi brzo přestaly...
4. Mytologické vnímání. To je, jak mnoho mých čtenářů ví, můj oblíbený předmět. Mytologické vnímání však musí být učeno jako partner a doplněk logického vnímání, jinak se dostaneme opět do tmářství a středověku. Naproti tomu, učíme-li pouze logické (tedy vědecké) vnímání tak jako teď, zmizí nakonec jakákoliv etika a my se opět dostaneme... ano, do tmářství a středověku. To bohužel klucí ze „Sysyfa“ nechápou (a nepochopí).
5. A nakonec – to vůbec nevím, jak nazvat. Možná podle Ovida „Umění milovat“, tedy „rady pro muže a ženy, jak najít lásku a jak si ji udržet“. Bylo by to o mužském a ženském principu. O nástrahách v hraní „rolí“ a nebezpečí vzájemného nepochopení. O sexu, ale ne o tom z internetu. O kráse těla. A samozřejmě o lásce, která je všude, ve všem, v každém.
Ach jo, jsem asi utopista. Ale také člověk, jehož naděje neumírá ... „I have a dream“. Takže ... nemá někdo náhodou číslo na ministra školství?
Hezký den přeje
Jan.
----------
*http://www.deutschlandfunk.de/zwischenruf-aus-moskau-warum-braucht-das-freie-russland.1818.de.html?dram:article_id=289012
P.S.: Čím více o tom přemýšlím, tím více "předmětů" mi napadá: Tak třeba cosi, co by se mohlo po staru jmenovat "Civilní obrana" a kde by se děti učily, jak odolávat manipulaci reklamy.
