V Palestině v dobách Ježíše očekávali židé příchod Mesiáše. Bylo to způsobeno především římskou okupací a útlakem „bohem vyvoleného národa“, stojícím krátce před – ve své historii další – katastrofou, kterou se stala první a druhá židovská válka v letech 66 – 70 a 132 – 135 a.d., jež skončila zničením Jeruzaléma. Ve své knize „Ježíš a mýtus o Kristovi“ popisuje její autor Otokar A. Funda tehdejší apokalyptickou náladu ve společnosti a klade učení Ježíše o přicházejícím království nebeském do souvislosti s tímto apokalyptickým očekáváním.
Nechci zde hrát na nějakou pesimistickou strunu o konci života na Zemi. Tento má opravdu tuhý kořínek a ani masivní dopady meteoritů v minulosti, které vedly k vyhynutí daleko více než poloviny druhů, mu nezlomily vaz. Co mě jako psychologicky interesovaného konsteláře zajímá, je podvědomý účinek na naši náladu, duši, vědomí a psýchu. Nejsou to totiž jen zprávy v ekologicky orientovaném Guardianu a podobných mediích. Je to to, co naše (pod)vědomí každodenně registruje. Z verandy mého zahradního domečku nedaleko Prahy jsem byl ještě před patnácti lety v letních vlahých večerech docela jednoduše „vyštípán“ komáry. Nad záhony a v houštinách mého malého privátního pralesa, kde roky nic nesekám a neklestím, se pohybovaly světlušky. A přes den se všude třepotali motýli. To vše nyní zmizelo. A i když to má své výhody – viz úvodní citát o blechách vších a podobném obtížném hmyzu – něco ve mně jímá hrůza.
A tak se ptám, zdali naše stále se prohlubující vědomí jakési apokalypsy, nebo, raději řekněme radikální změny, nakonec nejen neumožní, ale přímo nevynucuje příchod nějakého mesiáše. Jistě – doposud naše civilizace funguje jako ten příslovečný čistič oken, který v devadesátém patře mrakodrapu vypadne z okna a když prolétá kolem prvního patra, tak ho lidé slyší, jak si říká: „Doteď dobrý.“ Nám všem (s výjimkou hmyzu) se daří, řekněme, docela dobře. Alespoň tedy „nám“, kteří jsme privilegovaní, bílí, vzdělaní a jakžtakž zdraví. Ale co, až i toto se začne měnit?
Ptám se, jak tento mesiáš bude vypadat, co bude slibovat a zdali náhodou, pro jistý druh řekněme jednodušších lidí, tu už není. Zdali už nerozdává koblihy a příslibem, že „ano, bude lépe“, nebuduje ploty s ujištěním, že „my na prvním místě“, nebo neharaší panslovanskými raketami a neopíjí vodkou. A především se ptám, co by takový mesiáš mohl kázat nám, kteří jsme na tom nadprůměrně lépe, kteří bychom si mohli dovolit Teslu, i když z pohodlí a nostalgie stále lpíme na Oktávce TDI. Co by nás, jakousi střední třídu, „trklo“ tak, že bychom změnili – a to dobrovolně – způsob našeho, z pozice minulých časů nesmírně marnotratného života.
Anebo je to o tom, že ony dary, kterými jsme obdarováni, ta ranní horká vana, rozmanitá snídaně, vytápěný byt s výhledem, cestování a jóga-kurz na Bali, že tyto dary slouží k tomu, abychom se sakra ale rychle posunuli, abychom se konečně hergot osvítili nebo co vlastně, aby nás to nesmírně laskavé a zároveň nezúčastněné Univerzum kicklo na nějakou vyšší formu vědomí, odkud se myriády mrtvých včel a brouků, tisíce vyhladovělých ledních medvědů a nespočet vyhynulých species budou jevit jako nezbytný základ pyramidy, na jejíž vrchol jsme se dostali (nebo byli postaveni) my, my lidé, abychom...
Abychom co? Ví to někdo?
(Ilustrace převzata z webu manipulatori.cz)
Žádné komentáře:
Okomentovat