Největší dobrodružství chlapů

„Na udržitelný rozvoj je příliš pozdě. Co potřebujeme, je udržitelný ústup.“ (James Lovelock)

Muži a s nimi i mužský princip jsou v krizi. Je to krize schizofrenní, zákeřná, ve většině případů nerozpoznaná a tím ještě neléčená. Na jednu stranu je to, co muže dělá mužem a mužský princip principem, jeho dopředná síla. K ní patří i jistá porce zdravé agresivity, nebo, chcete-li, schopnost prosadit se v boji, spárovaná se sebevědomím a chlapskou nevychýlitelností. Jedině jako aktivní, kreativní a silní zůstáváme my muži atraktivní pro ženy, které nás inspirují a to i v případě, že jdeme do boje.

Na druhé straně – a právě ta je příčinou oné rozpolcenosti – začínáme tušit, že naše zbraně, které jsme si před tisíci lety vytvořili pro přežití a úspěch, totiž naše civilizace a kultura, se staly tak mocné, že ohrožují nejen ostatní druhy na této naší společné planetě, ale v konečném důsledku i nás samé. Gaia, jak Lovelock nazývá „organismus Země“ se začíná bránit. Nejsou to jen zátopy a zemětřesení, tání polárního zalednění a rozšiřování pouští, nejsou to jen ke konci se chýlící zdroje fosilní energie nebo vyčerpání zemědělských půd, je to také drastický nárůst ne-mocí našeho vlastního těla i ducha. Alergie a autoimunní choroby, deprese a psychózy, autismus našich dětí a neplodnost žen i mužů nám ukazují, že naše cesta, jakkoliv dříve úspěšná, nyní selhává.

James Lovelock je starý muž a tím se zdá být náchylný pro pesimismus a otevřený vizím o zániku a smrti. I já stárnu a pozoruji, jak cosi ve mně, říkejme tomu podzim, spouští zpomalovací a útlumové procesy, které jsem dříve neznal. Ale je to právě toto zpomalování, které nám všem umožňuje vhled do hloubky věcí a rozpoznání souvislostí. A moje práce s muži, s jejich (tedy našimi) problémy, nejistotami a mlhou mě utvrzuje v tom, že my muži potřebujeme vyřešit téměř neřešitelné: Jak sloučit vítězení s ústupem. Jak nepřestat být úžasným mužem a zároveň s úspěchem ukončit kariéru nadmíru úspěšného, leč sebevražedného idiota, který touží po pohodlí a konzumu, jenž ho zároveň zabíjí.

Píšu záměrně o „téměř neřešitelném“, neboť mám nesmírnou důvěru v schopnosti mužského principu, řešit i to, co vypadá beznadějně. Ale vím, že budoucí úkol přesměrování dopředné a konstruktivní síly, kterou doposud používáme proti přírodě a Zemi, do oblasti, ve které ji nasadíme v souladu s tím, co je větší než my a na čem je naše lidská existence pořád ještě závislá, nezvládneme bez pomoci ženského principu. Pokud rozpoznáme Zemi jako matku, ze které jsme se narodili a která nás stále živí, pochopíme nejen důležitost ženské energie v procesu usmíření pubertujícího lidstva s rodiči, ale i naši klukovskou touhu po nezávislosti, po odtržení se, a zároveň nemožnost téhož. „Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí, my bychom vzhůru k nebesům a jsme zde se Zemí spjati“ píše Neruda (dovolil jsem si malou korekturu – doplnil jsem „se“).

Ženy nás muže vždy inspirovaly v našem poslání a „braly vítěze“*. Takže ona téměř beznadějná bitva, kterou nakonec přeci jen hravě vyhrajeme (i když to ještě pár roků bude trvat a nemálo z nás při tom padne), není jen o mužích a mužském principu. Není to jen o pozitivním a aktivním nicnedělání, které neznamená ani lenost, pasivitu nebo útlum, ale které nám umožňuje naslouchat – větru, stromům, moři a hvězdám. Není to jen o proměně naší závislosti na materiální spotřebě ve spiritualitu, nadšení ducha, lásku a rozvíjení pravdivých vztahů. A není to jen o naší mužské důvěře v ženy a jejich schopnost cítit a zrcadlit. Je to také o důvěře žen, krásných a spojených s Bohyní, že my muži „to dáme“. Že nejen najdeme onen „razor edge***“, ale že přes něj i poměrně zachovalí přejdeme.

Může tedy být hledání cesty ústupu úspěšným a sexy posláním? Může muž na ústupu přitahovat ženy a mít požehnání svého Otce-Stvořitele? Věřím, že pokud tím lidem pomůže z pasti sebezničení, zcela jistě ano.

---------
*V jedné docela drastické globální konstelaci, kterou jsme provedli na mužském semináři stály tři řady vždy pěti lidí: Nejprve pět žen, před nimi zády k nim pět mužů a čelem k nim pět nepřátel. Zkoumali jsme, jak a zdali vůbec žena posílá muže do bitvy. Výsledek (ano, posílá, když to musí být a propůjčuje mu v ní i sílu) byl zastíněn ještě drastičtějším poznáním: Počká, kdo zvítězí. A odejde s vítězem.
**“The razor edge“ je název románu od W. Somerseta Maughama, ve kterém popisuje osudy Larry Darrella, traumatizovaného válečného pilota, který se vydává hledat transcendentní smysl svého života. Název knihy je odvozen od verše z Katha-Upanišád: „The sharp edge of a razor is difficult to pass over; thus the wise say the path to Salvation is hard“. (Je těžké se dostat přes ostří břitvy; proto moudří říkají, že cesta k osvícení je tvrdá.)