2018: Bude nadcházející rok přelomový?

Začnu možná ze široka. V mých mladých letech jsem se zabýval docela vážně astronomií. V naší Galaxii je přibližně 200 miliard hvězd. Mnoho z nich má planety a zcela určitě některé planetu podobnou Zemi. „Některé“ při celkovém počtu hvězd znamená, že jen v té naší Galaxii může být miliony takových planet. Otázka je tedy, proč jsme dosud nezachytili žádné signály od těch „cizích“ civilizací, které tam někde, k čertu, musí být. Na tuto záhadu jsem se pokusil odpovědět před rokem a půl v TOMTO článku. Na konci píšu o tom, že příčina může vězet v tom, že jen málo civilizací překoná tu největší krizi v jejich vývoji: Vymanit se z vlastního predátorství. A jsem přesvědčen, že právě k tomuto bodu spějeme – globálně – i my tady na této planetě.

Pozvu vás teď do nějakého takového „neidentifikovaného létajícího objektu“ (UFO – Unidentified Flying Object), podívat se na naši modrozelenou planetu na začátku nového roku z povzdálí. Co uvidíme? Uvidíme přemnožené lidstvo, které pomalu zachvacuje panika, neboť podvědomě cítí, že spotřebovává daleko víc zdrojů – fosilních paliv, vody, energie, plastů, půdy, vzácných kovů a jiných surovin atd., atd., než ona „velká matka“ totiž naše Země může unést. Uvidíme státy ovládané psychopaty, egomany nebo „malými kluky“, kteří využívají podrážděnosti a narůstající agresivity svých „oveček“ a štvou je proti sobě navzájem. Uvidíme počasí, které v důsledku zvýšení globální teploty o nyní necelý stupeň je (už teď) docela mimo. A víme, že bude hůř. Spatříme tedy samé poněkud znepokojivé jevy. Ale uvidíme také miliardy lidí, kteří se dívají víc do svých mobilů, tabletů a na monitory počítačů než aby řešili, jak se s těmito znepokojivými jevy vypořádat. Kteří v důsledku zploštění jejich zorného pole na pár čtverečních decimetrů a přesunutí jejich inteligence do čipů už nevidí souvislosti. Věřím, že ufóni se nám, pozemšťanům docela srdečně smějí. Doufám jen, že nám také trochu drží palce.

Ale abych nemaloval jen čerty na zeď. Kdybychom s tím létajícím talířem přistáli a vyšli mezi lidi, tak potkáme (alespoň místy) mnoho úžasných, inteligentních a především intuicí nadaných lidí, kteří se snaží jít nejen dál, ale i jinými cestami. Kteří začínají chápat, že jediná možnost změnit svět vězí tom, změnit sebe. Kteří začínají s expanzí – ale ne jako dřívější generace do bílých míst na mapách s označením Hic sunt leones“, ale dovnitř vlastní psýché, do onoho stejně nekonečného vnitřního prostoru. Po přistání nalezneme lidi, kteří se přestávají honit za „víc“, ať už jsou to peníze, úspěch, majetek či moc, a tím mají najednou víc než potřebují. Tomu se pak říká skutečná hojnost. Najdeme lidi, kteří se milují a kteří – jakkoliv se to zdá být nesmírně odvážné – do tohoto světa rodí děti, povětšinou nějak indigové, křišťálové či jinak zázračné.

Problém je ovšem v tom, že tito lidé jsou onou většinou, jež stále rychleji pod sebou řeže větev, na které my všichni sedíme, ignorováni. V mediích (kromě pár speciálních časopisů) nemá tato část populace žádné zastání. V politice, tedy v odvětví lidské činnosti, jež má na starost věci obecné (polis=obec), tito lidé chybí jakbysmet. A tak například v právě probíhajících debatách s kandidáty na presidenta nepřišel nikdo na myšlenku se zeptat, zdali dotyčný třeba medituje nebo se jinak aktivně věnuje svému duchovnímu růstu. A přitom všichni toužíme po moudrém presidentovi, po jakési obdobě Tomáše Garrigue Masarykovi, který by nás tím údobím radikálních změn a zvratů provedl.

Má-li se nám povést ten zázrak skoku na jinou, vyšší, méně agresivní i sebedestruktivní úroveň, máme-li dokázat se vědomě osvobodit od naší DNA-zátěže, která nám a všemu živému velí neustálý růst na úkor okolí, potřebujeme, aby tato menšina lidí, kterou jsme po vystoupení z talíře potkali, byla slyšet. Aby nezapadla jako jakási okrajová skupinka podivínů, kteří nesdílejí všeobecné šílenství. A protože ryba smrdí od hlavy, potřebujeme nejen inteligentní, ale především i spirituální lidi tam, kam se ostatní dívají. Do médií, do úřadů, do zastupitelstev, do vedení firem. A samozřejmě i na Hrad. Možná, že 2018 je právě onen zlomový rok, kdy se to buď podaří, nebo – nepodaří. Což by byla velká smůla a asi by to pak docela bolelo. Ufóni už odletěli, takže je to jen na nás. Vše ostatní jsou podružné, sekundární problémy. Držím nám palce.